NATO má spoustu „klíčových problémů“

Jako první se Spencerová vyslovila k rozklížené Severoatlantické alianci (NATO) a především k summitu, který tento týden proběhl v Londýně. Novinářka uvedla, že jedním z hlavních témat bylo například Turecko, ale také se na akci prosazoval i francouzský prezident Emmanuel Macron se svým odmítáním povinného nákupu amerických zbraní. Dodala, že jistou roli hrál i americký lídr Donald Trump, který po členech NATO vlastně ani nechce nic jiného než peníze, a pokud odmítnou, je připraven začít je trestat.

„Čili tři důležité státy Aliance se střetávají se svými vizemi. A když k tomu přičtete ještě fakt, že hostitelská země summitu je v krizi a motá se v nejistotách ohledně budoucnosti. A k tomu si přičtěte ještě třeba fakt, že NATO sice jednomyslně přidalo na svůj seznam nepřátel – k Rusku a terorismu – také ještě Čínu, ale Macron nebo Merkelová do Pekingu jezdí častěji než do Washingtonu. Británie, pokud se nepletu, Číňany vpustila i do své jaderné energetiky a její obchodování s Ruskem láme rekordy, Itálie podepisuje memoranda o účasti na Nové Hedvábné stezce… Jinými slovy, na jednu stranu povinně, na americké přání, označují Peking za hrozbu, a současně s ním vesele prohlubují ekonomické, a tím pádem i politické vztahy,“ podotkla.

Analytička se tedy ptá, jak tedy máme potom celé NATO vnímat a jak vlastně rozpoznat, že myslí nějaké své „zásadní prohlášení“ vůbec vážně. Proto si stojí za tím, že má NATO spoustu „klíčových problémů“.

Erdogan vyvolává stejné obavy jako Trump

Následně se více zaměřila na Turecko. V této souvislosti novinářka uvedla, že se domnívá, že Erdogan svou nepředvídatelností vyvolává v Evropě stejné obavy jako Trump.

„Turecký deník Sabah přitom před pár dny poznamenal, že turecká politika je svým dopadem na Evropu srovnatelná s tsunami, čínská politika je prý jako změna klimatu a ta ruská jako uragán. Je to sice hodně barvité přirovnání, ale svým způsobem jasně ilustruje, jak v Ankaře vnímají svou politiku – to není žádné „testování“, kam až mohou zajít a co všechno si ještě mohou dovolit, ale potvrzení skutečnosti, že se Turecko stalo „jedním z určujících pólů globálního systému“, slovy komentátora Sabahu. Čili žádné banální handlování se Západem, ale uchopení nové reality světa,“ podotýká.

Spencerová tedy píše, že se tomu můžeme posmívat či nad tím ohrnovat nos, ale faktem je, že se Turecko pohnulo kupředu. A co to pro nás dle ní vlastně znamená? V podstatě nám prý hrozí, že bazírováním na „starých pravdách“ o naší nadřazenosti a výjimečnosti zůstaneme stát opodál.

„A je přitom vcelku jedno, že nakonec Ankara formálně odkývala plán NATO na obranu Polska a Pobaltí. Stoltenberg se teď aspoň může tvářit, jako že má pod sebou jednotnou partu a různé Evropské hodnoty zase můžou mávat svými tradičními hesly o tom, že „patříme na Západ“. Ale o skutečné jednotě už si troufnou mluvit jen ti nejotrlejší propagandisté. Na rozhrkanosti Aliance konec summitu totiž nic nemění. Spíš je otázkou, do jaké míry je Aliance ještě skutečnou aliancí. Úplná havárka to sice ještě nebyla, ale „crash test“ – a nejspíš i „cash test“ – už ano,“ myslí si.

V neposlední řadě se vyjádřila k mapě východní části Středozemního moře, na níž je zachycena plocha, kterou si Turecko nárokuje coby svou „výlučnou ekonomickou zónu“. Spencerová danou mapu označila za přinejmenším velkorysou – z tureckého pohledu, pochopitelně.

