„Toto štěně má všechny končetiny, srst. Vidím nos, zuby,“ řekl ředitel muzea Nikolaj Androsov.

Průzkum Centra paleogenetiky ve Stockholmu však nemůže potvrdit, jestli je to pes nebo vlk. Vědci ho pojmenovali Dogor, což v jakutštině znamená kamarád. Je známo, že štěně zemřelo ve věku dvou měsíců.

Dříve vědci Severovýchodní federální univerzity našli tekutou krev v těle hříběte z doby ledové. Už druhý měsíc se výzkumníci pokoušejí pěstovat buňky krve v laboratoři molekulární paleontologie této univerzity pro další klonování. O výsledcích experimentu informovala tisková služba Muzea mamutů Severovýchodní federální univerzity. Pitva ukázala, že vnitřní orgány hříběte se zachovaly v dobrém stavu. Z cév srdce byly odebrány vzorky tekuté krve a svaly měly načervenalý odstín. Věk pravěkého lichokopytníka se odhaduje na jeden až dva týdny. Barva srsti je hnědá, ocas a hříva jsou černé. Srst se zachovala na hlavě, na nohách a na části trupu.

Hrozná mumie loveckého psa

Skoro před 60 lety v lesích státu Georgie na jihu USA zalezl lovecký pes za úlovkem do kaštanovníku. Ale když pochopil, že nevyleze zpět, bylo už pozdě.

Úlovek byl asi svižnější než lovec. Když se dutý kmen začal zužovat, pes prolezl asi 8 metrů, uvízl a nedokázal se vrátit.

Majitel ho nenašel a pes zemřel uvnitř stromu. Kvůli zvláštním podmínkám uvnitř stromu se pes nerozložil. Protože kaštanovník obsahuje třísloviny (taniny) a díky efektu komínu zápach odcházel a mrchožrouti tělo nenalezli.

Časem vlivem taninů tělo psa vyschlo a proměnilo se v mumii.

V 80. letech dřevorubci káceli nedaleký les a skáceli i strom se psem.

Dřevorubci předali tělo psa muzeu Jižního lesa, kde se dosud nachází.