21. prosince v ruském Krasnojarsku proběhne zápas mezi českým boxerem Václavem Pejsarem a Dmitrijem Kudrjašovem o titul WBC Silver v těžké váze. Mezinárodní mistr boxu Kudrjašov pověděl Sputniku o práci v jaderné elektrárně, významu bojových umění ve výchově svých synů a zájmu o dějiny.

Dmitrij Kudrjašov, známý v profesním prostředí pod přezdívkou „ruská palice“, chodil do kroužku karate již ve škole svého rodného města Volgodonsk, kde se nachází Rostovská jaderná elektrárna. Po úspěších v místních zápasech sloužil Dmitrij v ruské armádě a pokračoval ve vítězných vystoupeních v amatérských soubojích (ze 150 zápasů si připsal 138 vítězství), dosáhl národní úrovně a obdržel titul mistra sportu.

Do profesionálního ringu přestoupil Kudrjašov v roce 2011. Ve své sportovní kariéře dosáhl dva tituly WBA International (World Boxing Association) http://vsenabox.ru/boxers/dmitriy-kudryashov/, titulu mistra zemí SNS a slovanských zemí podle WBC (World Boxing Council) a pyšní se titulem mistra světa UBO a GBU. Od roku 2014 do současnosti je mezinárodním mistrem boxu WBA a v žebříčku WBC se umístil na 11. místě.

Pětatřicetiletý boxer má za sebou řadu významných zápasu se zahraničními protivníky. V roce 2016 získal Kudrjašov neobsazený titul šampiona WBC Silver (jeden ze 4 https://boxinggu.ru/chempionskie-poyasa-bokserov-professionalov dočasných profesionálních boxerských titulů – pozn. redakce) v těžké váze v boji s Kolumbijcem Silgado Santanderem a v roce 2017 ho obhájil v zápasu s brazilským Olanarewaju Durodolou. Kudrjašovův poslední zápas proběhl v červnu letošního roku s Ilungem Makabuem, boxerem z Konga, o neobsazený titul mistra WBC Silver v těžké váze. Uvádíme rozhovor s úspěšným ruským boxerem v předvečer prosincového boje s jeho českým soupeřem, boxerem a rodákem z Plzně, Václavem Pejsarem.

Sputnik: Dmitriji, proč jste si pro tento zápas vybral Václava Pejsara? Český soupeř bojoval převážně ve své vlasti, kde zaznamenal 14 vítězství (12 knokautů) a 8 porážek. Nakolik je pro Vás nebezpečným protějškem?

Dmitrij Kudrjašov: Nevybíral jsem ho, soupeře volí boxerští funkcionáři. Pejsar mi v této etapě kariéry vyhovuje, proto jsme se rozhodli jít do souboje. Bylo několik dalších možných soupeřů, ale jejich plány se neshodovaly s našimi. Pejsar výzvu přijal, takže souboj proběhne.

Slušný chlap, který sloužil v armádě a zná dějiny své země

V jednom rozhovoru jste uvedl, že jste se vždy rád věnoval boji, zajímají Vás boxerské, MMA a pěstní souboje. A jak to všechno začalo, je to spojeno s náročným dětstvím v 90. letech v Rusku?

Tato slova jsou pravděpodobně vytržena z kontextu. Nezažil jsem šikanu v dětství, do boxu jsem šel, řekněme, spíše ze společenských důvodů: všichni kluci šli a šel jsem taky. Předtím jsem se věnoval bojovým uměním, karate, ovlivnily mě filmy o Jackie Chanovi, Chucku Norrisovi a tak dále. Proto nemůžu říci, že jsem byl takový výtržník. Byl jsem dobře vychovaným chlapem a nerad jsem aplikoval své dovednosti mimo tělocvičnu.

Mezi fanoušky bojových umění koluje mýtus, že vousy pomáhají lépe vydržet ránu. Pokud je například bojovník vousatý, je těžší ho vyřadit. A proč nosíte vousy Vy – slouží Vám pro sportovní účely, jsou součástí podoby ruského hrdiny nebo se Vám jednoduše líbí?

Neslyšel jsem, že by to nějak zjemnilo ránu... Zpočátku jsem neplánoval žádnou podobu ani ruského hrdiny, ani nikoho jiného. Stalo se to tak, že během tréninkového tábora jsem opravdu nestíhal sledovat svůj vzhled. Několik měsíců poté jsem si doma neholil vousy a šel jsem do boje s vousy, takže se to stalo mým vzhledem. Proto i teď v boji nikoho nekopíruji, nikoho napodobuji, nesleduji žádné cíle pro zmírnění rány atd.

