„Jak ukazuje vývoj v Evropě, z řízené a cílené nenávisti se stal účinný politický nástroj s vysokým koeficientem zastrašování všech, kdo si dovolí mít jiný, než ten oficiálně předkládaný a jediný správný názor. Ten se totiž stává ideologickým nepřítelem a jako takový musí být po zásluze pomluven, popliván, dehonestován a pokud možno politicky znemožněn," míní poslanec SPD Kobza.

„Nenávist slouží především k rozdělení společnosti na MY (ti dobří, nenávidíme Rusko a ty zatracené bolševiky, no vlastně všechny, kdo věci vidí jinak) a ONI (ti zavrženíhodní, co si dovolují mít jiný názor než my). Je vždycky výhodou, když ti „Oni“ jsou početně i vlivově slabší (např. neovládají masmedia), protože to dává těm „MY“ opojný pocit moci a vítězství," konstatuje poslanec.

„Například pomníky sovětských vojáků, padlých při osvobozování ČSR se bránit vandalství nemohou. Mávnutím proutku se díky novinářům a pár politikům v médiích změnily na pomníky invaze Varšavské smlouvy z roku 1968 (případně invaze do Maďarska, zločiny z 50tých let a p. podle potřeby či momentální inspirace). Do mrtvých se přece kope nejsnáze a na kom jiném tedy dokázat svou nadřazenost (nebo zbabělost)?" dodal Kobza.

„Co na tom, že ti kluci zde při osvobozování ČSR od Němců skutečně padli v obrovských počtech. Co na tom, že kdyby Heydrich prosadil svůj plán germanizace území ČSR, tak jsme zde ani „MY“ ani „ONI“ už nebyli? A tak vedle sběračů kovů, kteří za nečinnosti pčr. z pomníků odlupují vše kovové, co se dá zpeněžit, přes tank natíraný aktivistickými „umělci“ na růžovo až po vandalské útoky na pomníky padlých zde máme i politiky, kteří se útoky na mrtvé snaží zachránit svou upadající stranu v naději, že ti s tou správnou nenávistí by je mohli opět volit," má jasno poslanec SPD.

„Zvláštní je, že v případě útoku vandalů na pomník Koněva, pčr „na základě oznámení občana“ zjišťovala ty, kteří se snažili tu barvu z pomníku Koněva odstranit, ale kupodivu ji nezajímalo, kdo tam tu barvu nacákal. Nemohl to totiž zvládnout za pár minut s tím nápisem. Na demonstraci za záchranu pomníku Koněva 2.9.2019 mne právě proto zaujal přístup pčr. Zatímco proti výrazně agresivnější nepovolené demonstraci, která proběhla v noci 11.7.2018 ve Sněmovní ulici v Praze (kde je navíc ze zákona zakázáno shromažďování) policie nezasáhla, k velmi mírnému shromáždění (sice nepovolenému, ale v místě, kde se smí demonstrovat) přistoupila přinejmenším komisně. Nevšiml jsem si ale, že by stejně zasáhla proti agresivní skupince protidemonstrantů, která se snažila hlukem narušovat průběh shromáždění. Myslím, že uvedené skutečnosti vypovídají dostatečně o stavu zpolitizovaného velení pčr a další důkaz dvojího metru velení pčr.," připomenul Kobza nedávné události v Praze.

„Nenávist zatím nezvítězila, ale to neznamená, že to nebude zkoušet znovu a znovu...  Nyní nenávist na cestě Evropou nutí všechny hlasatele pravdy a lásky se spojit ve lži a nenávisti v boji proti vlasteneckým stranám. Používají systém, který zde v Čechách dobře známe v obráceném směru. Kolikrát jsme zde bojovali PROTI VŠEM?" míní Jiří Kobza.

„Jenže, snaha liberálních socialistů o rozdělení a rozeštvaní národa naopak vede k jeho integraci, ke spojení disidentských skupin za společným cílem, dosáhnout vlády (rozumných)zákonů, svobody a bezpečnosti pro obyvatele naší země," dodal Kobza.

„Zase mám spoustu otázek: Je snad tedy (ta správná a vrchností požehnaná) nenávist cestou k moci bez mandátu voličů? Jen ten, kdo správně nenávidí, se může sám prohlásit tím nejčestnějším kazatelem morálky a jediné pravdy (a lásky)? Dočkáme se tedy Orwellových 5 minut povinné nenávisti anebo nám prozatím postačí propaganda čt? Je smutné, když společnost, která se ohání láskou a pravdou stojí na nenávisti a pokrytectví,"