Do Ruska mířily miliony korun. Tomu je nyní konec

Není žádným tajemstvím, že české ministerstvo obrany v minulosti každým rokem posílalo do Ruska několik milionů korun. Ty měly sloužit k péči o válečné hroby či k budování pomníků, které měly připomínat především československé legionáře. Od letošního dubna je ale vše jinak.

Česko si stěžovalo na poškozování hrobů či pomníků českých vojáků v RF a na neochotu vybudovat nové památníky. Vláda tak nakonec rozhodla, že peníze kvůli tomuto ruskému „negativnímu postoji k obnově českých válečných hrobů“ do dané země již nezamíří. Budou totiž rozděleny do jiných zemí, v nichž se nachází české válečné hroby.

Uvádí se, že Rusko je v poslední době pozadu s dokončením několika projektů připomínajících padlé československé vojáky. Česko-ruská mezivládní komise, která dohlížela na vzájemné udržování válečných hrobů, se navíc přestala setkávat.

Kauza kolem Koněva

Ruské straně se zase nezamlouvá ostrá kritika událostí kolem sochy sovětského maršála I. S. Koněva, která zatím stojí na náměstí Interbrigády v Praze 6. Ta se totiž v minulosti několikrát stala cílem vandalů, kteří ji opakovaně poškozovali. Letos se navíc kvůli ní strhl obrovský skandál a pražské zastupitelstvo požadovalo, aby byla socha přesunuta. Nakonec tak bylo i rozhodnuto a nyní pro ni městská část hledá jiné důstojné místo.

Vztahy mezi ČR a RF

Pokud jde o současné vztahy mezi oběma zeměmi, podle Stehlíka nyní vzhledem k okolnostem neexistuje reálná šance, že by se mohly v dohledné době někam posunout.

​Důkazem je i to, že tyto vyhrocené vztahy vyústily až v žalobu, kterou měla podat ruská asociace Vojenské památníky na české ministerstvo obrany. Důvodem k podání žaloby se údajně měla stát slova Pavla Filipka z odboru pro válečné veterány. Ten totiž pronesl, že v Rusku byly v minulosti rozkradeny peníze, jež byly určeny na opravu legionářských hrobů ve Vladivostoku. Ruská strana tehdy požadovala omluvu.

„V době, kdy nám s tou žalobou začali vyhrožovat, tak už mezitím byla správním soudem odložena jako místně nepříslušná,“ dodal k věci Stehlík.

Nicméně, to, zda byla podána nová žaloba, resort obrany zatím netuší.

Ministerstvo by mělo v péči o novodobé válečné veterány přidat

Ředitel odboru pro válečné veterány Eduard Stehlík, který má ke konci roku v této funkci skončit, se domnívá, že by český resort obrany a AČR měly přidat v přípravě na péči o novodobé válečné veterány. „Dosavadní odbor pro válečné veterány ministerstva obrany by bylo potřeba rozšířit a změnit na úřad, v jehož čele bude stát voják,“ uvádí se na portálu.

Stehlík ve svém komentáři upozornil na to, že v poslední době došlo k radikální změně složení válečných veteránů. Veteránů z druhé světové války ubylo (celkem 345 osob) a naopak každoročně přibývá asi 500 novodobých veteránů. Je tedy logické, že se potřeby této různorodé skupiny liší a odlišné je tedy i to, co pro ně odbor může udělat.

Zde se ale dle oborníka „malinko zaspalo“. Touto problematikou se totiž začala zabývat až koncepce péče o válečné veterány na léta 2017 až 2021. Projekt měl být zrušen, jelikož se předpokládalo, že s odchodem válečných veteránů z 2. světové války již nebude potřeba.

„Podařilo se mi přesvědčit představené o tom, že tady máme novodobé válečné veterány a že ten projekt může plynule začít fungovat pro ně,“ poznamenal Stehlík.

​Péče o tyto novodobé veterány se dle něj ale musí výrazně zintenzivnit. Například by se měly zvýšit kapacity ve vojenských nemocnicích, stejně jako by se mělo zvažovat budování domovů pro válečné veterány. Stehlík navíc přiznal, že na jeho odboru pro válečné veterány je sice zhruba 50 zaměstnanců, ale jen čtyři z nich mají v popisu práce starost o válečné veterány. „S tím velkou hitparádu neuděláte,“ dodal.

I když se má od ledna situace změnit k lepšímu, Stehlík si stojí za tím, že by změna měla být radikálnější. Změna by tak měla spočívat ku příkladu v reorganizaci odboru a jeho změně na úřad, jenž by byl přímo podřízen ministrovi obrany. A mělo by nastat i personální posílení.

Pokud jde o zlepšení situace, pak inspiraci pro další vývoj vidí například v Nizozemsku. Za tím totiž v dané otázce Česko zaostává až o sedm osm let. „To by se dalo v horizontu pěti let dohnat,“ myslí si.