Allanu Freyovi bylo v roce 1960 25 let, měl vystudovanou biofyziku a pracoval na Cornellově universitě ve vývojovém elektronickém centru americké společnosti General Electrics. Když ho tamní radarový technik pozval, aby si šel poslechnout vysílání radaru, které se mu na jeho pracovišti ozývalo v mozku, nastartovalo to Freyovu celoživotní vědeckou dráhu. Už o rok později, v roce 1961 zveřejnil ve vědeckém časopise pokusy, při kterých vysílal do mozků pokusných subjektů ze vzdálenosti až 100 metrů různé zvuky s použitím pulsovaných mikrovln a vyvolával v nich pocit prudkého úderu do hlavy nebo pocity mravenčení. Jeho další pokusy financovalo americké válečné námořnictvo a letectvo, které v nich začaly vidět cestu k vyvinutí nových zbraní. Allan Frey se pustil do experimentů s krysami a žábami a zjistil, že k ovlivnění činnosti jejich nervového systému stačí menší intenzita elektromagnetického záření, než jaká je dnes používána při komunikaci mobilními telefony.