„Otázka zamaskování Moskevského Kremlu byla poprvé nastolena před válkou. První, kdo napsal příslušný dopis UV VKSB, nejvyššímu stranickému orgánu, byl vojenský správce Kremlu Nikolaj Kirillovič Spiridonov. Stalo se to v květnu 1939, pak byl stejný úkol zakán v roce 1941,“ sdělil Sputniku poradce ředitele Federální služby ochrany RF, doktor historických věd Sergej Děvjatov.

26. června několik dní po zahájení útoku nacistického Německa na území SSSR předložil vojenský správce Kremlu vlastní plán na ochranu 28 hektarů území Kremlu a jeho budov lidovému komisaři vnitra SSSR L. P. Berijovi. V textu požádal N. K. Spiridonov o zajištění následujících věcí:

• zkomplikovat nepříteli během náletu objevení Kremlu na pozadí města Moskvy,


• snížit možnost mířeného bombardování se střemhlavým letem na jednotlivé kremelské budovy.

Dopis byl doprovázen projektem plánu kamufláže, jehož autorem byl známý architekt Boris Iofan, který vyprojektoval moskevský Dům na nábřeží a byl ideologem pomníku Dělník a kolchoznice.

„Navrhl (Iofan) eventuální varianty zamaskování Kremlu a právě jemu patří nápad udělat Kreml naprosto neviditelným, aby se všemi vertikálními dominantami splýval s namalovanými fragmenty kremelských budov, jež se nacházely níže než tyto dominanty,“ řekl Sergej Děvjatov.

Vysvětlil, že „největší problémy v kamufláži Kremlu vznikly kvůli vysokým věžím, přes 70 metrů, plus 82metrová Zvonice Ivana Velikého. Trojúhelníkový tvar pevnosti byl rovněž výborným orientačním bodem pro letce.

Práce byla zahájena 28. června a ukončena k srpnu, i když usnesení o provedení akcí na zamaskování objektů na území města Moskvy bylo vydáno až 10. července.

„Byly nasazeny stovky lidí,“ pokračoval Děvjatov. Historik upřesnil, že „to byl především kremelský pluk“, že hlavní část práce udělali vojáci.

Iofanův geniální plán

Iofanův plán obsahoval dvě varianty kamufláže:

• plošná imitace: přebarvení věží a průčelí za účelem změny pohledu ze vzduchu,


• prostorová imitace: výstavba falešných konstrukcí za účelem ochrany reálných objektů.

„Kamufláž Kremlu předpokládala především zamaskování barevných prvků jako rubínové hvězdy, které byly zhasnuty a přikryty plachtovinou, byly přikryty také zlaté kopule Ivana Velikého a všech kremelských chrámů. Víc než to, Ivan Veliký a chrámy byly zásadně přebarveny tak, že vznikal pocit nikoli jedné budovy, ale ulic a uliček, které na nich byly nakresleny,“ vysvětlil Děvjatov.

Zamaskovány byly také zdi a věže. Kremelské věže byly stylizovány „jako obytné budovy s velkým počtem oken, přes kremelské zdi byly nakresleny ulice a uličky.

Nacistické bombardéry mohly tenkrát zaútočit na Kreml z asi dvoukilometrové výšky, níže je čekala dělostřelecká palba. Bombardování se konalo převážně v noci. Oba druhy kamufláže měly dobrý výsledek, což potvrdilo kontrolní pozorování z tisícimetrové výšky ze všech stran a z různých úhlů.

„Z výšky nevypadal Kreml v žádném případě jako Kreml. Obvyklá trojúhelníková konstrukce přestala existovat,“ řekl poradce ředitele FSO.

Nehledě na to, že stovky lidí, výtvarníci a vojáci, pracovali na kamufláži Kremlu, musely síly protivzdušné obrany v noci z 21. na 22. srpna odrazit první bombardování, protože práce na imitaci nebyla ukončena. Trhavá puma o váze 250 kg obsahující síran prorazila střechu Velkého kremelského paláce a dopadla do Georgijevského sálu. Stal se ale zázrak, k výbuchu nedošlo. Puma uvízla na půdě a změnila trajektorii, udělala trychtýř v podlaze a rozpadla se.

Vojenská přehlídka 7. listopadu 1941

„Na místě Leninova mauzolea se rovněž objevila jednopodlažní budova s nástavbou ze dřeva a překližky, která imitovala budovy 19. století, mám na mysli Rudé náměstí. Bylo tu rovněž ‚postaveno‘ několik nízkých budov, jež imitovaly střechy obytných domů nebo skladů,“ sdělil poradce FSO.

Leninovo tělo bylo evakuováno z mauzolea 3. července 1941 a navráceno v roce 1945. Prakticky do konce války zůstalo mauzoleum zamaskované.

Falešné konstrukce na Rudém náměstí byly odstraněny jen jednou za celou dobu války, pro vojenskou přehlídku 7. listopadu 1941. Nehledě na obrovské riziko se Stalin rozhodl, že přehlídku nezruší. Podle jeho výroku „dokonce počasí pomáhá bolševikům“ se oslavy konaly v době neletových klimatických podmínek.

Demontáž imitací byla provedena během 24 hodin, po přehlídce bylo zapotřebí také pouhých 24 hodin na obnovení kamufláže.

„Během 24 hodin byl demontován především domek, který zakrýval mauzoleum a tribuny, pak také tři konstrukce v centru Rudého náměstí, během přehlídky tam nebylo nic. Hned po ní dali všechno zpátky. Příští den hlásili, že kamufláž byla úplně obnovena,“ řekl Devjatov.

Kamufláž Moskvy

Zamaskován nebyl jenom Kreml a vedlejší budovy, ale také další objekty, jež byly dobře vidět ze vzduchu, například obtokový kanál řeky Moskvy prokopaný v 18. století kilometr od Kremlu, aby ho ochránil před záplavami.

„...bylo přijato rozhodnutí, aby tento obtokový kanál byl zaplněn vlečnými čluny, na které byly namalovány ulice, části domů, což bylo také vykonáno,“ vysvětlil historik pro Sputnik.

Kromě centra metropole byly nepochybně strategicky důležitými objekty pro bombardování závody a továrny.

Tady se rovněž dobře osvědčila technika falešných konstrukcí, tvrdí architekt Konstantin Markus, syn Borise Markuse, komisaře studentského maskovacího oddílu moskevské Vysoké školy architektury.

„Bylo to velice zajímavé, když studenti vymysleli falešné továrny, když na pozemku továrny na výrobu kuličkových ložisek, na pozemku s odpadem, měli vyrobit imitaci budov s parkovými lucernami, střechami obytných domů z libovolného materiálu, z desek, překližky apod., a jakoby náhodou nechávali trochu světla v škvírách, aby to vypadalo přesvědčivě.

Během prvního náletu, přesně za měsíc (v noci na 22. července), byly tyto falešné továrny vybombardovány, ale opravdové zůstaly nedotčené,“ sdělil Markus.

Celá Moskva se ve válečných letech změnila, nové namalované ulice a falešné budovy ji změnily prakticky k nepoznání. Podle různých údajů se díky vynalézavosti architektů podařilo přesunout asi třetinu všech útoků na falešné cíle.

Nehledě na to, že aktivní bombardování Moskvy pokračovalo do dubna 1942, byla kamufláž odstraněna z Kremlu až po ukončení války v roce 1945. Tmavá barva, kterou byly přikryty kupole kremelských chrámů, se do nich zažrala, proto restaurátoři museli odvést velký kus práce, ale toto úsilí se nedá porovnat s hrdinským činem pro zachování „srdce Moskvy“.