„Hodně ambiciózní. Ankara si pro sebe nárokuje skoro celé Středomoří. Je vcelku jasné, že v praxi se nic podobného nejspíš zhmotnit ani nemůže, na druhou stranu jsou tu ale ještě i zvěsti o jakési dohodě mezi Tureckem a muslimsko-bratrskou vládou v libyjském Tripolisu. Detailů je pomálu, prý se týká spolupráce v oblasti bezpečnosti, obrany i námořní jurisdikce. Že by Erdogan nakonec ovládl nejen blízkovýchodní, ale i africké „migrační toky“ do Evropy?“ ptá se.

Nakonec dodává, že se Turecko zkrátka „hýbe“ a na rozdíl od nás razí aktivní politiku.

Sýrie, Trump a Erdogan

Dalším tématem se stala Sýrie, Donald Trump a Recep Tayyip Erdogan. Na portálu se podotýká, že Trump se na Erdogana nijak zvlášť nezlobí, pokud jde o Sýrii. Údajně by mu prý nevadilo ani to, kdyby tam Turecko udělalo pořádek za jakoukoliv cenu, a on by tak dodržel volební slib a vyvedl americká vojska ze Sýrie. To se však nelíbí Macronovi. A jak si v této věci stojí Evropa? Na to novinářka reagovala slovy, že sice Evropa může v Sýrii stát proti Turecku i USA současně, ale význam takového „stání“ by nijak nepřeceňovala.

„Evropa na úrovni EU i některých členských států sice dál drží sankce proti Sýrii, ale další pochopili, že je to marné, až trapné, a tak se do Sýrie vracejí. Myslím tím třeba Maďarsko, Itálii a další. Nicméně, skutečný vliv na vývoj situace v samotné Sýrii to nemá vůbec žádný. Tam si to mezi sebou rozhodují Rusové s Turky, Američany a Íránci, nově se k nim snaží připojit ještě Perský záliv. EU už dávno stojí opodál,“ míní.

Rozpadne se NATO? A co vztahy s Ruskem?

Spencerová se mimo jiné vyslovila také k rozrušeným hlasům evropských státníků, kteří mají strach, že pokud bude Trump znovu zvolen prezidentem a dál si bude dělat, co chce, tak se NATO prakticky rozpadne. Bojí se totiž, že „v tom“ zůstanou sami.

„Německé statistiky z předchozí otázky jasně naznačují, že rozpad NATO by sice mohl být určitou tragédií, ale rozhodně ničím, co bychom nějak neměli přežít. Neznám statistiky z jiných západoevropských zemí, ale v průměru budou ty názory nejspíš vcelku podobné. A až všem dojde, že Aliance je z hlediska USA jen od toho, aby Američanům platila za ochranu, tak se budou nálady samozřejmě radikalizovat,“ uvedla.

Redaktora zajímalo také to, zda má Macron, který si přeje se s Ruskem nějak dohodnout, šanci strhnout na svou stranu další evropské státy. Na to Spencerová prohlásila, že Macron sice říká nahlas, že je třeba vztahy s Ruskem normalizovat, ale na půdě NATO zní osamoceně.

„Občas něco takového řeknou snad jen Trump s Erdoganem. Ale nový šéf zahraniční politiky EU Josep Borell přiznává, že státy EU nejsou ve vztahu k Rusku jednotné. Některé by chtěly držet sankce dál, jiné je chtějí zrušit, takže si umím představit, že i když Macron zní osamoceně, ve skutečnosti osamělý ani zdaleka není. Uvidíme, co bude za takových pět let. U Putinů chystají kyblíky popcornu a určitě budou i kibicovat…“ řekla.

Další témata rozhovoru

Řeč přišla také na řeporyjského starostu Pavla Novotného a jeho iniciativu postavit pomník vlasovcům. Na to konto Spencerová uvedla, že po skoro týdnu by ten podivný cirkus už nechala spát.

Dodává však, že bourání památníků nám šlo vždycky a dějiny jsme přepisovali prý už také mnohokrát.

„Nyní vše opravdu jako by směřovalo k tomu, aby naše mladší generace za pár let – přinejmenším ve vztahu k druhé světové válce – vzhlížely k nacistům… To je ale fakt už hodně silné kafe,“ uvedla na závěr.