Spencerová hned v úvodu píše, že se Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zabývá základní pomocí pro přežití civilistů. A v této souvislosti zmínila potraviny, které sou kritickou součástí každé válečné ekonomiky a války jako takové.

Analytička přišla i s názorným příkladem, a to z druhého pololetí roku 2016. Tenkrát totiž syrská armáda s ruským letectvem osvobozovaly východní Aleppo z rukou džihádu, zatímco Západ džihádisty a teroristy všemožně bránil a vydával jej za pouhé „umírněné rebely“.

„Tehdejší zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura přitom přejal čísla, která razila Al Kajda a další teroristické organizace, podle nichž bylo ve východním Aleppu až 275 tisíc lidí, zatímco syrská vláda mluvila maximálně o 60 tisících,“ píše.

Podle novinářky totiž vyšší číslo umožňovalo západní propagandě vyvolávat drastičtější představy blížícího se katastrofálního „Asadova“ nebo „Putinova“ masakru „bezbranných civilistů“. A to dle ní rozhodně nebylo všechno.

„Humanitárnost je velký byznys, a čím větší počet lidí příslušným orgánům nahlásíte, tím víc peněz dostanete. A rozdíl v odhadech počtů lidí, kterých se měla bitva o východní Aleppo bezprostředně dotýkat, tedy nějakých 215 tisíc, v praxi představoval 10 milionů dolarů z fondů OSN každičký týden. Po dlouhé měsíce a do rukou syrské frančízy Al Kajdy, která východní Aleppo ovládala,“ uvádí s tím, že se po pádu východního Aleppa potvrdila čísla Damašku.

Podotýká také, že se v celé věci Haját Tahrír aš Šám, syrská frančíza Al Kajdy, během osmi let války v Sýrii „naučila chodit“ opravdu dokonale. „A tak se humanitární pomoc Západu směřující k „umírněným rebelům“ v syrské válce stala jedním z významných – a zcela vědomých - zdrojů financování džihádu,“ dodala.

Mohannad al Masrí

Spencerová se zaměřila také na Mohannada al Masriho, které dle ní zná u nás nejspíš jen pár zpravodajských „fajnšmekrů“. Zpočátku vysvětluje, kdo dotyčný vůbec je.

„Narodil se v Dúmě na předměstí Damašku v roce 1984 a od dětství se přátelil s Muhammadem Džúláním, což je „bojové jméno“ vůdce syrské Al Kajdy. Původně se jmenoval Ahmad Husajn al Šará´a, ale jméno si „nacionalisticky“ změnil v připomínce izraelské okupace syrských Golanských výšin. Mohannad al Masrí už jako teenager nastoupil do otcovy obchodní firmy, po americké agresi do Iráku ale založil vlastní firmu a začal čile dodávat do Bagdádu vše, co bylo zrovna nedostatkové. Vcelku rychle přitom navázal kontakty i s organizacemi, které nakonec skončily na americkém seznamu entit sponzorujících terorismus. Někdy kolem roku 2016 se proto raději z Bagdádu přesunul do Spojených arabských emirátů, které tehdy džihád v Sýrii ještě otevřeně sponzorovaly,“ píše novinářka.

Dále pak připomíná zajímavou událost z roku 2017, kdy se v Iráku odehrála pozoruhodná a dodnes ne zcela vyjasněná událost. Tehdy se totiž skupina superbohatých a urozených katarských lovců, kteří v iráckých přírodních rezervacích pro zábavu masově vybíjeli vzácné ptáky, dostala do zajetí jedné z lokálních teroristických skupin.

„Vyjednávání o jejich propuštění byla složitá a nakonec se do nich zapojily nejen sunnitské skupiny, ale i šíitské milice z okolí. Katar jim posléze vyplatil výkupné ve výši bezmála miliardy dolarů, přičemž peníze při přerozdělování „spravedlivě“ směřovaly i k syrské frančíze Al Kajdy a Muhammadu Džulánímu. Řeč je podílu ve výši 200 milionů dolarů, které Džulání podle dostupných zdrojů kvůli „bezpečnosti“ nakonec „zaparkoval“ na účtech svého přítele z dětství, uhlazeného a šviháckého byznysmena Mohannada al Masriho,“ uvedla čtenáře do obrazu.

Podle některých zdrojů byl ale už al Masrí v té době kriticky důležitým článkem financování Al Kajdy v Sýrii. I přesto se spíše vydával za předního regionálního finančníka a filantropa, který pomáhá syrským uprchlíkům nejen v Sýrii, ale i v zahraničí.

Al Masrí se přitom nikdy netajil tím, že podporuje tureckou ofenzívu na severovýchod Sýrie. Ten by totiž dle něj měli namísto Kurdů osídlit „ti správní“ Syřané – islamisté. Pak ale došlo k něčemu zvláštnímu.

„Spojené arabské emiráty, které spolu se Saúdy po většinu války syrskou Al Kajdu financovaly, v posledním roce usilují o normalizaci vztahů s Damaškem – a před pár dny nechaly Mohannada al Masriho zatknout. Za financování terorismu a praní teroristických peněz. A především, na základě jednoho ze syrských mezinárodních zatykačů, čili dokumentů, které Západ i Perský záliv v uplynulých letech bohorovně přehlížely,“ podotýká.

Novinářka přitom zdůrazňuje, že Západu, který tolik „bojuje proti terorismu“, al Masrí dlouhé roky nevadil. Nyní však přišel úder z překvapivé strany. Spekulace o jeho zatčení už nyní potvrdily i turecké agentury syrské džihádistické zdroje.

Zajímavé je také to, že ještě letos v červenci finančník Al Kajdy uzavřel s UNHCR dohodu o „rekonstrukci Sýrie“. I když se o podrobnostech smlouvy moc neví, al Masrí prozradil, že měl „rekonstruovat“ zničené rezidenční oblasti v Dimašk Rífu.

„Neuvěřitelná záminka. Opravdu si někdo v OSN vážně myslel, že Sýrie znovu připustí ke svému hlavnímu městu džihádisty jen proto, že jsou nově placení z „objektivní“ OSN? Nebo to byl jen špatně kamuflovaný pokus nalít další miliony dolarů Al Kajdě, která v Sýrii ještě stále drží pozice v provincii Idlíb? Peníze se jí samozřejmě hodí, a to nejen na válku. Mimochodem, respektované odhady amerických expertů kupříkladu tvrdí, že Al Kajda každý měsíc na „dovozních clech“ z Turecka v Idlíbu vybere 40 milionů dolarů. Asi to nestačí…“ konstatovala analytička.

Spencerová sice připouští, že zatím není úplně jasné, kolik milionů měl al Masrí od OSN dostat, i přesto ale celý příběh vyvolává mnoho otázek. Jako příklad pak novinářka uvedla dotaz, zda bude s penězi od OSN migrace džihádistů do Evropy jednodušší a tak podobně.

„Podivné je ale hlavně to, že s radikálním řezem a změnou politiky přicházejí Arabové ze Zálivu, kteří se „válkou proti terorismu“ nijak nevytahují. A ani nemohou, neboť jsou ve vztazích s teroristickými skupinami až po uši. Na rozdíl od Západu, který by se ale vytahovat také neměl, protože důkazů o nějakých reálných výsledcích jeho „války proti teroru“ je ve skutečnosti poskrovnu,“ napsala závěrem.