Co se týče prvků zaoceánské podpory, kterou potřebuje Kyjev, je vše dost špatné – pokud hovoříme o skutečné podpoře a ne o hlasitých symbolických gestech. Se symboly je vše v pořádku. Vojenská pomoc je v podstatě vyplácena, Javeliny jsou v podstatě dodávány, senátoři a kongresmani slibují, že opětovné spojení Krymu s Ruskem neuznají nikdy.

Symbolická gesta jsou nepochybně docela krásná, ale ve skutečně důležitých otázkách, jako je uvolnění poměrně kanibalských požadavků programu MMF nebo uvalení přísných sankcí vůči evropským partnerům Gazpromu a evropským společnostem zapojeným do výstavby Nord Stream 2, nic pozitivního není vidět. Přesněji řečeno, prohlášení o tom, že Rusko je špatné a že Gazpromu je třeba klást překážky, je dost. Stejně jako prohlášení o tom, že Ukrajině je třeba pomáhat v budování silné ekonomiky. Na ukrajinský rozpočet ani na pokládku plynového potrubí v Severním moři však tato prohlášení nemají žádný vliv. Kromě toho, jak zdůrazňuje Time, „Ukrajinci stále více cítí, že vyšetřování impeachmentu prezidenta USA dělá jejich zemi toxickou“.

Koho by to napadlo. Ukazuje se, že pokud se pokusíte zásobovat kompromitujícím materiálem odpůrce úřadujícího prezidenta, pokud podporujete ty, kteří by chtěli uvěznit (nebo dokonce posadit na elektrické křeslo) prezidenta USA, viceprezidenta USA, nejbližší zastánce úřadujícího prezidenta a dokonce i prezidentovu rodinu, pak prezident a jeho administrativa se mohou urazit a dokonce přijmout odvetná opatření. Vzhledem k tomu žalostnému tónu, který je cítit z prohlášení „ukrajinských zdrojů“ článku, lze předpokládat, že se obracejí ke svým washingtonským protějškům s tradiční kyjevskou otázkou: „a nás za co?“ a nedostávají smysluplnou odpověď.

Jasně se ukazuje, že pokud stížnosti ukrajinských politiků a diplomatů odpovídají skutečnosti, Trumpova administrativa ztratila naději, že dosáhne od oficiálního Kyjeva alespoň nějaké racionální repliky a prostě přestala komunikovat se zástupci Ukrajiny. Typická stížnost ukrajinské strany v interpretaci agentury Associated Press vypadá takto: „Člen výboru pro mezinárodní vztahy ukrajinského parlamentu sdělil Associated Press, že oficiální představitelé USA projevují stále více lhostejnosti k Ukrajině a neochotně se účastní setkání“.

Seznam hříchů oficiálního Kyjeva (přičemž nezávisle na příjmení prezidenta) můžeme zredukovat na jednoho společného jmenovatele. Ukrajina nejen podpořila Hillary Clintonovou a všechny Trumpovy nepřátele z Demokratické strany, ale udělala vše pro to, aby byl Trump uvězněn za mýtické „spiknutí s Ruskem“. Této operace se účastnily jak ukrajinské úřední osoby, tak i prominentní představitelé ukrajinské diaspory v USA, kteří pracovali na Demokratickou stranu a uvnitř americké rozvědky a MZV.

Šance vykoupit svou vinu vůči Trumpovi spočívá v tom, že bude přinejmenším zahájeno vyšetřování očividných korupčních schémat rodin Johna Kerryho a Josepha Bidena na Ukrajině. Zelenského vláda však tento návrh tvrdě odmítla. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a není to hodnocení ruských novinářů, nýbrž amerického časopisu a jím dotázaných zástupců ukrajinské politické třídy a odborných kruhů.

Sám Trump vyzval Zelenského, aby se setkal s Putinem a „vyřešil váš problém“… Poslankyně Irina Geraščenková prohlásila, že to může signalizovat nátlak na Ukrajinu, aby se strany dohodly o transakci za ruských podmínek. „Trumpova nerozhodnost a absence jasné strategie USA nutí Kyjev ustupovat Rusku,“ tvrdí Vadim Karasjov, ředitel kyjevského Institutu globálních strategií.

