Možná si pamatujete na to, jak toto letadlo překvapilo americký časopis The Aviationist, když se objevilo video přepravy bombardéru po silnici. Jistě ale chápete, že Su-34 může překvapit nejen tím. Ne náhodou ho někdy nazývají „ledoborcem ruského vojenského letectva“.

A nikoli proto, že v Rusku se někdy používá pro likvidaci ledových překážek na řekách. Toto letadlo umí mnohem více.

Su-34: Z Gruzie do Sýrie

Víceúčelový nadzvukový stíhací bombardér Su-34 projektovala konstrukční kancelář Suchoj koncem 80. let na základě poměrně úspěšného záchytného stíhače Su-27. Pro nové útočné letadlo byla vyvinuta nová příď s pancéřovanou kabinou, v níž mohli dva letci sedět vedle sebe. Podobné uspořádání kabiny se ukázalo být zdařilé a bylo dříve uplatněno v takových útočných letounech, jako je americký F-111 a sovětský Su-24.

První let prototypu Su-34 se konal 13. dubna 1990 na letecké základně v Ramenském nedaleko Moskvy. Letadlo mělo být zařazeno do výzbroje místo letounů Su-24 a Su-24M. Sériovou výrobu nového stroje měla probíhat v Novosibirském leteckém závodě, a právě tam byly smontovány první letadla určená pro zkoušky Su-34. V letech 1994 až 2003 byly v Novosibirsku vyrobeny čtyři letouny zkušební série. A už tehdy, v 90. letech, začaly zkoušky nového stroje.

Jakožto vícefunkční frontový bombardér se začal Su-34 dodávat do ruských ozbrojených sil v roce 2006. V roce 2008 byla uzavřena první dohoda o dodávkách 32 bombardérů, na podzim roku 2013 začalo plnění druhé dohody o dodávkách dalších 92 letadel. Celkem ruské letecké síly plánují mít ve výzbroji 150 až 200 kusů Su-34.

Nový bombardér byl zařazen do výzbroje několika základen frontového letectva ruského letectva, zúčastnil se bojových akcí v gruzínsko-osetinském konfliktu a využíval se také v průběhu protiteroristické operace v Sýrii.

Letadlo se osvědčilo jako spolehlivý a efektivní útočný bombardér s možností použití širokého spektra zbraní – opravdový „tažný kůň“ frontového letectva.

Pumy padají volně. Ale přesně

Celkem vzato se dá Su-34 označit za bombardér středního doletu: bojový akční rádius letadla se zavěšenými palivovými nádržemi dosahuje 1 130 kilometrů, letadlo může tedy zasahovat cíle v takové vzdálenosti a dokonce i větší, přidáme-li k tomu dolet raket, které může nést. S ohledem na to, že letadlo může tankovat ve vzduchu, může jeho dolet činit až 7 000 kilometrů. Umožňuje to operativně přesunovat Su-34 na jakékoli bojiště. Může nést i úctyhodný užitečný náklad – až 8000 kg pum a raket. Za maximálního užitečného zatížení se dolet Su-34 samozřejmě znatelně sníží, stejně ale bude schopen zasahovat cíle ve vzdálenosti několika set kilometrů od své základny.

Nejen to. Letadlo je vybaveno nejmodernějším zařízením, které umožňuje velmi přesně zjišťovat souřadnice samotného bombardéru: užívá se vysoce přesného inerčního navigačního systému s korigováním údajů o poloze Su-34 pomocí družic. Díky tomu může bombardér užívat s vysokou přesností dokonce i obyčejné letecké pumy. To je mimochodem jedním z důvodů, proč se i ve 21. století užívají i nadále volně padající pumy vyvinuté v polovině 20. století.

Nomenklatura zbraní Su-34 zahrnuje obyčejné letecké pumy, kontejnery s malorážní municí, neřízené střely různé ráže, naváděné pumy a rakety s plochou dráhou letu – protiradarové, protilodní a zbraně určené pro ničení bodových pozemních cílů. Su-34 může vést vzdušný boj s jinými letadly, je vybaven i několika typy raket vzduch-vzduch. Na jeho palubě je 30mm kanón, který se může používat jak proti pozemním cílům, tak i ve vzdušném boji. V ruském letectvu jsou letadla Su-34 vybavena pro použití jaderné munice a raket s jadernými bojovými hlavicemi (například Ch-59M) – podobné schopnosti měly tradičně v SSSR a v Rusku všechny letouny schopné nést pumy na vzdálenost přes 300 nebo 500 kilometrů, včetně letadel frontového letectva typu Su-27 a Su-24.

