Časopis zdůrazňuje, že 22. června 1941 snily čtyři miliony nacistických vojáků o tom, že brzy uvidí kremelské věže, ale místo toho spustily řetěz událostí, které dosud charakterizují moderní svět.

Podotýká se, že před vpádem fašistických agresorů ani britští a američtí odborníci nevěřili, že Moskva bude moci přežít hitlerovskou bleskovou válku, v květnu 1945 však byla Británie zlomena, Francie zpustošena a Němci viděli sovětské tanky jedoucí po troskách Berlína. Právě Rusko v této válce stálo jako krvácející, ale nakonec vítězný boxer, ale změnilo se v supervelmoc, zdůrazňuje NI.

Jak dodává časopis, nebýt Hitlerovy agrese, Sovětský svaz by nikdy nezískal moc nad svou „evropskou říší“. Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko, které se spojily s Německem v jeho křižáckém tažení proti bolševismu, byly také rozdrceny Rudou armádou, pak v nich byla nastolena komunistická moc. Ke komunistickému bloku se připojily také osvobozené Polsko a Československo.

Nebýt fašistického vpádu, byly by také hranice současného Ruska docela jiné, píše NI. Třeba Východní Prusko, na jehož území se nyní rozkládá Kaliningradská oblast, by bylo i nadále součástí Německa.

V závěru autor článku připomíná, že v roce 1939 byl svět multipolárním, mnoho zemí v něm zápasilo o moc, v roce 1945 však zůstaly jenom dvě supervelmoci: SSSR a USA, ostatní uchazeči byli rozdrceni nebo vysíleni.

Smrtící hrozba

Dříve časopis uvedl, v čem podle něj spočívá nebezpečí ruského systému S-400. Podle National Interest nové rakety, radarové technologie a široké možnosti využití dělají z protiletadlových raketových systémů S-400 impozantní a smrtící zbraň, které je třeba se bát.

Autor článku si je rovněž jistý tím, že schopnosti systému S-400 jsou „dvakrát lepší“ než schopnosti předchozích protiletadlových raketových systémů. V první řadě je řeč o nových a výrazně citlivějších radarech, které dokážou zachytit téměř jakékoli vzdušné cíle.

Další výhodou S-400 je jeho flexibilita při používání. Uvádí se, že komplex je kompatibilní se čtyřmi různými typy raket, které se liší hmotností a schopnostmi. To umožňuje vytvoření víceúrovňové protivzdušné obrany. Kromě toho může systém S-400 používat i rakety využívané systémem S-300.

Dalším důležitým ukazatelem je v neposlední řadě i zvýšený dosah střelby. Nyní totiž rakety mohou zasáhnout cíle ve vzdálenosti až 400 kilometrů.

Analytik navíc systém S-400 označuje za hluboce modernizovaný S-300, který od něj převzal všechny jeho silné stránky. A právě to z něj dělá ještě mnohem větší „smrtící hrozbu“, uzavřel celou věc autor článku.