V průběhu sedmileté studie odborníci detailně zkoumali režim spánku, genetické údaje a lékařské ukazatele 461 tisíc lidí ve věku 40 až 69 let, kteří neměli nikdy srdeční infarkt.

Při zkoumání vyšlo najevo, že u lidí, kteří spali méně než šest hodin denně, je o dvacet procent vyšší riziko infarktu, než u těch, kdo spali šest až devět hodin. Přitom u lidí, kteří spali více než devět hodin, se riziko vzniku srdečního záchvatu zvýšilo až o 34 procent.

Výzkumníci rovněž podotkli, že spánek dlouhý šest až devět hodin o 18 procent snižuje riziko vzniku infarktu i u lidí, kteří jsou geneticky náchylní k srdečním chorobám.

Kromě toho může nedostatek spánku ovlivnit sliznici tepen nebo endotel, a také vývoj zánětlivých buněk kostní dřeni. Nebezpečný je ale i příliš dlouhý spánek – ten může vyvolat zánětlivé procesy v organismu.

Nebezpečné následky nespavosti

Již dříve vědci z Ústavu farmakologie a toxikologie v Curychu informovali o tom, že s nespavostí se objevuje nedostatek molekul nezbytných pro účinnou interakci neuronů a člověk, laicky řečeno, hloupne.

Co přesně osvěžuje náš mozek během spánku, zůstává tajemstvím. Avšak výsledky výzkumu publikovaného v časopise Science ukazují na synapse – právě v těchto neurální spojení se vytvářejí proteiny nezbytné pro neuronovou komunikaci.

Časoměřiči buněk připravují oblast kolem synapse a čekají, až člověk usne, aby se synaptické proteiny začaly produkovat během spánku.

Při nepravidelném spánku se produkuje méně bílkovin, což znamená, že spojení mezi neurony jsou tenčí.

Sarah Noahová a její kolegové si při průzkumu všimli dvou zvláštních období během dne: těsně před probuzením a před usnutím. Spánkové přepisy jsou základem pro rychlé aktualizace synapsí během spánku a přepisy buzení přímo souvisí s funkcí synapsí. Při pravidelném cyklu spánku a probuzení proteiny vytvořené pomocí těchto transkripcí vykazovaly špičkovou produkci za úsvitu a za soumraku.