Kdyby současný systém byl na vnitropolitické úrovni politickou pluralitou, nejen že by obě veřejnoprávní média dávala stejnou příležitost reprezentantům všech politických názorů a zcela se při tom zdržela publikování vlastních názorů a ideologicky motivovaných zásahů, ale naopak by vytvářela prostor pro vznik názorových alternativ, jejich diskusi a zpravovala by o nich širokou veřejnost.
Kdyby současný systém byl demokracií, pak by prosazoval opatření mířící ke stabilnímu dlouhodobému naplňování zájmů většiny, nikoli menšiny, a namísto aby občany manipuloval, pozorně by jim naslouchal, aby jim mohl lépe sloužit. Kdyby politické strany byly demokratické, neslibovaly by ve volební kampani humanismus, aby po volbách zahodily sliby a zaváděly zákon džungle.
Kdyby současný systém poskytoval svobodu, nemuseli by se mladí lidé, naplňující základní lidskou potřebu, bydlení, zříkat podstatné části své svobody na desítky let, když se upíšou bankám a tím i plně vystaví na milost zaměstnavateli, kdy, aby neskončili na ulici, musejí jako zaměstnanci zapomenout na svá zákonná práva.
Kdyby současný systém byl volným trhem, nepřipustil by ani vznik nekalé konkurence nebo kartelového chování, natož jejich dlouhodobou existenci. Nepřipustil by nerovné dotace, nezaváděl ochranářská opatření vůči zemím, které umějí vyrábět za nižší cenu, nezachraňoval banky, jejichž majitelé jako podnikatelé selhali a měli by proto logicky a v souladu s deklarovanými ideologickými postuláty svobodného trhu skončit krachem.