V rozhovoru jste řekl, že Vás zajímá historie. Jaké období dějin nebo jednotlivé země Vás oslovují a proč? Máte oblíbenou historickou postavu?

Kdo jsme, pokud neznáme vlastní historii? Máme skvělé dějiny, na které můžeme být hrdí, a o kterých, domnívám se, by každý z nás měl vědět. Oblíbená postava? V zásadě jsem si nestanovil cíl, abych si někoho z našich dějin obzvláště oblíbil. Bydlím v takovém kraji, ve městě Volgodonsk, kde se nyní nachází nádrž Cimljansk. Kdysi se tam nacházela Sarkelská pevnost, kde kníže Svatoslav porazil Chazary (bitva se odehrála v roce 965 a spadá do období osvobození východoslovanských zemí od moci Chazarského kaganátu za účelem sjednocení se do jednotného ruského státu, pozn. redakce).  Na jednom z historických obrazů jsem zobrazen v roli knížete Svatoslava.

Sloužil jste také v ruské armádě. Co Vás to naučilo?

Po univerzitě jsem šel do armády, bylo mi tehdy 23 let a v zásadě se nic nezměnilo. Cvičení, vztahy s lidmi, to jsem viděl po celý život ve sportovních táborech. Proto se pro mě armáda nestala ničím obtížným: když jsem se tam dostal, neopustil jsem sukni své matky. Armáda je dobrým místem pro budování vlastností v lidech, které by pro ně měly být příznačné. To znamená, že se tady muž naučí to nejdůležitější – disciplínu a některé základní dovednosti, zabývá se i fyzickou prací. Proto si myslím, že armáda je dobrá škola života pro mladé muže.

Bojová umění tvoří postavu člověka. O jeho rodině, ženském boxu a práci v jaderných elektrárnách

Máte dceru a syna a letos se narodil druhý syn. Jak se změnil váš postoj ke sportu s narozením dětí?

Ano, už mám dva syny. Dcera, které je již deset let, jeden syn má dva roky a druhý má pět měsíců, velká rodina! Jak se to změnilo? Co mohu říci z mých pozorování, když se mi moje dcera narodila, právě jsem sloužil v armádě, bylo mi 23 let, a měl jsem takový pocit. Někdy jsem si ani neuvědomil, že už jsem otec a ​​jsem zodpovědný za svou dceru. Tehdy jsem byl plně zapojen do boxerské kariéry, formoval jsem se jako úspěšný sportovec. Když se ale teď narodili mí synové, bylo mi 32 a 34 let a mám zcela jiné pocity. Když mám chvíli volného času, rychle běžím domů. Jsem rád, že mám to štěstí: možná jde jen o malou nijak nevýznamnou radost, když syn Děmid začal chodit, Stanislav se poprvé otočil a tak dále.

Chtěl byste, aby Vás Vaši synové následovali ve sportovní kariéře a dcera šla po stopách Natalie Ragozinové (ruská boxerka přezdívaná Miss Palice, je mistryní světa v boxu mezi profesionály ve druhé střední vaze dle verze sedmi boxerských federací)?

Začnu Vaší druhou otázkou. Pokud jde o mou dceru, určitě bych nechtěl, aby se vydala na cestu bojových umění, protože jsem odpůrcem ženského boxu. Nerozumím tomu, jak se budoucí matky mohou navzájem mlátit do tváří. Podle mě je žena zvláštní bytostí, která by měla dát dětem život a měla by se starat o rodinný život a pohodlí. Mávat pěstí u dívky ... nejde mi to do hlavy. Takže bych nechtěl, aby moje dcera byla jako Natalia Ragozinová.

