Na začátku odpovídá Hrnko na otázku, jak on sám vzpomíná na daná léta. Podle jeho slov zažil ve svém životě dva výrazné zlomy, které náš život určily na další desetiletí a svým způsobem nás formují dodnes.
„Byly to uchvacující zážitky, kdy lidé cítili, že mohou něco změnit, něco ovlivnit, na něčem se podílet. I přesto to byly dva úplně rozdílné zážitky. Zatímco v roce 1968 vyjadřovala z lidí nesmírná radost a důvěra v očekávanou změnu, v roku 1989 jsem cítil mnohem více opatrnosti, odcizení od veřejných věcí a velmi malou angažovanost především inteligence a intelektuálů,“ napsal ve svém příspěvku historik.
Podle jeho slov se do popředí „drali“ spíše lidé, kteří zacítili pach majetku a osobního prospěchu, resp. lidé, kteří již dříve byly vybráni za budoucí vůdce národa. Jak sám uvádí, i on se začal intenzivně zapojovat do politického života s úmyslem zabezpečit pro Slovensko a jeho obyvatele lepší budoucnost, větší národní suverenitu a návrat slovenských tradičních hodnot.
„Ti noví, kteří se objevili na tribunách, to možná mysleli upřímně, ale o slovenských problémech, o slovenské historii, o slovenských národních snahách v minulosti nevěděli fakticky nic (podobně jako dnes),“ píše dále Hrnko.
V příspěvku Hrnko označuje zvolení Václava Havla za prezidenta za zdvižený varovný prst, který „každému politicky přemýšlejícímu člověku nemohl zůstat nepovšimnutý“. Místopředseda SNS připomněl, že bylo zvykem, aby nový prezident republiky věnoval svou první cestu Slovensku. Podle Hrnka to však Havel úplně ignoroval.
Kéry ocenil kroky, které v souvislosti s Jankovskou podnikl slovenský předseda vlády Peter Pellegrini i ministr spravedlnosti Gábor Gál.https://t.co/se4R3RamkS
— Sputnik ČR (@sputnik_cz) 28. října 2019
„Jeho první cesta vedla do Německa, potom do Ostravy a až třetí přišla na řadu Bratislava. Poselství tohoto konání bylo zřejmé a mohl ho nevidět jen slepý: Bratislava není hlavní město jednoho z konstitučních národů, ale jen jedno z provinčních míst Česko-Slovenska. Myslím si, že jsem si toto poselství dobře přečetl, jelikož jeho další role ve slovensko-českých vztazích byla čistá katastrofa. Byla to právě jeho politika, která mezi Slováky zanechala hořkou příchuť, takže nepokládali za potřebné se s osudem společného státu nějak speciálně zaobírat,“ napsal.
Na otázku, jaká pozitiva vidí historik v období na přelomu let 1989 a 1990, odpověděl, že „by se o tom dalo dost diskutovat“. On sám uvádí, že vidí zásadní rozdíl mezi demokracií bez přívlastku a liberální demokracií. Rovněž zmínil i situaci, do které se dle jeho slov dostala některá média. Ta se může srovnat s obdobím 50. let minulého století.
„Je nutné však nezapomínat, že změny z listopadu 1989 rozhodujícím způsobem otevřely cestu slovenskému národu k státní samostatnosti. Myšlenka samostatného slovenského státu, založeného na demokratických základech, se dekriminalizovala a postupně se stala hlavní ideou změny,“ řekl v rozhovoru Hrnko.