Tu-95 zůstává v 21. století hrozným nepřítelem navzdory svému úctyhodnému věku a archaickému vzhledu. Senzory amerického satelitního systému SBIRS, který monitoruje jaderné bombardéry, nevidí výfuk jeho turbovrtulových motorů. Obrovský rozsah letu umožňuje ruským letadlům se nenápadně objevovat na nejneočekávanějších místech zeměkoule.

Soutěž konstruktérů

Po druhé světové válce nemohl Sovětský svaz nic postavit proti americké flotile strategických bombardérů, jejíž letadla obklopovala SSSR po obvodu. Nejsilnější sovětský bombardér Tu-4 do Ameriky doletět nedokázal. Tehdy Stalin pozval sovětského konstruktéra Andreje Tupoleva do Kremlu a navrhl, aby v co nejkratší době bylo vytvořeno těžké reaktivní letadlo mezikontinentálního doletu. Stejný úkol byl zadán druhému konstruktéru Vladimiru Mjasiščevovi.

Ukázalo se, že Stalinovy předpoklady byly správné. Tupolev, poháněný konkurencí, postavil za dva roky zcela nové letadlo se šípovitými křídly. Současně projektant trval na svém - bombardér byl turbovrtulový, protože reaktivní motory té doby spotřebovávaly hodně paliva.

Nejsilnější motor na světě

Speciálně pro Tu-95 byl vytvořen nejsilnější motor na světě NK-12. Aby 15 tisíc koňských sil neroztrhlo vrtuli, by musela být sedmimetrová, což nebylo vhodné z důvodu uspořádání. Proto každý ze čtyř motorů bombardéru otáčí dvě koaxiální vrtule s unikátním výkonem.

Díky obrovské síle motorů a konstrukci vrtulí se Tu-95 stalo jedním z nehlučnějších letadel na světě, což se nijak neodrazilo na jeho bojových kvalitách. Hlavní zbraní bombardéru byly strategické okřídlené rakety s velkým doletem, které bylo možné vypouštět bez přiblížení se k zóně dosahu nepřátelské PVO, například ze severního pólu, kde v době studené války Tu-95 držely hlídku. 

Nebezpečí pro americké letadlové lodě

Tu-95 se proslavilo jako lovec amerických letadlových lodí. Jejich souřadnice byly předávány ze břehu, asi 200 km před nimi letadla snížila výšku na 100 metrů, přiblížila se k Američanům nepozorovaně a se hřmotem proletěla nad leteckou palubou.   

Jak píše portál rg.ru, tento trik byl zopakován v roce 2008 v Japonském moři – „Medvěd“, který přiletěl z Chabarovska, se dvakrát proletěl ve výšce 600 metrů nad leteckou lodí Nimitz a simuloval bombardování. Vyslané do vzduchu americké stíhačky mu v tom nemohly zabránit.  

V 60. letech se britská stíhačka Lightning pokusila zachytit Tu-95 nad Severním mořem. Brit však manévroval tak nešťastně, že havaroval, aniž by nějak poškodil předpokládanou oběť. Začátkem 70. let byly nad Atlantikem vyslány do vzduchu tři americké vojenské stíhačky F-4 Phantom II s cílem zadržení námořního průzkumného letounu Tu-95MR. Při pokusu proletět nad sovětským letadlem narazila jedna stíhačka F-4 do jeho křídla a spadla do moře. Ruský letoun splnil bojový úkol a vrátil na své letiště.

Zkoušky Car-bomby

Speciální modifikace bombardéru byla vytvořena proto, aby Sovětský svaz mohl vyzkoušet v roce 1961 nejsilnější termojadernou bombu na světě. Car-bomba se nevešla do zbrojního prostoru, proto byla odstraněna dvířka bombového prostoru, vyměněny všechny elektrické konektory a trup byl natřen bílou reflexní barvou. Následkem elektromagnetického impulzu se zastavily tři ze čtyř motorů bombardéru. Velitel posádky postavil letadlo na špičku a spouštěl motory během letu: druhý na 7000 metrech, třetí na 5000. Čtvrtý nenastartoval – po přistání se ukázalo, že značně ohořel.