Průjezd amerických dragounů naší republikou, o němž se ministr Stropnický v ČT (Události, komentáře, 30. 3. 2015) prořekl, že je jen přípravnou fází dalších vojenských operací, doprovází povinné mediální spílání Rusku za jeho údajnou expanzionistickou politiku. Putin prý dnes ohrožuje nejen územní integritu Ukrajiny, ale i pobaltských států. A protože válka s Rusem již začala, jak v Lidových novinách deklaruje náš bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář, musíme si začít zvykat na to, že jsme v ní jedním z bitevních polí. Tento bývalý český diplomat v cizích službách zároveň podezírá z vlastizrady občany, kteří se na nebezpečné militarizaci českého veřejného života odmítají podílet. Důvod? Prý nesdílejí hodnoty, k nimž jsme se vstupem do NATO přihlásili.

Michal Semín

Kavárenská kazatelna

Jaké hodnoty má politruk Kolář na mysli? Genderistický útok na rodinu? Pochody homohrdosti? Práva menšin? Multikulturalismus? Ničení národních států? Omezování soukromého podnikání a občanských svobod? A pokud by mu ani tento výčet „západních hodnot“ nestačil, snad vezme za vděk cynickým pokrytectvím.

Česká liberální a neokonzervativní kavárna, papouškující argumenty svých cizích vzorů, nám denně káže morálku o tom, jak je nepřípustné, aby Rusko prosazovalo svoje zájmy v sousední Ukrajině. Západem podporovaný násilný převrat a svržení demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče byly prý legitimními prostředky k zamýšlenému cíli, jímž je začlenění Ukrajiny, bez ohledu na to, co si její občané o tom myslí, do sféry EU a NATO. Že byli do vedení košerizovaného Kyjeva Majdanem vyneseni (či Nulandovic Viktorkou dosazeni) lidé, jimž myšlenka na válku s Ruskem není vůbec cizí, je přeci naprosto normální a je třeba vytrestat Rusko za to, že ani tuto „západní hodnotu“ s námi nesdílí. Každý stát má přeci právo si o svých věcech rozhodovat sám, bez vnějšího vměšování, že…

Není Majdan jako Majdan

Přesuňme se nyní o pár tisíc kilometrů jižněji a zkoumejme, jak jsou tyto vznešené myšlenky uváděny do praxe tamními dragouny. Saúdské letecké síly, s využitím amerických zpravodajských dat a vlastně i samotných letadel, již několik dní bombardují sousední Jemen.

Nejde v tuto chvíli o to, zda jsou v bratrovražedném konfliktu v jedné z nejchudších zemí světa v právu příznivci svrženého prezidenta Hádího či šíítští Hútiové, kteří Hádího svrhli. Jde o to, že tento vnitrojemenský spor řeší Saúdové se souhlasem i logistickou podporou jejich úhlavního spojence USA. Američané svoji angažovanost v konfliktu navíc nijak neskrývají, když útoky na hlavní město Saná nebyly ohlášeny v Rijádu, ale v Mekkce „západních hodnot“, ve Washingtonu.

Je přeci nepřijatelné, zní oficiální zdůvodnění obou spojenců, aby svět nečinně přihlížel svržení prezidenta a mocenskému převratu v této zemi. Proti pučistům bylo třeba razantně zakročit a přivézt zpět k moci ze země prchajícího Hádího. Skutečný důvod je přitom nad slunce jasnější: Jde o kontrolu nad (pro obchod s ropou) strategicky důležitou úžinou Bab-al-Mandab a záchranu potápějícího se petrodolaru.

Hodnota tvořivého ničení

Nyní si za Jemen dosaďme Ukrajinu, za Hádího Janukovyče, ať je nám všem zřejmé, o jak vznešené hodnoty dnes USA, potažmo NATO, potažmo jejich nekritičtí fanoušci, na mezinárodním kolbišti bojují.

Když jde o udržení pozice globálního hegemona, může vzít hodnoty wahábbistický čert. Dnešní USA se odvolávají na hodnoty či mezinárodní právo jen tehdy, slouží-li k pacifikaci jejich geopolitických konkurentů. Jinak se řídí pravidlem, pregnantně popsaným neokonzervativním ideologem Michaelem Ledeenem:

„Naším křestním jménem je tvořivé ničení, jak doma, tak v zahraničí. Každým dnem strháváme starý řád, od obchodu po vědu, literaturu, umění, architekturu a film, politiku a právo. Naši nepřátelé tento vír energie a tvořivosti vždy nenáviděli, neboť ohrožoval jejich tradice (ať už byly jakékoli) a zahanboval je pro neschopnost držet s námi krok. Bojí se nás, když vidí, jak rozvracíme tradiční společnosti. Nemohou se cítit bezpečni, pokud existujeme a je to právě naše existence, nikoli naše politika, jež ohrožuje jejich legitimitu. Aby přežili, jsou nuceni nás napadat, stejně jako mi musíme zničit je, abychom postoupili vpřed v našem dějinném poslání.“

Tou nejvyšší hodnotou, o níž Petr Kolář opírá svoji tezi o vlastizradě, není tedy nakonec nic jiného, než hrubá síla a globální kontrola nad světem. Proto se ze strany kritiků NATO o vlastizradu ani jednat nemůže, neboť planetární oligarchie, jíž alianční jednotky slouží, ve skutečnosti žádnou vlast nemá.

Zdroj: Protiproud.cz