Podpora stíhacího letounu je nutná

Nyní několik slov o úrovni Su-34. Je to letoun čtvrté generace, nebo jak se někdy uvádí 4++. Od letounů páté generace se liší absencí vnitřního úseku zbraní a absencí vysoké manévrovatelnosti, ale letoun již disponuje elementy snížení radiolokační viditelnosti. I díky instalaci nejmodernějšího vybavení může být letoun zapojen do dnešních informačních systémů boje. Letoun zůstává efektivní i při boji proti modernějším strojům, pokud přitom bude přítomna podpora moderních bojových letounů.

Su-34 do Alžírska, možná i do Srbska?

Nehledě na solidní „stáří“ modelu Su-34 pravděpodobně začne export těchto strojů, ale zatím neexistují přesné informace o tom, do jakých států. Podíváme se na potenciální možnosti.

Alžírsko

Alžírsko by se podle mě mohl stát kandidátem číslo jedna. Tuto zemi s Ruskem spojují dávné a pevné vztahy ve vojensko-technické spolupráci. Rusko africkým partnerům dodávalo a dodává letadla, vrtulníky, ponorky, protiletadlové a nejen raketové komplexy a další systémy zbraní. Alžírsko světové společenství bere jako dostatečně stabilní zemi, která je členem hnutí nezúčastněných zemí, s pevnou vertikální mocí. Su-34 může být využíván jako garant proti napadení zvnějšku a bude představován jako útočný letoun s protilodními možnostmi boje, protože Alžírsko má poměrně dlouhé pobřeží a jakákoliv potenciální agrese proti němu bude zahrnovat blokování námořního spojení se zemí.

Indie

Možná. Ale to jsou detaily. Zaprvé dříve bylo v plánu do Indie dodávat strategické bombardéry Tu-22m, což nakonec realizováno nebylo. Možná k obchodu nedošlo, protože tento letoun je potenciálním nosičem jaderných zbraní se strategickými možnostmi. Z druhé strany spolupráce v obranném průmyslu mezi Moskvou a Novým Dillí dokázala nemálo zajímavých projektů. Můžeme například připomenout aspoň letoun SU-30MKI, který vyvinula ruská společnost Suchoj a byl licenčně vyroben společností Hindustan Aeronauctics Limited pro potřeby místního letectva. Na základě této logiky je zcela reálné, že se objeví „indická verze“ Su-34. Armádní vedení Indie musí mít zájem o takový letoun, který by dokázal vytvořit „údernou pěst“ na odpor proti čínským a pákistánským ambicím. Takže je zcela možná modernizace Su-34 pro letadlové lodě, připomínám, že Indie má letadlové lodě. Takový letoun by značně rozšířil možnosti jak indického letectva, tak námořnictva.

Egypt

Letos v březnu ruské noviny Kommersant psaly o tom, že Rusko a Egypt podepsaly kontrakt na nákup Su-35 v hodnotě asi dvou miliard dolarů, ale oficiálně tyto informace nebyly potvrzeny. Navíc Ministerstvo zahraničí USA pohrozilo Egyptu sankcemi, pokud Káhira do tohoto obchodu půjde. Chorobná reakce zpoza oceánu jasně potvrzuje pravděpodobnost rozšíření spolupráce Moskvy a Káhiry.

Teoreticky by se Su-34 mohl Egyptu hodit asi tak jako Alžírsku, ale s výmluvou, že Egypt letouny více potřebuje na boj proti islámskému terorismu.

Bělorusko, Srbsko, Turecko

Možná bychom se ještě mohli podívat na dodávky Su-34 do Běloruska a Srbska, ale zdá se mi, že v blízkém budoucnu tyto státy nepotřebují útočné systém zbraní. Teoreticky by podobné letouny s jejich útočnými možnostmi mohlo potřebovat Turecko, ale bojím se, že takový obrat pro Ankaru není možný, vezmeme-li v potaz reakci USA.

Nejrozpálenější bombardér?

Tak proč Su-34 někdy označují „ledoborcem“? Protože, jak kdysi napsaly noviny Krasnaja zvězda, tento letoun „jde po zamrzlých starých stereotypech“. Zní to samozřejmě trochu pateticky, což ale nezlikviduje následující fakta: nehledě na zcela přirozený proces morálního stárnutí, Su-34 je stále velmi žádán a dokonce se hodí pro nové zbraně a vybavení. A ať to klidně není Russia’s hottest bomber, jak již kdysi Sputnik napsal, důležité je, že je to velmi spolehlivý a dobou vyzkoušený stroj.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.