„Vojenská pomoc USA upevnila pozice Západu. Jakékoliv pochybnosti, pozastavení nebo zdržení povedou ke krachu západní koalice a umožní Paříži a Berlínu zahrát svou hru a uzavřít smlouvu s Ruskem. Jakmile role USA v Evropě zeslábne, vliv Ruska nevyhnutelně stoupne – to je historické kyvadlo, které Trump již rozhoupal,“ dodává.

Ve skutečnosti poslední věcí, kterou by nyní měli představitelé Ukrajiny udělat, je obvinit prezidenta Spojených států z nerozhodnosti. Trump nyní prostě ukazuje andělskou trpělivost, pravděpodobně spojenou s úvahami o domácí politice. Pokud on právě teď udělá s Kyjevem to, co odpovídá jeho (velmi dobře známé všem pozorovatelům americké politiky) povaze, uvnitř USA to nebude vypadat příliš pozitivně z hlediska image a prezidenta nyní mají na mušce média a tým kongresmanů, který řídí zasedání ohledně impeachmentu. Proto Trump zřejmě nemůže nebo nechce udělit Ukrajině ukázkový výprask. Naštěstí pro něj to není nezbytně nutné.

Zástupci Kyjeva (a sympatizující s nimi pracovníci médií) se už přesvědčili: k tomu, aby se situace na Ukrajině zhoršovala bleskovým tempem, nemusí Trumpova administrativa vůbec nic dělat. Takový přístup má další důležitý účinek: úředníci MZV USA a pracovníci amerických zpravodajských služeb stojí nyní před volbou: snažit se pomoci ze všech sil Ukrajině, ale přitom riskovat kariéru (a možná i svobodu) v případě, pokud Trump zůstane u moci, nebo nic nedělat a čekat. Každý, kdo měl co dělat s kariérními byrokraty, ví, jakou variantu zvolí profesionální úředníci. Právě s tím fenoménem nejspíše souvisí právě ta „toxičnost“, na niž si stěžují ukrajinské zdroje Time.

To nejzajímavější z hlediska vývoje toxicity a komplikací americko-ukrajinských vztahů však teprve přijde. Skutečnost je taková, že když dojde k veřejnému projednávání impeachmentu v Senátu USA, tým právníků úřadujícího prezidenta a také republikánští senátoři (přičemž republikáni kontrolují Senát a budou řídit samotný proces impeachmentu) budou mít možnost vyzvat k podání svědecké výpovědi všechny účastníky „ukrajinského spiknutí“, proti Trumpovi.

Křížovému veřejnému výslechu v senátě budou podrobeni i vlivná politická technoložka Chalupa (která spolupracovala s ukrajinskými kolegy při sbírání kompromitujícího materiálu na Trumpa a jeho volební štáb) a „syn ukrajinských emigrantů ze SSSR“, podplukovník Alexander Windman, ředitel pro evropské záležitosti Rady bezpečnosti USA, na jehož výpovědi je budován proces impeachmentu. A také Joe Biden a jeho syn (který dostával peníze v ukrajinské plynárenské společnosti) a pravděpodobně celá skupina ukrajinských členů bezpečnostních sil a politiků, kteří přispěli buď k Bidenovým korupčním schématům, nebo shromažďovali falešné kompromitující důkazy, aby diskreditovali Trumpa jako „agenta Kremlu“.

Poté, co veškeré špinavé prádlo z ukrajinské skříně týmů Clintona a Bidena společně se zřejmým pokusem o protiprezidentský puč, uspořádaný za podpory ukrajinských Američanů z politických a mocenských vládnoucích kruhů USA, budou s největší pravděpodobností během několika měsíců v přímém přenosu máchat všechny americké televizní kanály, „ukrajinská toxicita“ bude zmíněna pouze jako lehká předehra k tomu, co se stane poté.

 A pak bude mít Donald Trump (pokud si ho nějakým kouzelným způsobem nestihnou udobřit) příležitost dát oficiálnímu Kyjevu pocítit, co to je skutečná geopolitická osamělost.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.