Svůj příspěvek Robejšek pojmenoval „Šarlatáni a kočky“ a na příkladu tří historických kauz spojených s kočkami vysvětlil, co vlastně „jednorozměrná moudrost“ znamená a jaké jsou její následky. Autor se domnívá, že takové myšlenky rychle získávají popularitu v naší době, ve zlatém věku sociálních věd. Podotýká, že se týkají třeba inkluze, genderismu, postmodernismu a „úspěšně nás katapultují daleko za hranice reality“. Odborníci to dle něj používá jako „generátor řešení na všechno“.

K napsání tohoto textu autora inspirovala nedávná iniciativa vědců, Arie Trouwborsta a Hana Somsena, z univerzity v holandském Tilburgu, kteří navrhli, aby byly všechny kočky drženy pouze v bytech, protože ohrožují ptáky. Píše o tom Journal of Enviromental Law.

Následně politolog uvádí, jak vědci navrhují uvést tuto myšlenku do praxe.

„Zákaz vycházení pro kočky prý právně zdůvodňuje direktiva Evropské unie k fauně, floře a habitatu, konkrétně články 6 a 22b. Podle nich ‚nesmějí dovezená zvířata ohrožovat domácí faunu‘. Takže k záchraně ptactva zbývá již jen pár podružností. Třeba sdělit i polodivokým kočkám, že mají zákaz vycházení, zafinancovat celoevropský úřad pro kontrolu dodržování nových nařízení a zorganizovat trestání neposlušných zvířat a jejich majitelů,“

píše Robejšek.

Takové myšlenky podle něj mají dávnou tradici. Připomněl mor v Londýně, který řádil v letech 1665-1666. Tehdy nemoc přenášely blechy žijící na krysách, ale „experti“ za příčinu moru označili kočky, protože se shromažďovaly tam, kde žilo hodně krys.

„Po jejich vybití, zemřelo ještě více lidí, protože se krysy a jejich blechy mohly rychleji rozmnožovat. Ale pravé poznání vyžaduje také oběti,“ uvedl.

Dále cituje teorii anglického přírodovědce Thomase Huxleyho z 19. století. Ten v ní pojednával o kočkách a starých pannách a vysvětlil, v čem spočívá síla a zdraví Angličanů.

„Angličané jsou silní díky hovězímu masu. Anglický dobytek vzkvétá díky červenému jeteli. Červený jetel potřebuje k opylení čmeláky. Život čmeláků ohrožují myši. Kdo žere myši? Kočky. A kdo chová kočky? Staré panny,“ znělo jeho vysvětlení.

A co mají tyto tři vědecké teorie společného? Robejšek se vyslovil následovně: „Předpokládají, že každá příčina má pouze jeden důsledek a ten je zase příčinou pro jeden další důsledek. Vedlejší, neznámé anebo proti našim záměrům působící důsledky našeho jednání nemají v tomto stylu myšlení místo. Ale měly by mít.“

Poukazuje tak na to, že v případě arestování koček autoři iniciativy přehlíželi další příčiny decimování ptactva, třeba intenzivní zemědělství a postupující industrializace krajiny.

„Za povšimnutí stojí i toto: Ten, kdo prosazuje zákaz vycházení pro kočky, by měl stejně nemilosrdně postupovat také proti větrníkům. Tyto již na pohled úchvatné kapličky eko-víry v krajině totiž masově zabíjejí ptáky a navíc i jejich potravu, totiž

hmyz,“ dodává Robejšek.

Na konci svého příspěvku zmínil politolog několik podobných „moudrostí“, které nyní můžeme často slyšet od populárních evropských politiků. Jsou to:

„Migranti vyřeší demografický schodek Evropy, každý zločinec se dá resocializovat, mužské a ženské role jsou naučené, Evropě se vede dobře, protože se Africe vede špatně; klima ovlivňuje člověk, vzdělaní mají rozhodovat a zbytek lidí poslouchat, atd.“

Celou věc pak Robejšek shrnul svou vlastní jednorozměrnou moudrostí. Ta zní následnovně: „Zákaz všech direktiv EU okamžitě zlepší situaci stamiliónů Evropanů.“