Je to jedna z otázek, o kterých by se v lepší společnosti nemělo mluvit. Ale pořád to visí ve vzduchu.

Když vyjde v nějakém běžném médiu feministický komentář, najdete pod ním spoustu čtenářských vzkazů, které genderové expertce radí, jak se obléknout, ostříhat a najít si chlapa. Feminismus je chápán jako výraz frustrace z toho, že ji nikdo nechce.

Bylo by politicky korektní dělat, že to nevidíme. Ale je buranské, lidové a správné prověřit i takové podezření.

K tomu prověření skutečně došlo. Provedl ho v letech 2014-15 tým profesora Matějů, na vzorku více než dvou tisíc respondentů. Účastníci výzkumu byli vyzváni, aby se oblékli, jako by šli na pracovní pohovor. Během rozhovoru pak byli fotografování – stejným aparátem za standardizovaných podmínek. Fotografie potom prošly složitým bodováním prováděným mnoha různými hodnotiteli. To umožnilo rozdělit účastníky výzkum do několika skupiny od nejméně atraktivních po nejvíce atraktivní.

Zároveň s tím byli  dotazováni na politické názory, životní postoje a mnoho dalšího. Hlavní zjištění jsou tato:

• Samostatné sebevědomé ženy nesympatizují s požadavky politického feminismu.

• Vztah mezi nízkou atraktivitou (ošklivostí) a politickým feminismem není statisticky průkazný.

• Byla ale prokázána existence vztahu mezi nízkým sebevědomím (co do atraktivity) a feminismem. Jinými slovy, čím přitažlivější si žena připadá, tím je nižší pravděpodobnost, že bude feministkou.

Laureát Nobelovy ceny: Feminismus pohřbí literaturu

Na feminismus můžete tedy nejlépe zaútočit tak, že feministky ujistíte, že jsou sexy. A bude se k nim tak chovat. Na ty nejvýše postavené to asi platit nebude, ty zastávají feministická stanoviska čistě pro peníze. Ale u masy zneužívaných pipinek, které místo užitečné práce v supermarketu studují gender studies, tam to zabrat může.

Stejně ale počítejte s rizikem, že vás za 30 let udají, dodává socilog Petr Hampl.