Na facebookových stránkách sdružení AN-24-Hejce se uvádí, že prezidentka Čaputová na dopis a žádost o osobní komunikaci „postupovala přesně podle svých předchůdců“.

„Po velmi starostlivém, velmi těžkém a vážném zhodnocení nám musí oznámit... „abychom neotravovali“! Nenapsala to doslovně (viz dopis z Kanceláře prezidenta republiky), ale z jejího dopisu je patrné, že jsou jí nějací pozůstalí vojáků ukradení a přijmout je nemůže, protože...,“ stojí v příspěvku na sociální síti.

Sdružení pak ve svém statusu píše, že prezidentka jim dopise vyjmenovala x důvodů, proč to nemůže udělat a na základě jakých zákonů lze ve věci jednat.

„Až máme pocit, že ten náš dopis ani nečetla. Píše o něčem, o co jsme ji v něm nežádali. Popravdě, čekali jsme něco jiného? Ano, čekali! Ale po její odpovědi už nemá velice význam psát, co,“ poznamenávají sklesle členové AN-24 (5606) – Hejce.

Nakonec dodali, že napíší jen to, že případnou osobní komunikací by Čaputová z „první ruky“ dozvěděla něco, k čemu se jako vrchní velitelka ozbrojených sil SR bude muset postavit jinak, než jak se postavila k „nějakým“ pozůstalým, jejichž synové a dcery zahynuli za záhadných okolností v letadle poblíž obce Hejce.

Ke svému příspěvku pak dané sdružení připojilo fotokopii reakce Vojenské kanceláře prezidenta Slovenské republiky, a to v celém znění.

Prezidentka věc „vnímá citlivě“, stejně jako u jiných kauz

Uvádí se, že pozůstalí už ve svém prvotním stanovisku adresovaném prezidentce uvedli, že jsou si vědomi toho, že nemá kompetence nařídit nové vyšetřování ani odtajnit spis. Proto ji chtěli jen informovat o svých poznatcích a vyslechnout si její názor.

Zajímavé je, že prezidentka dříve uvedla vyjádření, které použila i při jiných problémech, tedy, že kauzu „citlivě vnímá“ a bude o ní osobně hovořit s ministerstvem obrany Peterem Gajdošem.

„Prezidentka Slovenské republiky považuje předmětné podání za mimořádně vážné, přičemž ho vnímá obzvlášť citlivě,“ stojí v prvotním stanovisku Vojenské kanceláře prezidenta SR.

Pozůstalí jsou velmi zklamaní

K věci se vyjádřil i otec jednoho z vojáků, Ľudovít Orlický. Ten v rozhovoru pro portál Hlavné správy prohlásil, že další pozůstalí cítí z rozhodnutí nejvyšší představitelky Slovenska velké zklamání.

Orlický se nechal slyšet, že podle jeho názoru je daná kauza natolik citlivá, že nikdo, včetně prezidentky, nemá odvahu se v této věci jakkoli angažovat.

„Z uvedené odpovědi je očividné, že paní prezidentka, respektive její vojenská kancelář, nepochopila obsah naší žádosti. Po jejím rozhovoru s ministrem obrany, který proběhl dne 10. října 2019, jí zřejmě stačí jednostranné informace a nemá zájem o nestranné posouzení této kauzy,“ podotkl.

Dále se zmínil o tom, jak na odmítnutí reagovali ostatní pozůstalí. Uvedl, že členové občanského sdružení AN-24 (5605) – Hejce, které sdružuje pozůstalé a sympatizanty, vnímají odmítnutí přijetí jejich zástupců tak, že se tím naplňují slova, která má paní prezidentka na své facebookové stránce v části Můj příběh.

„Všichni máme zkušenost s nespravedlností a arogancí moci. Mnozí ji zažíváme na úřadech, u soudů, v nemocnicích. Vidíme ji ve vysoké politice. Zvykli jsme si. Jako by to bylo normální. Ale tak to není a je zapotřebí to změnit,“ citoval.

​Nakonec Orlický prozradil, jakým směrem se nyní budou ubírat další kroky sdružení v souvislosti s vyšetřováním pádu AN-24. Jelikož prý už vyčerpali všechny své možnosti v SR, připravují teď podání na mezinárodní soudní orgán.

„Doposud jsme učinili řadu kroků a pokusů o komunikaci s nejvyššími orgány státu i ministerstvem obrany. S výjimkou ministra obrany nás nikdo nepřijal. Ministr obrany však odmítl naše poznatky s odůvodněním, že celé vyšetřování proběhlo korektně. Několik politiků se začalo o kauzu zajímat, dostali od nás i podklady, ale pak bez vysvětlení přestali komunikovat. Trestní oznámení podané na generální prokuraturu byla odmítnuta. Média, až na malé výjimky, naše poznatky nezveřejňují,“ vysvětlil rozhodnutí.

Katastrofa AN-24

Dne 19. ledna 2006 Slovenskou republikou otřásla letecká tragédie, která dosud zůstává tou největší v historii země.

V uvedený den mířilo letadlo Antonov AN-24 Ozbrojených sil Slovenska z Prištiny do slovenských Košic. Na palubě se nacházeli slovenští vojáci z mise KFOR, osoby poskytující metodickou pomoc a členové posádky, včetně jednoho civilního zaměstnance ministerstva obrany. Celkem tedy 43 lidí.

Během přistávacího manévru došlo k nepředvídatelné situaci a letadlo se zřítilo do lesního porostu mezi maďarskými obcemi Hejce a Telkibánya – přibližně 20 kilometrů od cílového letiště. Při neštěstí zahynulo 42 slovenských občanů, přežil jen nadporučík Martin Farkaš (současný major).

Výsledky oficiálního vyšetřování ukazovaly na lidský faktor. Po 13 letech však pozůstalí žádají o přezkoumání – trvají na tom, že to bylo jinak.

Právě Občanské sdružení AN-24 (5605) – Hejce provedlo vlastní vyšetřování incidentu. Během tří let shromažďovalo důkazové materiály, poklady či výpovědi svědků. Závěr jejich vyšetření je však opačný – tvrdí, že k selhání lidského faktoru nedošlo.

„Havárii letadla AN-24 (5605) v katastrálním území obce Hejce v Maďarské republice na kopci Borsó, kde zahynulo 42 slovenských občanů, nezpůsobil kapitán letadla Norbert Kumančík a ani nikdo z posádky havarovaného letadla,“ 

sdělilo sdružení.

​Uvádí se, že k havárii došlo v důsledku selhání techniky po modernizaci letadla. Konkrétně jde o motorovou část. Dodává se, že Ministerstvo obrany SR provedlo modernizaci bez souhlasu výrobce letadla – ukrajinské společnosti Antonov.

Žádost o nové vyšetřování a státní žaloba

V této souvislosti občanské sdružení požaduje nové vyšetření tragédie a hodlá podat proti státu žalobu ve věci zabití 42 občanů. Podle předsedy sdružení Ľudovíta Orlického současně nad přípravou žaloby spolupracují jedna slovenská a jedná zahraniční právnická kancelář. Další podrobnosti nesdělil.

Dodává se, že občanské sdružení také požádalo o schůzku se slovenskou prezidentkou, aby jeho členové mohli osobně sdělit svůj názor Zuzaně Čaputové. Uvádí se, že by se schůzka mohla uskutečnit v nejbližší době.