Neandrtálci zmizeli asi před 40 tisíci lety, přibližně ve stejnou dobu, kdy anatomicky moderní lidé začali migrovat z Afriky na Blízký východ a do Evropy. Předpokládá se, že ti byli přizpůsobenější a úspěšněji konkurovali neandrtálcům v boji o zdroje. Kromě toho klimatické podmínky přinutily neandrtálce opustit severní území Evropy a migrovat na jih a jihovýchod, do oblastí již obsazených moderními lidmi.
Holandští vědci pod vedením Krista Vaesena z Eindhovenské technické univerzity teoreticky dokázali, že k vysvětlení zmizení populace neandrtálců vůbec není nutné používat jako hlavní argument konkurenci ze strany moderních lidí.
Výsledky genetických výzkumů svědčí o tom, že počet neandrtálských populací byl již před příchodem do Evropy velmi nízký – nepřesahoval 4000 osob, které byly rozděleny do mnoha malých skupin žijících daleko od sebe.
Autoři vytvořili populační modely k imitaci vývoje populací neandrtálců v počtu 50, 100, 500, 1000 nebo 5000 osob po dobu deseti tisíc let. Jako příklad skupinového a rodinného chování vědci použili moderní nevelké izolované skupiny lovců-sběračů.
Výsledky ukázaly, že k degeneraci takových malých populací stačí vnitřní demografické faktory, jako je například inbreeding (křížení mezi blízkými příbuznými), Alliho efekt – snížení míry přežití jedinců při snížení velikosti populace a vliv každoročních náhodných výkyvů v porodnosti, úmrtnosti a poměru pohlaví.
Vědci ve svých modelech nijak nebrali v úvahu nátlak ze strany moderních lidí, který by ještě mohl zesílit faktory inbreedingu a Alliho efektu.
Autoři se domnívají, že zmizení neandrtálců souviselo pouze s jejich malou populací. Dokonce i kdyby byli identičtí s moderními lidmi ve svých kognitivních, sociálních a kulturních rysech, a dokonce i při neexistenci mezidruhové konkurence by neandrtálci nevyhnutelně čelili riziku vymření.