Číhalová v Radě pro národnostní menšiny zastupuje menšinu ruskou a aktivně podporuje bojovníky proti Sovětskému svazu. Mimo jiné se každoročně účastní akce v rakouském městě Lienz, kde se pořádá pietní akt na památku kozáků, kteří byli spojenci vydáni Sovětskému svazu. Ti byli následně popraveni či posláni do gulagů kvůli kolaboraci s nacisty. Mezi nimi však byli i jejich rodinní příslušníci.

Během této akce položila Číhalová i kytici k pomníku německému generálu Helmuthu von Pannwitzu a Ivanu Kononovi, kteří bojovali v řadách wehrmachtu i SS. Von Pannwitz během 2. světové války organizoval protisovětskou kozáckou jednotku, která spadala pod SS. Ivan Kononov byl majorem Rudé armády, který 22. srpna 1941 přešel na stranu nacistů a bojoval proti Sovětskému svazu. Za svou službu byl v červenci 1944 vyznamenán železným křížem I. a II. Třídy.

Německý generál Max von Schenckendorff Kononovy oddíly charakterizoval následujícím způsobem: „Kozáci mají dobrou morálku, skvělou bojovou přípravu… Vztah k místnímu obyvatelstvu je nelítostný.“

Babiš uvedl, že o Číhalové dříve neslyšel a že její jmenování proběhlo v souladu se zákonem poté, co ji navrhly tři spolky ruských menšin. Premiér dodal, že si nechal zpracovat odborné stanovisko Vojenského historického ústavu Praha, ve kterém se uvádí, že uvedená akce neměla neonacistický nebo rasistický charakter. Číhalová se ale kvůli této akci musela již dříve před Radou vlády pro národnostní menšiny obhajovat.

Číhalová rovněž aktivně podporovala přemístění pomníku maršála Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6. Přitom to byl právě maršál Ivan Koněv, kdo se nejen podílel na osvobození Prahy, ale kdo osvobodil i vyhlazovací tábor Osvětim, a to dne 27. ledna 1945. Právě toto datum se připomíná jako mezinárodní den památky obětí holocaustu.

V úterý 26. listopadu na svém Facebooku vzdala hold litevskému veliteli Jonasu Žemaitis-Vytautasovi. Ten po útoku Německa na Sovětský svaz dezertoval z Rudé armády a přešel na německou stranu. Odmítl bojovat v řadách německé armády či SS, ale v roce 1944 se aktivně zapojil do povstaleckého hnutí, které organizoval litevský generál Povilas Plechavičius za podpory německých úřadů.

Žemaitis-Vytautas pokračoval v ozbrojeném boji proti Sovětskému svazu i po konci 2. světové války. V roce 1952 byl zatčen a o dva roky později popraven. Litevci ho považují za národního hrdinu a v roce 2009 ho litevský parlament uznal za prezidenta Litevské republiky, který bojoval proti sovětské okupaci.

„Světlá paměť všem, kdo neodmítl bojovat proti bolševizmu až do svého samého konce,“

napsala Číhalová.