Tisíciletý hlavolam

Filozofové a vědci vedou odedávna spor o tom, mají-li všechny události ve světě příčiny anebo jsou to možné čiré náhody. Ve dvacátých letech 20. století vypukl tento spor v teoretické fyzice s novou silou mezi Einsteinem a Bohrem. Tento problém nebyl vyřešen dodnes. Bohrova kvantová mechanika, která nepřímo hájí možnost náhody, se úspěšně používá v práci se super malými objekty, zatímco všeobecná teorie relativity Einsteina, která rozvíjí tradici klasického determinismu, zůstala jediným vědeckým vysvětlením gravitace. Teorie kvantové gravitace, která by mohla vyřešit tento téměř stoletý konflikt, nebyla dosud vyvinuta.

Fyzik z Ťumenské univerzity Louis Vervoort přišel v rámci své práce v oblasti moderní teorie pravděpodobnosti s hypotézou, že princip determinismu má větší vysvětlovací sílu při interpretaci matematických základů fyziky než protikladný princip, základní pro moderní kvantovou mechaniku.

V souladu se super determinismem, jak říkají tomuto principu fyzici, může od okamžiku Velkého třesku docházet k jakékoli události pouze jediným způsobem a náhoda prostě není možná.

„Klíčové teze moderní teorie pravděpodobnosti, což je problém Kolmogorova související s podstatou korelace a centrální limitní větou popisující pravděpodobnostní zákonitosti fyzikálních vlastností, poukazují na existenci ‚skrytých parametrů‘, které předpověděl Einstein. Determinismus také dovoluje se nově podívat na Bellův teorém, který je dnes pokládán za hlavní překážku pro spojení teorie relativity a kvantové mechaniky,“ vysvětlil myšlenku výzkumu Louis Vervoort.

Na pomezí fyziky a filozofie

V kvantové teorii mají subatomové částice paradoxním způsobem současně příznaky částice a vlny a jejich poloha v prostoru může být popsána pouze pravděpodobnostně. Albert Einstein v tom spatřil důkaz neúplnosti kvantové mechaniky a žádal pokračování pátrání po realistickém vylíčení přírodních procesů, zatímco Niels Bohr a jeho stoupenci hájili unikátnost zákonů mikrosvěta, ve kterém podle jejich mínění již nefungují obvyklé fyzikální zákony.

Teorie, která pomůže překonat tuto krizi, se podle odborníků dá vyvinout změnou paradigmatu výzkumu, což je obecně řečeno souhrn principů interpretace matematické formy teorie.

„Pronikneme-li do smyslu vědecké teorie za rovnice, dostaneme se volky nevolky do sféry vlivu filozofických principů. Pokud jde o kvantovou mechaniku, mám za to, že ryze filozofický princip „svobodné vůle“ často používaný jako argument proti determinismu vytváří svého druhu setrvačnost, která brání nastolení aktuálních problémů,“ řekl Louis Vervoort.

Ruský teoretický fyzik, profesor z moskevské vysoké školy MIFI Sergej Rubin okomentoval myšlenku Louise Vervoorta takto: „Jde o hluboké problémy kvantové mechaniky, jejíž základy nejsou zatím pochopeny do konce, proto toto téma zajímá mnohé. Kolegové, na které se odvolává autor, jsou nepochybně známí a vážení vědci. Avšak jisté analogie, jež používá k odůvodnění své myšlenky, mají spíše opačný účinek.“

Ale nehledě na to, jak soudí samotný Louis Vervoort, má super determinismus zatím daleko k tomu, aby dokázal vyvrátit interpretaci kvantové mechaniky navrženou Bohrem. Zájem o ni mezi vědci dnes roste. K uznávaným odborníkům, jež vyzývají k průzkumům v této oblasti, patří takoví známí fyzici jako Sabine Hossenfelder a nositel Nobelovy ceny Gerardus Hooft.