Na Marshallových ostrovech dnes žije přes 50 tisíc lidí. V období od roku 1946 do roku 1958 zde byla zkušebna pro testování amerického jaderného arzenálu. Například 1. března 1954 Pentagon odpálil 15 megatunovou termonukleární hlavici nad korálovým ostrovem Bikini. Byla to nejsilnější bomba, jakou kdy Amerika odpálila, píše časopis.

Na Marshallových ostrovech během zkoušek, které probíhaly v období studené války, Spojené státy odpálily celkem 67 bomb. Byly také provedeny testy biologických zbraní. Následně americké úřady nařídily, aby ozářená a infikovaná půda z povrchu ostrovů byla shromážděná do jedné jámy, která vznikla jadernou explozí, smíchat ji s betonem a navíc ji zalít betonem. Výsledné „pohřebiště“ bylo nazváno The Tomb (pozn. česky Hrobka). Nyní podle The Los Angeles Times vedla změna klimatu ke zničení kupole pohřebiště a ke vzniku trhlin.

Spojené státy se zřekly zodpovědnosti přemístěním některých obyvatel a vybudováním Hrobky na ostrově Eniwetok. Nicméně média tvrdí, že kvůli rostoucí hladině moře a rostoucím teplotám půda jaderného pohřebiště praskla a voda vymývá plutonium do moře. Hladina oceánu na Marshallových ostrovech každý rok stoupá o 7,62 mm. Na konci století mohou být ostrovy a Hrobka zaplaveny, varují odborníci. Pod tlakem vody betonová kupole praskne a jadernému odpadu uvolní cestu do Tichého oceánu.

Americké úřady již uvedly, že Marshallovy ostrovy nyní odpovídají za dané jaderné pohřebiště. „Jak je možné, že ta kupole byla naše? To nechceme. Nestavěli jsme to. Odpad uvnitř není náš. Je to jejich,“ zuří prezidentka Marshallových ostrovů Hilda Heineová.

Pohřebiště obsahuje nejen ozářenou místní půdu a radioaktivní kovový šrot z jiných tichomořských polygonů, ale také 130 tun kontaminované půdy z amerického státu Nevada. Studie provedená vědci na Columbia University v červenci tohoto roku ukázala, že úroveň záření na některých místech na Eniwetoku a dalších částech Marshallových ostrovů by mohla soupeřit s Černobylem a Fukušimou.