Všechny titulky reprodukují nejnovější článek ve francouzských novinách Le Monde.

Obsah článku: anonymní zdroje novin uvádějí, že ruská rozvědka měla základnu v Horním Savojsku (hornatá oblast s horou Mont Blanc, jezerem Lac d'Annecy a lázněmi). V období od roku 2014 do roku 2018 tam bylo podle anonymních údajů minimálně 15 pracovníků GRU, včetně slavného Petrova a Boširova. Tito pracovníci vyjížděli ze Savojska po celé Evropské unii na „vraždy a sabotáže“. Publikace skromně dodává, že západní zpravodajské služby nebyly schopny odhalit a zabavit „zbraně nebo jakékoliv důkazy“. Také se nepodařilo odhalit stopy „vražd a sabotáží“ v samotné Francii.

Existuje však důvod se domnívat, že odtud došlo k útoku na srdce Velké Británie - otravě Skripala v Salisbury. Odtud také útočili na Bulharsko a Černou Horu.

Zkrátka, máme před sebou další kolo highly likely, z něhož, jak se zdá, už není možné vymáčknout nic nového.

…Co je tady opravdu zajímavé. 

Samotná zpráva, že nějaká speciální služba měla základnu na území jiného státu, ale ta už dávno neexistuje, to je zpráva o ničem. Vzhledem k absenci „jakýchkoliv důkazů“ se scvrkává na konstatování, že během čtyř let nějakou oblast navštívilo 15 lidí.

To znamená, že na první pohled vůbec není jasné, jak je to možné použít a proti komu. Ale existují nuance. 

Za prvé, nikdo neskrývá, že tento únik je speciálně načasován k chystanému setkání v Paříži v normanském formátu ohledně Donbasu za účasti Francie, Ruska, Německa a Ukrajiny. V komentáři Deutsche Welle o tom otevřeně hovoří odborník z mlhavého, ale uznávaného neziskového „mozkového centra“ z Prahy, financovaného Evropskou komisí: „Únik může být přímým signálem pro Kreml. Nemyslím si, že je to náhoda.“

Za druhé, jak uvádějí tytéž noviny, francouzský prezident Emmanuel Macron se v poslední době aktivně snaží snížit napětí ve vztazích s Ruskem a celkově obnovit normální spolupráci. Teď však bude francouzská vláda „nucena vyjádřit protest a vyhostit ruské diplomaty“. A to bude „Macronovo eso“, jelikož „ukáže, že Francie není naivní“.

To znamená, jednodušeji řečeno, že na Macrona je v současné chvíli vyvíjen aktivní nátlak, aby místo mírového jednání o Donbasu vyhostil ruské diplomaty (jak právě udělalo Německo v souvislosti s další „odloženou senzací“ o vraždě čečenského bojovníka), vyvolal skandál a zmařil proces sbližování s Ruskem. Vždyť právě tak se chovají skuteční muži, vždyť Rusko respektuje pouze sílu atd. 

To znamená, že v tomto případě je pravděpodobně právě francouzský prezident hlavním cílem a předpokládanou obětí informačního podvrhu.

Tím spíše, že Le Monde jsou již dávno známé svým neustálými útoky na Macrona – mají ho rády přibližně stejně jako New York Times Donalda Trumpa. Ve francouzské variantě averze novin vůči prezidentovi je zřejmě ještě silnější, neboť tady je zjevná osobní msta.

Jde o to, že jedním z vlastníků kontrolního balíku Le Monde je Matthieu Pigasse, jehož tragický osud je ve Francii se zájmem sledován již mnoho let. Ve své době byl nejmladším řídícím partnerem v bance Lazard, stejně jako se Macron později stal nejmladším u Rothschilda. Francouzský tisk již dlouho píše o nelítostném boji dvou zázračných dětí. Zkrátka: kdysi v roce 2010 se Macron pokoušel odehnat Pigasse od Le Monde, ale Pigasse vyhrál. Poté se v roce 2012 chystal Pigasse stát finančním guru za vlády prezidenta Hollande, ale tady vyhrál Macron. A tak dále a tak podobně.

Celkově máme před sebou kromě jiného epizodu velmi dlouhé ságy o bitvě mladých a žhavých bankéřů dvou stejně vážených domů - Rothschilda a Lazara. Pomsta, ambice, intriky.

Ani jedna příležitost potopit protivníka v této bitvě není promarněna. V tomto případě je spojeno příjemné s užitečným. V zájmu mnohých kruhů v EU je nepřipustit posílení Macrona jako prezidenta prostřednictvím obnovení normálních vztahů s Moskvou, v zájmu vydavatelů Le Monde je oslabení Macrona jako politika. 

…A skutečnost, že v domácích evropských bitvách je stále častěji používán jeden a ten samý trik (o rok, o dva nebo o pět let zpožděné „ruské odhalení“ díky falešným zprávám různé úrovně, uniklým z dalšího soudku), svědčí prostě s největší pravděpodobností o určitém úpadku profesionality evropských intrikánů.  

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.