V roce 2014, když Washingtonu a Brusel slavil úspěch další ukrajinské „oranžové revoluce“ a vítězství technologie Gene Sharpa nad zdravým rozumem v jedné zemi, nikdo ze západních odborníků by si nedokázal ani v nejhorším snu představit současnou situaci. O pět let později prezident Ukrajiny, bývalý komik, svým interview pro americký časopis ovlivňuje nejen americké informační pole, ale i výsledky amerických voleb a proces impeachmentu prezidenta USA. Když se nad tím zamyslíte, je těžké si představit větší ostudu pro supervelmoc, a USA rozhodně supervelmocí jsou, než je závislost na slovech ukrajinského prezidenta.

Je pravda, že bývalý světový hegemon infikoval svůj politický život virem „ukrajinství“ a začal být vážně nemocný. Dokonce i The New York Times píše, že „USA se již začínají podobat Ukrajině“, a londýnské noviny Financial Times vyzývají k zahraničnímu zásahu s cílem záchrany Spojených států před občanskou válkou, která by tam po prezidentských volbách mohla vypuknout. Vraťme se však k diametrálně protikladným interpretacím interview Zelenského, s nimiž se setkáváme v rusko-ukrajinské a americké odborné komunitě a informačním poli.

Mnohým se z nějakého důvodu zdá, že ukrajinský prezident je na straně Trumpa v případě impeachmentu a poskytl americkému prezidentovi skvělou politickou službu, za kterou může očekávat pomoc a vděčnost Bílého domu. Skutečně, sám Trump projevuje určitou spokojenost s tím, co Zelenskyj řekl - ale nic víc.

Na svém Twitteru napsal:

„Mimořádné zprávy: ukrajinský prezident právě znovu oznámil, že prezident Trump neudělal nic špatného ohledně Ukrajiny a naší spolupráce a výzev. Kdyby radikální levicoví demokraté měli zdravý rozum, a to tak není, vše by skončilo!“ Tím má prezident Trump na mysli, že impeachment by ztratil svou hlavní podstatu – obvinění z toho, že se od Zelenského snažili dosáhnout vyšetřování Bidenovy činnosti výměnou za materiální pomoc Ukrajině.

Různé interpretace

Problém s interpretací ve stylu „Zelenskyj přešel na stranu Trumpa“ spočívá v tom, že za prvé ukrajinský prezident neřekl nic nového (což Trump zdůraznil i na svém Twitteru) a za druhé to hlavní – zástupci Bílého domu vůbec nepožadovali od Kyjeva taková prohlášení. Prezidentův osobní advokát, odborník na práci s mafií a zástupce pro zvláštní úkoly Rudolph Giuliani přijel do Kyjeva proto, aby Zelenského kancelář zahájila (a pokud možno vítězně dokončila) vyšetřování korupčních schémat rodin Josepha Bidena a Johna Kerryho na Ukrajině.

To, alespoň dosud, uděláno nebylo, ačkoliv dokonce i v CNN byly úniky informací o tom, že oficiální Kyjev se chystá kapitulovat a splnit tato naléhavá doporučení zástupců amerického prezidenta.

Mnohem logičtěji v tomto smyslu vypadá interpretace, která je běžnější v americkém informačním poli a kterou prosazují hlavní americké noviny The New York Times. Obviňují Trumpa ze zkreslování slov ukrajinského prezidenta a zdůrazňují, že Zelenskyj dost tvrdě kritizoval jednání prezidenta USA:

„Trump měl nejspíš na mysli a zkresluje komentáře ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, vyslovené během interview pro časopis Time a uveřejněné také v jiných publikacích v pondělí ráno. Nikde v interview Zelenskyj neříkal, že jeho americký kolega „neudělal nic špatného“. Ve skutečnosti kritizoval Trumpovy komentáře o korupci na Ukrajině a jeho rozhodnutí pozastavit vojenskou pomoc Kyjevu. Ačkoliv řekl, že se v jejich rozhovorech nehovořilo o quid pro quo (úplatek nebo vymáhání úplatku za službu – pozn. red.), Zelenskyj

zpochybnil rozhodnutí Spojených států o zmrazování pomoci, která byla podle jeho slov „otázkou spravedlnosti“.

