Celkem 28 let stála Berlínská zeď kolem území západního Berlína a rozdělovala město na dvě části, na dvě ideologie: východní a západní, socialistickou a kapitalistickou.

Ráno 13. srpna 1961 se obyvatelé Berlína vzbudili a zjistili, že vojáci zablokovali ulice, odřízli železniční tratě a začali stavět zeď z ostnatého drátu a cementu. Východní Německo se tímto způsobem rozhodlo izolovat východní Berlín od části města okupované třemi západními mocnostmi – USA, Velkou Británií a Francií, aby zastavilo emigraci. Tato betonová zeď s ostnatým drátem se v průběhu mnoha let stala symbolem konfrontace mezi dvěma bloky států, přičemž jedním z nich byl SSSR, a druhým USA. 

Pád zdi započal v roce 1989. S příchodem Michaila Gorbačova k moci v SSSR začaly vztahy se Západem ztrácet ostrost. Studená válka skončila.

Demonstrace v NDR a masová emigrace východních Němců do západního Německa přes Maďarsko, které otevřelo hranice s Rakouskem – to vše vedlo k rezignaci stranických vůdců v NDR a k zjednodušení vízového režimu se západním Berlínem dne 9. listopadu. Stovky tisíc východních Němců se toho dne vrhly na zeď. Pohraniční stráž, která neobdržela rozkazy, se nejprve pokusila dav potlačit a použila vodní děla, poté ale podlehla masovému tlaku a musela otevřít hranici. Tisíce obyvatel západního Berlína přišli přivítat hosty z východu. To, co se stalo, připomínalo státní svátek.

V následujících měsících lidé začali rozebírat Berlínskou zeď a mnozí z nich si vzali kus zdi na památku. Část zdi na západní straně pomalovaná různými graffiti se stala předmětem umění.

V říjnu roku 1990 se NDR připojila k SRN a Berlínská zeď byla nakonec zničena. Menší části zdi jsou k vidění v pamětním komplexu a umělecké galerii East Side Gallery.