• Vybrat den

    Květen 2024
    Po Út St Čt So Ne


    PODPOŘIT STALOSE BTC ETH LTC

    Máme vzpomínat na rudoarmejce? Lepšolidé to nechtějí

    8-11-2019 Sputnik CZ 42 952 slov zprávy
     

    Je Česko vděčné každému válečnému veteránovi? Situace posledních týdnů a měsíců v naší republice vypadá tak, že hrdinové, kteří obětovali své zdraví a životy ve prospěch naší svobody jsou kádrováni. A liberální kádrováci si neuvědomují, že je to výsměch hodnotám, které prosazují. Obzvlášť, když se blíží třicáté výročí sametové revoluce.


    O čem je řeč? Než si Česko připomene třicet let od plyšáku, čeká nás ještě jeden významný den. Na 11. listopad připadá Den válečných veteránů. U nás se slaví krátce. Letos teprve podevatenácté. A na rozdíl od Halloweenu nebo Dne svatého Patrika je to den, který sice přišel k nám ze západu, ale stojí za to si ho připomínat.


    Doba je v Česku už taková. Po skoro pětasedmdesáti letech od konce druhé světové války se zpochybňuje hrdinství osvoboditelů naší vlasti. Tento rok byl v tomto směru úrodný. Kauza Koněv a zpochybňování osvobození Prahy pražskou kavárnou. To je něco, co musí urazit každého slušného člověka.



    Kolik že má TOP 09 procent? Čerstvý sociologický průzkum CVVM hlásí, že by lidé okolo Kalouska a Schwarzenberga dostali 4 procenta hlasů. Takže mezinárodní ostuda, pohanění našich dějin a politická prostořekost starosty městské části Praha 6 Ondřeje Koláře se vyplatila.


    A jaká náhoda! Začátkem října pražská policie ukončila případ poškození sochy maršála Ivana Koněva na Praze 6, kterou někdo polil rudou barvou. Podle policie se nepodařilo pachatele najít, případ proto uzavřela. Takže je všechno v pořádku.


    Nezájem vyšetřit případ je také určitá podoba postoje k celé záležitosti. Najít vandala na veřejném místě prošpinovaném kamerami a svědky, je asi obtížné. Když jde ale o stržení plachty ostudně zakrývající pomník hrdinného generála, tak to policie jedná bleskurychle. Ale nejde jen o Koněva. Shodou okolností se letos s poškozováním pomníků osvoboditelů roztrhl pytel.



    V říjnu byly poničeny dva pomníky. V Ostravě a Brně. Odporné na tom je, že se nejedná pouze o kulturní památky. Oba pomníky jsou současně pohřebištěm padlých vojáků, kteří položili život za naši vlast. K vandalismu se přihlásili skinheadi z Národní a sociální fronty.

    A jak reagovali dámy a pánové z pražské kavárny? A jak chvilkaři? Protesty byly? Takže nic? Organizace Paměť národa, která je napojena na Český rozhlas a Ústav pro studium totalitních režimů v minulých dnech, napsala omluvný dopis ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, ve kterém se omlouvá za „chování prezidenta České republiky Miloše Zemana, který pozval na oslavy státního svátku 28. října ukrajinské krymské kolaboranty – proruské aktivisty ze spolku Kyrym birligi.“ Kvůli systematickému zneuctění pomníků osvoboditelů do Ruska nepíšou a Vladimiru Putinovi se neomlouvají. Proč asi?


    To jen úplně jasně dokazuje: je tu snaha dělit válečné veterány na ideologicky správné a nesprávné. Ti druzí mají být vytlačeni, zapomenuti a jejich pomníky uklizeny nebo poničeny. Před druhým odbojem za druhé světové války se v médiích hlavního proudu upřednostňuje ten takzvaný třetí.


    Naštěstí český prezident Miloš Zeman nezapomíná. Letos byla udělena vyznamenání velkému množství hrdinů druhé světové války. Připomeňme odbojáře a hrdinného osvoboditele Liptovského Mikuláše generálporučíka Jaroslava Selnera, veteránku Jarmilu Halbrštatovou, která se jako sanitářka a telegrafistka účastnila bojů u Sokolova, Kyjeva a Karpatsko-dukelské operace, nebo druhoválečného stíhače Emila Bočka.



    K nedůstojnému přístupu k veteránům a našim dějinám se Sputniku vyjádřil stínový ministr kultury za KSČM Zdeněk Štefek.


    „Za několik dnů si mnozí z nás budou vlčím mákem připomínat válečné veterány. 11. listopad má v tomto pojetí u nás tradici teprve od roku 2001. Symbolicky je vztažen k podepsání příměří mezi spojenci a Německem, kterým byly v roce 1918 na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.


    Vzdát úctu těm, co za nás bojovali, vzpomínat a nezapomínat. To bychom jistě měli. V jakém kontrastu k tomuto poselství je však realita posledních měsíců? Není to jen socha Koněva, o kterou je veden zápas. Jsou to pomníčky rudoarmějců v Ostravě, Brně, pomníčky v obcích, jako je Nové Strašecí, které jsou terčem nejen ojedinělých vandalů, ale i koordinované nenávistné kampaně, které mnohé vandaly dokonce plodí.


    V hledáčku nejsou ale jen rudoarmějci, ale i mnozí další účastníci protifašistického odboje a oběti nacistického běsnění. Do hledáčku řady institucí i veřejnoprávních médií se dostali dokonce i obyvatelé Lidic a přeživší lidické děti. Ještě nedávno neskutečné a nepředstavitelné se stává smutnou realitou.



    Proč? Je snad v pozadí snaha potlačit, co to byl zrůdný německý fašismus a jaký osud čekal náš národ? Snaha potlačit, že to bylo selhání zejména západních mocností, které největší barbarství světa vyvolalo? O to ostatně usilovali západní politici již brzy po válce, aby podlomili přirozenou autoritu SSSR. Snaha potlačit, že to byl socialistický Sovětský svaz, který nesl největší břímě války i největší podíl na vítězství nad fašismem? Je snad v pozadí snaha otevřít dveře opakovaným nárokům landsmanšaftu, jak varoval prezident Beneš, také brzy po válce?

    Ještě žijí pamětníci. A zvedají svůj hlas. Vyprávějí. Varují. Protestují. Ale to nestačí. Není to téma jen pro účastníky války. Není to téma jen pro starší generace. Není to téma jen pro komunisty.


    Je to téma pro nás všechny. Abychom pochopili. Že velkokapitál nepodporoval jen Hitlera, ale když bylo třeba, tak Franka, Salazara, Pinocheta, černé plukovníky v Řecku. A že obdobně se chová i dnes. Abychom pochopili, že fašismus je stále hrozba, proti které je třeba se aktivně postavit.


    George Orwell napsal: 'Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.'


    Vlčí mák jako symbol padlých je spojován s básní Na flanderských polích, kterou napsal kanadský básník a voják v první světové válce John McCrae. Vlčí mák je značně odolná květina, tisíce vlčích máků každoročně vyrůstalo i uprostřed zdevastovaných válečných polí. Nechť je ta odolnost symbolem i společného úsilí o historickou pravdu. Těm padlým i těm přeživším to dlužíme určitě,“ říká český politik.


    Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.


    Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj
    Nahoru ↑