Petr Hájek |
Bylo to úchvatné. Dík patří hlavně České televizi, že tu frašku živě přenášela, takže jsem mohl být u toho. Příznivci kavárenské mafie, která si výsměšně říká Milión chvilek pro demokracii, se stali skvělým křovím pro téměř dokonalé představení. Vskutku jadrný to záhrobní vzkaz pro jejich zvěčnělého gurua, autora absurdních hříček pro znuděné intelektuály (normální člověk na jeho hry samozřejmě nechodí, ostatně už se navzdory štědrým dotacím ani nehrají). To že měl být onen dlouho plánovaný „výstřel z Aurory“, signál k další bolševické revoluci? Tenhle ubohý kýč? Jak pravý klasické úsloví: Hory pracují k porodu, a na svět přijde směšná myš.
Následující den se v pražských ulicích odehrával druhý díl televizního seriálu 30 (psychiatrických) případů majora VH. Kromě výše zmíněného křoví části Pražanů frustrovaných z opakovaných volebních proher jejich milovaných vůdců na veselé Cestě do otroctví, se na něm podílely všechny politické, mediální a umělecké elity Kavárny: všichni ti, kdo (ať již přímo, či oklikou přes výplatní pásky z ČT) paraziticky žijí z daní většiny národa. Nejen vulgárnosti a příznačnou sprostotu si přinesli z transparentů letenských „slušných lidí“. Především však názorně předvedli, jak vypadá ona „zdravá demokracie“ - ústřední heslo pod nímž se předchozího dne sešli.
Minařík byl agent StB. Slavný. I písně se o něm zpívaly. Které tajné služby reprezentuje Minář není zatím známo. Zdánlivě by to mělo být jasné, ale není. Protože to, co spolu se svými (sou)druhy na Letné tentokrát předvedl, zvedá vážnou (konspirační) otázku: není tenhle zběhlý studentík husitské „teologie“ nakonec agentem Andreje Babiše? Ten jak známo nedávno „políbil prsten“ v Langley (centrále všemocné CIA). A byl tam s ním i šéf našich tajných (BIS), kteří se také již změnili spíše ve výchovnou instituci výkladu naší „správné“ historie pro státní školy. A Minář jakbysmet.
Svědčilo by o tom i špatné používání jazyka. Základní pojmy tomu chlapíkovi v příznačně hnědém stejnokroji vůbec nejsou jasné – a unikají pak i těm, kdo je po něm nejen v ČT zfanatizovaně opakují. Vezměme třeba jen ono „ultimátum“, které údajně vyhlásil nejpopulárnějšímu politikovi a šéfovi jednoznačně voličsky dominujícího politického hnutí v naší zemi: Buď se má prý zbavit svého Agrofertu (což ostatně podle „lex Babiš“ už učinil) a odvolat ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, nebo odstoupit.
Jenže to není ultimátum, to je běžný hospodský žvást, kterým si opilci dávají na výběr, než se poperou. Ultimátum – tak jako to vidíme třeba teď v zemích Latinské Ameriky – by znělo třeba: Odstup, nebo tě zastřelíme! Jasněže by to chtěli, ale nemají odvahu to říci tak jasně. Proto se zaplétají do pojmů, které je usvědčují ze zbabělosti a neschopnosti přesně a otevřeně formulovat, co je jejich záměrem: násilím změnit v zemi mocenské poměry ustavené rozhodnutím občanů ve svobodných volbách. Tak vypadá „zdravá demokracie“. Liberální.
Nejprve si stateční bojovníci počkali na Andreje Babiše, když ráno nesl k „pietnímu místu“ na Národní třídě květiny a svíčku. Dav – podle některých médií dvaceti, podle jiných patnácti – strážců „správné demokracie“ na premiéra pískal – neboť tak se chovají na „pietním místě“ slušní lidé. Právě tak se později zachovala větší skupina (už se asi vyspali z kocoviny) vůči Václavu Klausovi mladšímu, vůdci rychle rostoucího hnutí Trikolóra. Na toho ještě pokřikovali různé další uctivosti, které v tomto konzervativním médiu nelze opakovat. Namítl jim, že oni – na rozdíl něho – nebyli na té studentské demonstraci, která spustila převrat.
Nevnímali ho. Mluvit k hluchým sprosťákům je marné. Ale jejich řev byl stejně symbolický, jako když si hnědý Minařík nechal na Letné zazpívat slepou dívkou „Modlitbu pro Martu“ (kdo neviděl naši „Modlitbu pro partu“ může si ji pustit např. zde mezi odstavci). Není nad krásu nechtěného, zvlášť je-li dokonale politicky korektní. Jediné, co to překonalo, bylo nadšené uvítání Miroslava Kalouska bojovníky Kavárny na zmíněné Národní. S výkřiky „Mirek na Hrad!“ vysvětlili, jak vypadá ta skvělá vize „zdravé demokracie“. Mirek podle svých slov sice zaslzel, ale dostat jej do křesla prezidenta by šlo asi jen s tanky generalissima Pavla.
Ale konec dobrý, všechno dobré. Máme to šťastně za sebou. I když ČT a její chapadla budou teď ještě pár dnů truchlivě rozebírat, jak se mohlo stát, že se zase nic nestalo. Chlapec v hnědém stejnokroji inkasuje pár dalších miliónů dolarových či eurových chvilek pro přípravu Majdanu v příštím roce. Jenže to už nebude ono. Jednak ta třicítka nebude k dispozici, ale pak – už v příštím a dalších letech budou volby. Jedny za druhými.
Otevřené spojení „hnědáka“ s Kalousky, Fialy a Bartoši (u těch ostatních prcků si už ani jména „lídrů“ nevybavuji) nám alespoň dalo jasně najevo, kdo tvoří zdejší Pátou kolonu spolu s ním. Ne že bychom to předtím nevěděli. Ale doznání je doznání.
Bylo to krásné. Tak vzhůru do obchodů! Vánoce jsou tu cobydup.
A Ježíšek odolá každé totalitě. Už nám to párkrát předvedl. Ubráníme ho i tentokrát.
S pomocí Boží.