Pokud jde o mé syny, odpovím takto. Jednou jsem byl svědkem situace, kdy mladá matka přivedla svého syna ke svému trenérovi a řekla: „Nikolaji Petroviči, ať kluk trénuje týden a uvidíme, jestli je to pro něj vhodné nebo ne.“  Trenér říká: „Poslouchej, jaké muže máš ráda?“ Odpovídá mu: „No, když jsou takoví silní,  dokážou se postavit za sebe a svou rodinu a tak dále.“ Takže jí oponoval: „Kde se vychovávají takoví muži, pokud ne v tělocvičně? Když přivedete dítě do školy, neříkáte učitelce: Nechte ho studovat týden historii, fyziku, a pokud mu to nevyjde, vezmeme ho pryč. Takové  řeči nemáte.“ To znamená, že dítě musí být vzdělané. Stejné je to se sportem. Muž musí být silný, protože je obráncem, ale odkud by to vzal, když ne z bojových umění?

Toto je podrobně zodpovězena Vaše otázka. Samozřejmě byl bych rád, kdyby se moji chlapci věnovali sportu. Chtěl bych, aby vyrostli do pravých mužů a skutečných synů, aby se stali hodnými lidmi a mohli se o sebe postarat. Myslím, že pro muže to nemusí být jediná, ale taková základní cesta, kterou by měli zvolit. Nezáleží na tom, co budou dělat, jestli obchod, politiku nebo cokoliv jiného. Muž musí být schopen se fyzicky o sebe postarat.

Jste hlavním bezpečnostním odborníkem v jaderné elektrárně v Rostovu. Tento obor je spojen se zvýšeným životním rizikem. Jak je vaše práce náročná? Záleží na Vás, zda dojde k havárii na JE, nebo ne?

Jsem rodákem atomového města Volgodonsk. Je tu umístěná jaderná elektrárna Rostov. Pracoval jsem tady a doteď pokračuji ve své práci. Provoz jaderného reaktoru samozřejmě na mně nezáleží, v mé kompetenci je fyzická ochrana, působím v bezpečnostní službě. To znamená, že procesy provozu jaderného reaktoru se mě netýkají, zajišťuji pouze její fyzickou ochranu.

Ruské boxerské tradice a trenér z Kalifornie

V ringu s Vámi bojovali soupeři z různých zemí. S kým jste měl nejtěžší souboj a proč? Která boxerská škola je podle Vás nejsilnější?

Je pravda, že jsem zápasil v ringu s mnoha soupeři z různých zemí, každý z nich má své silné a slabé stránky (Během své profesionální kariéry Dmitrij Kudrjašov bojoval s boxerem z Barbadosu a legendou Seanem Coxem, bývalým mistrem světa v těžké váze Kubáncem Juanem Carlosem Gomezem, Portorikáncem Franciscem Palaciosem, Nigerijcem Olanrewaju Durodolou a Kubáncem  Junierem Dorticosem,  pozn. redakce.) Myslím, že souvislost s konkrétní školou neexistuje. To znamená, že v Rusku se trénují boxeři útočného stylu a v Americe jsou ti, kteří vítězí nebo obsadí druhé místo. Záleží jen na osobnosti. Chci říci, že v Rusku máme skvělé boxerské tradice a sport. Zejména box je na velmi vysoké úrovni.

Co nebo kdo Vám pomáhá zregenerovat se z obtížného boje?

Ano, v zásadě ještě nejsem až tak starý, takže všechny úspěchy a porážky dobře snáším. Po boji se samozřejmě morálně vždycky vracím ke své rodině, a to je pro mě nejlepší místo, kde si mohu olízat rány a dobít své síly.

Váš trenér je Manny Robles z Kalifornie. Trénoval amatérské profesionály a profesionály v těžké váze, včetně současného mistra Andyho Ruize Jr. Vybral jste si ho Vy nebo Vás našel on? Jak pracujete se zahraničním koučem a co pro Vás hraje zásadní roli při výběru trenéra?

S Mannym Roblesem jsme organizovali řadu přípravných tréninků. Většinu své kariéry jsem spolupracoval se svým prvním trenérem, Nikolajem Petrovičem Timofeevem. Nyní, zejména v posledních dvou zápasech, trénuji pod vedením profesionálního boxerského trenéra Andreje Ivičuka, přezdívaného „Bulas“, v OPEN GYMu. Jsou tam pro mě vytvořeny všechny podmínky. Jsem v zásadě boxer, který se již vypracoval. Nyní pracujeme a vylepšujeme to, co již mám. Snažím se vzít si to nejlepší od každého trenéra, který se mnou pracuje. Nyní zápasím v Rusku a také zde trénuji. To znamená, že pokud se naplánuje boj za oceánem, můžu vždy přijít do tělocvičny k Mannymu a začít trénovat tam.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.