Byla to vlastně očekávaná zpráva, právě toto se mělo stát podle plánů rozmístění nového raketového systému. Zajímavá je ale jedna věc: Někteří ruští vojenští experti mají za to, že se nejaderný Iskander dá podle svých kapacit srovnat s jadernou zbraní. Podívejme se, jestli je tomu opravdu tak.

Při vývoji raketového systému Iskander měli konstruktéři vyřešit hned několik dost revolučních úkolů.

1. Systém měl zaručeně zasáhnout zvlášť důležité cíle dvěma střelami.

2. Tyto střely mělo odpálit jedno odpalovací zařízení.

3. Systém měl používat střely různého druhu.

4. Iskander se měl stát hlavní útočnou složkou průzkumného útočného systému, který zajišťoval pohotovostní zasazení úderů na cíle objevené rozvědkou.

Co umožňuje ozbrojeným sílám vyřešení uvedených úkolů?

Točka nebyla vhodná pro třetí světovou válku

Ke konci sedmdesátých let byly raketové jednotky pozemních vojsk SSSR vybaveny dvěma hlavními raketovými systémy: dost zastaralým pohotovostním taktickým 9K72 Elbrus, více známým jako SCUD, a na tu dobu poměrně moderním taktickým raketovým systémem Točka.

Příznačnou zvláštností Točky byla značně větší autonomnost: Odpalovací zařízení nepotřebovalo velký počet strojů a agregátů, které potřebovalo bitevní nasazení starých raketových systémů typu 9K72. Odpalovací zařízení systému Točka samostatně zaměřovalo po získání souřadnic střely z horizontální polohy v trupu uzavřeném před vlivem vnějších prostředků.

Po odpálení mohlo toto zařízení okamžitě opustit místo, z kterého uskutečnilo palbu. Umožnilo to použití kompaktní malé střely s raketovým motorem na tuhé palivo a také moderního zaměřovacího přístroje. Byl jenom jeden zápor: Točka neměla velký dolet (do 70 km v prvních modifikacích) a měla poměrně slabou bojovou hlavici.

Točka mohla samozřejmě kompenzovat malou kapacitu bojové hlavice možností použití jaderné bojové hlavice, což ale naprosto vyloučilo použití rakety v konfliktech, z kterých se neměla vypuknout třetí světová válka.

Dvě rakety pro dva cíle

Bylo nakonec rozhodnuto vyvinout raketový systém, jehož odpalovací zařízení by mohlo nést ne jednu, ale dvě střely. Tyto střely měly být rovněž silnější a schopné zasáhnout cíl nejen v taktické dálce (do 150 km), ale také v operativně taktické hloubce obrany nepřítele (do 300-500 km). Mělo to zaručit likvidaci téměř všech cílů dokonce bez jaderné bojové hlavice. Ruští vědci pracovali kromě toho na zvýšení pohotovosti použití systému nejen díky snížení počtu potřebných pomocných prostředků a agregátů, ale také díky použití modernějších zaměřovačů a digitálních informačních systémů.

Původně se předpokládala součinnost s průzkumným letadlem M-55, které mělo objevit cíle v hloubce obrany nepřítele a poskytnout informace o nich novým raketovým systémům Iskander, které zase měly okamžitě zasáhnout tyto cíle. Tyto kapacity měl systém již na začátku projektování, koncem osmdesátých a na začátku devadesátých let.

Jeden útok dokáže rozhodnout o všem

Koncem devadesátých let minulého století získal Iskander-M možnost použití kromě balistických také raket s plochou dráhou letu (okřídlených).

Dalo se to uskutečnit z jednoho odpalovacího zařízení bez jeho rekonstrukce, což značně rozšiřuje sféry použití nového víceúčelového systému.

Okřídlené rakety mohou být například použity proti lodím nebo pro maximálně tajné zasazení úderu například v situaci, kdy použití balistických raket může být zjištěno kosmickými prostředky nepřátelského průzkumu.

Zbývá dodat, že v dnešních podmínkách při existenci příslušného zařízení a softwaru dokáže dokonce jeden mířič vytvořit přes speciální terminál a vyslat přes chráněný komunikační kanál na odpalovací zařízení rozkaz k odpálení raket.

Za jakým účelem? Například pro likvidaci mimořádně důležitého cíle, který se dočasně nachází v prostoru dosahu raketového systému. Jeden takový vysoce přesný útok dokáže rozhodnout o výsledku celé operace nebo dokonce války. A tyto působivé nejaderné kapacity Iskanderu-M jsou velice aktuální v situaci, když strategickým jaderným sílám hrozí například právě nasazený systém protiraketové obrany anebo letadlová loď, jež se nečekaně objeví u našeho pobřeží. Takže nejaderný systém se stává prostředkem strategického zadržování, což je naprostá novota.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.