Skutečně: pokud z rozhovoru odstraníte větu o tom, že nedošlo k přímému vymáhání „úplatku“ ve formě vyšetřování korupčních schémat amerických politiků na Ukrajině, pak toto interview vypadá jako dlouhý a docela vtipný seznam požadavků nového vedení Ukrajiny osobně vůči americkému prezidentovi. Pokud se podíváme na tento seznam z hlediska politické stylistiky, můžeme ho doslova zařadit do učebnice politologie – do kapitoly Ukrajinský styl politického diskurzu. Nejdříve Zelenskyj říká, že „nechceme vypadat jako žebráci“, ale potom předkládá seznam žádostí: potřebujeme vojenskou pomoc, potřebujeme peníze, potřebujeme diplomatickou podporu a ještě potřebujeme, aby ve Washingtonu mlčeli o korupci na Ukrajině.

Alternativní názor

Málokdo na planetě je tak silný, odvážný nebo hloupý, aby požadoval od USA prakticky „zavřít pusu“ a nekritizovat nějakou zemi, ale ukázalo se, že Zelenskyj je toho schopný a doprovází to následující motivací (citát v The New York Times):

„Když Amerika například říká, že Ukrajina je zkorumpovaná země, je to nejtvrdší signál. (...) Všichni slyší tento signál. Investiční banky, zainteresované strany, společnosti, americké, evropské společnosti s mezinárodním kapitálem na Ukrajině - to je pro ně signál, který říká: ,buďte opatrní, neinvestujte‘. Nebo: ,běž pryč‘. To je tvrdý signál.“

Taková pozice a takové chování stěží najdou pochopení v Bílém domě, u voličů Trumpa, ale i americký byznys si může položit otázku: „A proč by náš prezident měl lhát kvůli tomu, aby si Ukrajina mohla vzít naše peníze?“.

Čím blíže se američtí politici (a zvláště američtí voliči) seznamují s Ukrajinou, ukrajinskými politiky a jejich vztahy s Demokratickou stranou, tím ostřeji začínají pociťovat, jak nesprávná volba byla provedena v oblasti sankcí a celkových vztahů s Ruskem. Jako příklad můžeme uvést pravděpodobně nejznámějšího a nejpopulárnějšího (každodenní publikum v roce 2018 – více než tři miliony diváků) konzervativního novináře Spojených států Tuckera Carlsona, moderátora nejpopulárnějšího show na nejpopulárnějším protrumpovském kanálu Fox News.

Doslova před několika dny se v rámci komentáře k impeachmentu známý moderátor vyznamenal výrokem, který rozbouřil americký internet a informační pole.

„Co dělá Vladimira Putina horším, než, já nevím, celý dlouhý seznam amerických spojenců?" zeptal se Carlson a uvedl jako příklady konzervativní politické režimy amerických spojenců na Blízkém východě. „Ironií je samozřejmě to, že Putin při všech svých nedostatcích nenávidí Ameriku méně, než mnozí z těchto lidí," pokračoval.

A aby nikdo nepochyboval o jeho geopolitické pozici, dodal: „Musím říci, že jsem kategoricky proti těmto (antiruským) sankcím a nemyslím si, že musíme bojovat s Ruskem. (...) Pravděpodobně se musíme postavit na stranu Ruska, pokud si budeme muset vybrat mezi Ruskem a Ukrajinou. To je můj názor.“

... Chtěl bych popřát americkým novinářům, aby více mluvili a psali o Ukrajině, a měli by zejména propagovat rozhovory s ukrajinskými politiky.

Pokud budou i nadále seznamovat Trumpovy voliče a konzervativní vlivné osobnosti s ukrajinským seznamem přání a představami o tom, co to je „spravedlnost“, pak do podzimu 2020, kdy se mají v USA uskutečnit prezidentské volby, někteří příznivci Trumpa a mediální osobnosti konzervativního hnutí mohou od něj začít požadovat nejen pomoc při dokončení výstavby Nord Stream 2, ale také uznání Krymu nebo ještě něco vymyslet, aby „spravedlivě zaplatil“ oficiálnímu Kyjevu za všechny jeho pokusy ovlivnit americkou politiku.

Mimochodem, určitých úspěchů již bylo dosaženo. Zelenskému a americkým médiím se již podařilo vytvořit auru netolerovatelné politické toxicity kolem samotné myšlenky podpory Ukrajiny.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.