Ekonomka Ilona Švihlíková se v rozhovoru s portálem nechala slyšet, že politici jsou spjati především s obdobím transformace a zabývají se hlavně otázkou kariérního přežití. Podle jejích slov by tak museli popřít sami sebe, aby se na tom něco změnilo. Dle jejího názoru je potřeba se po třicetiletém výročí kapitalismu dívat na věc analyticky, vyhodnocovat chyby a poučit se z nich.

​Jak sama uvedla, Česku se povedlo znovu se integrovat do světové ekonomiky. Nicméně dle jejího názoru to bylo doprovázeno silných vlivem nadnárodních korporací, který jsme však nebrali v potaz a ignorovali.

„Postavili jsme se do role závislé ekonomiky až ekonomické kolonie. Máme tu velkou přítomnost zahraničního kapitálu, počátky transformace byly ovlivněny Washingtonským konsensem, tedy že konkurenceschopnosti dosáhneme tím, že budeme laciní – devalvujeme měnu a budeme poskytovat levnou práci,“ objasňuje dále.

Rentiérský kapitalismus

Dle jejího názoru je nutné rozlišovat v debatách o udržitelnosti současného stavu demokracii a neoliberální kapitalismus. Švihlíková označuje současné uspořádání v Česku za rentiérský kapitalismus. Podle jejích slov jsme posloužili „jako experimentální laboratoř toho, jak moc lze do ekonomiky onen neoliberální kapitalismus implementovat“. Zároveň dodala, že každým rokem se vyvede mateřskými korporacemi z ekonomicky vyspělých zemí okolo půl bilionu korun prostřednictvím dceřiných společností.

„Ty peníze nám chybí a naše ekonomika to pociťuje. Politici se pak hádají o desítky miliard, ale řádově větší částky, které nám utíkají, neřeší,“ dodává Švihlíková.

​Podle jejích slov však politici nejsou schopni nic dělat. Jak sama uvádí, kvůli změně by museli popřít sami sebe, jelikož jsou příliš spjati s ekonomickou transformací.

„Nemůžeme jen udržovat status quo a na první místo klást vlastní politické přežití. Nadto nevidím politiky, kteří by byli dominantně odpovědní Česku a jeho voličům. Tuto odpovědnost pociťují hlavně vůči Berlínu a Bruselu,“ pověděla v rozhovoru ekonomka.

Zároveň podle jejího názoru nestojí světová ekonomika na hodnotách lidství a lásky, ale na čistém kalkulu s tím, že ekonomické velmoci, včetně těch evropských, se rozhodují tak, aby z toho měly výhodu především ony a pouze to „zaobalí“ pod evropské zájmy.