Rozpočet byl přijat, což mimo jiné znamená, že spor o dotaci pro Český svaz bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky komunisté měli vyhrát. Protože právě tím byla podmíněna jejich podpora dokumentu. Takže prošly všechny úpravy dokumentu ze strany KSČM.

V den hlasování o rozpočtu Česká televize a řada dalších médií informovaly: „Český svaz bojovníků za svobodu špatně hospodařil s dotacemi. Akce Českého svazu bojovníků za svobodu podporuje stát nejen účastí profesionálních vojáků, ale i víc než šesti miliony ročně. Ministerstvo financí teď zjistilo, že z necelých 19 milionů, které svaz obdržel za léta 2016 až 2018, neumí doložit nebo špatně použil zhruba 900 tisíc korun.“ Nakolik jsou tyto požadavky vůči ČSBS spravedlivé, ukáže až čas. Závěr z této situace je ale zcela jednoznačný, v rozhovoru pro Sputnik to vysvětlil pražský politolog Jan Miklas.

„Celá kauza ze státního financování Českého svazu bojovníků za svobodu tyto pokusy zbavit ČSBS veřejného financování je politicky motivovaná,“ domnívá se Miklas. „Tato kauza sice zůstává v současné době v pozadí zájmu médií a veřejnosti vzhledem k mnohem aktuálnějším kauzám, týkajících se například zostuzování památky hrdinů Rudé armády, které se dopouští někteří veřejně činní politici nebo vášním kolem Čapího hnízda Andreje Babiše atd. Český svaz bojovníků za svobodu je nařčen z chybného vyúčtování státního příspěvku, což sice není vyloučeno, nicméně si myslím, že u organizací které jdou na ruku odlišným názorovým proudům, tzv. ‚liberálně-demokratického‘ zaměření se případné neprůhledné financování vůbec neřeší,“ dodává.

Jako příklad zmiňuje organizaci Pražský Majdan, jejíž financování nikdo neřeší.

Za vším hledej politiku?

Vůči Českému svazu bojovníků za svobodu se objevují různé nároky nikoli poprvé, a to nejsou jen finanční. Třeba když ČSBS udělila komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi pamětní medaili s nápisem „Za vlast a za svobodu“, vyvolalo to docela ostrou reakci. Podle Miklase se jedná o politickou motivaci pokusu o odstranění státních dotací pro svaz.

„(Svaz) nechce držet krok s mainstreamem. Je totiž nepohodlný tím, že na rozdíl od oficiální vládní linie se zcela odmítavě staví vůči NATO a sympatizuje s předchozím komunistickým režimem, což dokládá to vyznamenání komunistického poslance Ondráčka, který se podílel na potlačování demonstrací v roce 1989. Dále je předsedovi spolku panu Vodičkovy vyčítána xenofobie, jelikož se svého času ostře vyjádřil proti uprchlické vlně do Evropy. Nebudu zde tvrdit, že dotyčný spolek je bezproblémový a všichni mu křivdí (to by nebylo objektivní), ale pozastavím se třeba u obvinění z xenofobních výroků pana Vodičky, které krásně dokládají dvojí metr jeho oponentů z řad ‚liberálně-demokratického‘ bloku. Tito lidé se rozhořčují  nad xenofobními výroky pana Vodičky vůči migrantům, ale sami hovoří například o občanech z Ruska s despektem, který hraničí s rasismem. Pejorativní název pro občany Ruské Federace – ‚rusáci‘- je ještě slabý odvar těchto humanistů, co se tak pohoršují nad xenofobií pana Vodičky. Tolik pro ilustraci, že se zde nejedná o nic jiného než o starý známý ‚dvojí metr‘ a politické pokrytectví. Pokud jde o pokusy na zastavení státního příspěvku pro Český svaz bojovníků za svobodu, které jsme pozorovali před schválením rozpočtu… Ano, uvěřím, že tyto návrhy nejsou politicky motivovány až teprve po tom, co se stejně tak intenzivně začnou zabývat financováním organizací, které jsou nasáty na státní rozpočet a jsou protěžovány jen kvůli tomu, že hájí ‚ty správné hodnoty‘,“ tvrdí politolog.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.