Agrofert a zpráva Evropské komise

V současné době se Hřib zabývá otázkou Babišova auditu. Podle svých slov zvažuje, zda je z právního hlediska přípustné tuto zprávu, jež byla zaslána na pražský magistrát jako důvěrná, zveřejnit. V tiskové zprávě Hřib uvedl, že se jedná o „vážný střet zájmu“. Dříve bylo oznámeno, že má Praha dvouměsíční lhůtu na reakci na zprávu EK a řízení zatím není ukončeno. Podle Kulidakise ale celá tato věc nemá nic společného s povinnostmi primátora.

Napjaté vztahy mezi Pekingem a Prahou a zahraniční aktivita primátora Hřiba

Jako jeden z nejznámějších příkladů, kdy primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib dává přednost zahraničním a politickým problémům, uvádí Kulidakis téma jednotné Číny a Tchaj-wanu. „Nejdříve bylo potřeba udělat haló kolem partnerské smlouvy s Pekingem. Obnášela totiž klauzuli o uznání jednotné Číny, které je totožné s pozicí naší země i Evropské unie. Prohlášení se do smlouvy dostalo za minulého vedení, novému se nelíbilo. Je sice pravda, že takové ustanovení v partnerské smlouvě mezi dvěma městy být nemusí, ale v podstatě ničemu nevadilo. Zbytečně se kolem toho rozvířily vody. A znovu, jestli taková klauzule ve smlouvě je nebo není, nemá na rozvoj města sebemenší vliv,“ říká Kulidakis.

Na jaře letošního roku se Hřib vydal na služební cestu do Tchaj-peje, kde měl mimo jiné projednávat otázku zřízení přímé letecké linky Praha-Tchaj-pej. Vzhledem k vlastním nevyřešeným dopravním problémům v Praze a jiným otázkám spadajícím pod bezprostřední odpovědnost primátora vyvolala tato cesta částečně kritický ohlas ve společnosti.

Pamětní deska na Staroměstské radnici a Hřibovo kontroverzní rozhodnutí

Jako nepochopitelný čin charakterizuje Kulidakis Hřibův záměr nevracet na Staroměstskou radnici pamětní desku, která se vztahuje k osvobození Prahy od nacistických vojsk.

„To už není naschvál, ale přímo snaha selektivně upravovat dějiny. Rusové se stali později okupanty a agresory. Rok 1968 jim zapomenout nelze. Stejně ale nelze zapomenout jejich úlohu v době osvobození hlavního města zpod útlaku hitlerovského Německa. Pamětní deska se týká roku 1945, ne roku 1968,“ tvrdí Thomas Kulidakis.

Řada komentujících si tak kladla otázku, zda dané téma spadá do povinností primátora.

„Dost teď o vás čtu, že se zabýváte jednotlivostmi - vlajka, pítka, mlžičky - a málo velkými problémy, jako je třeba doprava. Že se dopravní stavby nehýbou, zdržuje se výstavba bytů - nevím, jestli jsem to četla přesně takhle, ale v tom smyslu to bylo. Máte na to, prosím, nějakou věcnou odpověď? Abych pravdu řekla, nevím přesně, jaké úkoly má primátor, ale asi spoluručí za všechno? Jako premiér ve vládě? Mě kritika Pirátů hodně mrzí, ale často nemám jiné argumenty, že jste poctiví a myslíte to dobře,“ stálo v jednom z komentářů.

„Vypadá to, že primátor a jeho tým mají spoustu času, protože v Praze není co řešit. Jenže tak to bohužel není. Bytů je stále nedostatek. Auta stojí ve věčných zácpách. Městský okruh dokončený není. Některé čtvrti jsou až příliš často bez vody. V každé městské části je možné nalézt silnice a chodníky, které vybízejí ke zlomení nohy, případně odražení tlumičů automobilu či zničení jiného dopravního prostředku. Metro D není, metro na letiště také ne. Dokonce ani nadzemka není. Procházka po Václavském náměstí ve dvě ráno není jen tak pro někoho,“ konstatoval závěrem Thomas Kulidakis.