Junta na Hrad! To je, drazí čtenáři, nadsázka. Ale uvidíme za tři roky, co nám telenovela zvaná volba českého prezidenta přinese. V roce 2023 se Česká republika může přiblížit k Latinské Americe víc, než si dnes dokážeme představit.

Co myslíme tímto úvodem? To je jen úvodní glosa jedné z nejdiskutovanější zprávy posledních dní. Bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky a bývalý předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel oznámil, že je připraven kandidovat na českého prezidenta. Řekl to v rozhovorech pro několik médií.

Není od věci připomenout, že Pavla tlačili na Hrad už před čtyřmi roky. Bakalovy Hospodářské noviny dokonce v březnu 2015 na titulní straně zveřejnily fotografii generála s titulkem: Česko hledá prezidenta. Pavel se kandidatury nakonec vzdal. Aby to zkusil o skoro deset let později.

Proč? To snad ví jen on sám. Ale člověk se nemůže zbavit dojmu, jako by Pavla do prezidentské kandidatury někdo tlačil. Kde je to rozhodné slovo důstojníka? Chci kandidovat a vyhrát! Nic takového z úst bývalého náčelníka generálního štábu neslyšíme. Prý bude kandidovat, když pro to budou podmínky. Aha.

Své naděje do generála vkládají lepšolidé z pražské kavárny. A to je paradox. Generál Ludvík Svoboda, hrdina a osvoboditel naší vlasti, jim nevoní. A přitom by rádi na Pražský hrad dosadili „toho lepšího generála“. Sice Pavel slíbil věrnost komunistické straně a byl připraven bránit socialistické Československo před západními agresory, ale to je jedno. Dámám a pánům z pražské kavárny je to jedno.

Asi jim došli elity. To bylo vidět už kandidatuře Jiřího Drahoše. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ho označil za umělý produkt PR. A to sedí. Je tu ještě nějaký celospolečensky vážený akademik nebo zástupce humanitních profesí? Zdá se, že ne.

Marketéři si spočítali, že Češi nejvíce důvěřují armádě. Ukazuje to přinejmenším průzkum CVVM. Proto se objevil první nástřel kandidatury Petra Pavla na Pražský hrad. To je logické.

Logické a stejně tak i vtipné je, že lepšolidi z intelektuálních kaváren budou prosazovat kandidáta, který má k humanismu daleko. Ale humanitární bombardování by zvládl. Asi se jim líbí představa, že by u nás vládl český Pinochet.

Na zvažovanou kandidaturu generála Pavla se Sputnik zeptal Jiřího Valenty, místopředsedy sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslance za KSČM.

„Tak lidí, kteří mají takovéto neskromné, ale zřejmě i trochu přemrštěné ambice, je nepochybně u nás více a s blížící se prezidentskou volbou budou přibývat! Já osobně si pana generála Pavla v křesle prezidenta představit nedovedu. Obávám se totiž, že jeho osoba, se svým bývalým členstvím v KSČ a následně ‚polistopadově‘ úmyslně jednající ve zcela opačném gardu, by nebyla se svojí osobnostní nestabilitou a hypotetickou vydíratelností garantem společenské spravedlnosti. Zjednodušeně řečeno, nepreferuji do významných státních funkcí osoby s povahovou diskontinuitou,“ říká známý politik.

Není to zvláštní, že pražská kavárna fandí generálovi? Generála Svobody si neváží, ale generál z NATO je jim dobrý.

„Něco jsem již naznačil v předchozí odpovědi. Pan generál musel po převratu nejspíše natolik ‚obrátit kabát‘, že i samotnou kavárnu tímto svým ‚veletočem‘ zaujal. A ta ho dnes ráda využije jako sobě užitečného, přičemž klacek jeho komunistické minulosti bude mít stále po ruce, kdyby se náhodou ve svých názorech opět vymkl kontrole. Na jistou obranu pana Pavla ale musím dodat, že takto se po ‚revoluci‘ zachovali bohužel mnozí a ne vždy se jednalo o povahově špatné lidi, jen se potom báli přesně tak, jako se báli před samotným ‚listopadem‘. A zbabělého či servilního člověka, byť by dnes hovořil rázně a suverénně, jak je u vojenských generálů vyžadované, já prostě na Hradě nechci," míní Valenta.

Nakonec jsme se nemohli nezeptat na jednu věc. Je vůbec vhodné, aby prezidentský post zastával generál? Česká společnost spíš tradičně preferuje humanitně založené osobnosti.

„Když se oprostím od personifikace prezidentské funkce, tak ani samotná úvaha o kandidatuře kohokoliv z vojenského prostředí se mi nelíbí. Nejsme ani ve válečném konfliktu, ani ve stavu nějaké bezpečnostní nouze, ani zde například nevládne pravicová vojenská junta Augusta Pinocheta, jako do devadesátých let v Chile, a proto ani nepotřebujeme mít za hlavu státu vojenského generála. Osobně preferuji na funkci prezidenta ČR někoho mimo ozbrojené sbory, ale kdybych si mohl ještě více vybrat, tak prosím už také nikdy ani žádného dramatika,“ říká Jiří Valenta, místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslanec za KSČM.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.