O tomto systému, který ruský prezident Vladimir Putin představil v březnu 2018, státní média píší, že činí veškeré zahraniční systémy PRO nesmyslnými. Skeptici uvádějí, že ruská „obranka“ nejde správným směrem: jak například ironicky poznamenává letecký inženýr Mark Solonin v interview pro Nové noviny, „obyčejnými bojovými hlavicemi můžeme zničit Ameriku 67krát a novými (…) 72krát“,  a stejně je třeba rozvíjet úplně jiné složky ozbrojených sil. Pojďme se podívat, co umí tento komplex, který podle oficiálních prohlášení může dosáhnout rychlosti až 27 Ma, což je kolem 33000 km/h.

Bojový blok s křidélky

Hlavní částí Avangardu je řízený hypersonický bojový blok 15JU71, který je často v tisku nazýván „hypersonickým kluzákem“.

Má šípovitou konstrukci s nosným trupem a případně i s malými řídícími aerodynamickými povrchy („křídly“). „Kluzák“ je vynesen balistickou nosnou raketou na dráhu letu, která je nižší než obvyklá balistická, k cíli a je uveden raketou do rychlosti, která může být vyšší než rychlost konvenčního balistického bojového bloku.

Dále se „kluzák“ pomocí vlastních ovládacích prvků a manévrování podle kurzu a výšky pohybuje po samém okraji atmosféry ve výšce asi 60 kilometrů směrem k cíli. Někdy jakoby odrazem „odskakuje“ od atmosféry do blízkého vesmíru, kde se může „rozhlédnout“ a získat například upřesňující informaci od družic nebo z pozemní řídící stanice. Proč „odskakovat“?

Kdo neskáče, není ruská raketa

Protože při pohybu v atmosféře plazmový mrak, který vzniká následkem tření hypersonického bloku o vzduch, zastíní příjem a vysílání radiosignálů a přístroj je v té chvíli zcela autonomní a řízen pouze vlastním dokonalým inerciálním řídícím systémem.

Proč přístroj potřebuje získávat informace zvenčí? K upřesnění souřadnic cíle, ke sladění vlastních souřadnic, k práci samonaváděcího systému podle radiolokační mapy krajiny nebo na základě informací od postranního „informátora“ – letadla nebo družice. Dráha takového letu probíhá ve značně nižší výšce, než je obvyklá balistická dráha letu, a proto se takový objekt objeví nad radiohorizontem později a k odražení jeho útoku bude mít protiraketová obrana méně času. Ve chvíli přibližování se k cíli může samozřejmě takový stroj také provádět protiraketové manévry a tak velmi zkomplikovat práci protiraketových systémů, které jsou určeny k likvidaci útočících balistických bojových hlavic, jejichž dráhu letu je možné vypočítat a předpovědět. 

Avangard je často kritizován za přílišnou nápadnost: bojový blok se prý bude zahřívat na 1500 stupňů a značně zářit v infračerveném pásmu. Je to tak. Nicméně, za prvé, při skoku do prostoru blízkého Zemi vychladne. Za druhé, skutečně ho bude vidět. No a co? Stejně nebude možné ho sestřelit díky obrovské rychlosti manévrování.

Pro názornost: letí bojový blok, systém PRO ho objevil, spočítal dráhu letu, s přihlédnutím ke schopnostem protiraket určil bod „setkání-přepadu“ a vyslal raketu. A v té chvíli blok provádí manévr. Protiraketa ho už nedohoní, systém PRO přepočítává novou dráhu letu. Připravuje další protiraketu a v té chvíli další manévr, opět počítáme, posíláme další raketu. Opět manévr, protiraketa opět nestíhá a tak to jde pořád dokola.

Historie projektu

Práce na vytváření „klouzavě letících“ bojových hlavic byly zahájeny v SSSR v první polovině 80. let jako reakce na to, že USA vyhlásily program SDI (Strategická obranná iniciativa), která slibovala „udělat kříž“ nad možnostmi obvyklých balistických raket.  V NPO Mašinostrojenija byly v polovině 80. let zahájeny práce na projektu raketového komplexu Albatros se řízeným okřídleným bojovým blokem. V roce 1988 začala příprava ke zkouškám tohoto bojového bloku na polygonu Bajkonur. První spuštění testovacího programu se uskutečnilo 28. února 1990. Do roku 1997, kdy byl ukončen program vytváření okřídleného bojového bloku, bylo provedeno několik dalších startů.

Ihned po roce 2000 byla obnovena práce na programu vytvoření hypersonického řízeného bloku. 18. února 2004 proběhlo první spuštění prototypu současného Avangardu. Vypuštění bylo provedeno raketou UR-100N UTTH (podle klasifikace NATO – SS-19 mod.1 Stiletto) ze šachty na polygonu Bajkonur v rámci cvičení strategických sil Bezpečnost-2004.

Jestli dlužíte za plyn, plaťte raketami

Poté byly zahájeny práce na vytvoření a testování již moderní verze „hypersonického kluzáku“ 15JU71. První úspěšné spuštění moderní verze zařízení bylo provedeno 27. prosince 2011. Poté došlo k několika dalším startům nového zbraňového systému a na začátku roku 2019 byly oznámeny plány na rozmístění dvou pluků raketových systémů Avangard s raketami UR-100NUTTH v připravených odpalovacích zařízeních.

Když už mluvíme o raketách. V roce 2000 dostalo Rusko od Ukrajiny 30 mezikontinentálních raket UT-100NUTTH, které byly uloženy v arzenálech a byly zcela nové, jak se říká, „zabalené“, za dluhy za dodávky ropy a plynu. Právě s využitím těchto rezerv se plánuje umístění asi 15 raket komplexu Avangard do roku 2027. Ale to není všechno.

Pro ty, kteří to mají rádi těžší

Řízený bojový blok 15JU71 má podstatně větší rozměry než konvenční bojové bloky, a proto dostatečně silná raketa střední třídy UR-100NUTTH unese pouze jeden takový bojový blok. Bude však testována těžší raketa na kapalné palivo RS-28 Sarmat, o které se předpokládá, že dokáže vynést tři až pět hypersonických bloků 15JU71 do mezikontinentální vzdálenosti.

Likvidace na první pokus

Jaké místo zaujmou rakety s takovou bojovou výbavou v současné struktuře strategických jaderných sil? Zde jsou minimálně dvě varianty.

Za prvé mohou být používány s dostatečně silným nejaderným nábojem a díky vysoké přesnosti zásahu dokáží řešit otázky likvidace určitých důležitých bodových cílů v jakékoliv části planety během půl hodiny od přijetí příslušného rozhodnutí. To může být důležité například v protiteroristických operacích.

Za druhé, v rámci tradičního odstrašování jadernými raketami by takové komplexy mohly vyřešit problém likvidace nejdůležitějších a nejvíce chráněných cílů protiraketové obrany. Jejich hlavním bonusem je téměř zaručený průnik jakoukoliv moderní protiraketovou obranou, vysoká přesnost zásahu a dostatečně silná bojová hlavice. Rozměry stroje umožňují umístění bojové hlavice megatunové třídy, což s přihlédnutím k vysoké přesnosti bude zaručovat zásah libovolného cíle na první pokus. Teoreticky je to velmi účinná zbraň.

Samozřejmě, že první dva pluky takových komplexů – to je pouze 12 raket. První pluk bude zřejmě umístěn v Orenburské oblasti koncem roku 2021.

A co dál?

V prohlášeních ruského vojenského vedení někdy slyšíme, že program umísťování komplexů Avangard může být upraven v závislosti na současné vojensko-politické situaci ve světě.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.