Vědci se již dlouhou dobu pokoušejí obnovit řetězec evolučních změn, které proměnily ještěrky na hady. Mezi hlavní patří prodloužení těla, ztráta končetin a ohebná lebka. První dvě změny byly zjevně spojeny s přizpůsobením se životu v noře a získání schopností polykat velké úlovky.

Problémy při studiu této skupiny obratlovců jsou spojeny se skutečností, že fosilie starověkých druhů, přechodných mezi ještěrkami a hady, jsou mimořádně vzácné.

Vědci z Argentiny, USA, Kanady a Austrálie hlásí objev osmi lebek a tří fragmentů kostry se zadními údy hada Najash rionegrina. Jejich věk je asi 90 milionů let.

Pro podrobnou analýzu anatomie lebek vědci provedli standardní studie pomocí světelné mikroskopie a také počítačovou tomografii s vysokým rozlišením.

„Hadi, jak víte, nemají končetiny, ale jsou tu ještěrky bez nohou,“ uvedl jeden z autorů studie, Alessandro Palci. „To, co opravdu odlišuje hady, je jejich velmi pohyblivá lebka, která jim umožňuje spolknout velké předměty. Po dlouhou dobu nám chyběly podrobné informace o přechodu z relativně tuhé lebky na superpružnou hadí lebku.“

Získaný materiál umožnil vědcům postavit trojrozměrný model lebky druhu Najash a podrobně ji prostudovat.

„Najash má nejucelenější dochovanou lebku ze všech prahadů, a to přináší spoustu nových informací o tom, jak se vyvíjela hadí hlava. Některé z jeho kloubů jsou již flexibilní, stejně jak to mají moderní hadi, a některé ještě ne,“ říká Alessandro Palci.

Nový výzkum umožnil vědcům postavit fylogenetický strom hadů na základě toho, že prvních 70 milionů let jejich vývoje měli hadi malé, ale dokonale tvarované zadní nohy.

„Příklad Najashu ukazuje, že se hadi postupně vyvinuli z ještěrů, jak předpověděl Darwin,“ řekl další autor studie Michael SY Lee. „Ale tito primitivní hadi s malýma nohama nebyli jen přechodným stádiem. „Byl to velmi úspěšný plán těla, který trval mnoho milionů let a umožnil jeho majiteli existovat jak v suchozemském, tak ve vodním prostředí,“ dodal.