Sputnik. O čem se diskutovalo na fóru veřejné diplomacie ve Volgogradu? Co Vás zaujalo a čím pro vás bylo fórum přínosné? 

Zdeněk Ondráček: Jedná se o šestý ročník veřejného fóra. Byl jsem na něm poprvé, a proto nemám možnost to porovnávat s předchozími ročníky. Zastoupení, co se týká jiných národů a skladby účastníků, bylo velmi zajímavé a spektrální. Po úvodním zahájení, kdy proběhla úvodní diskuze, byla jednání uvedená do kulatých stolů. 

My jsme se jako česká delegace účastnili toho jednoho bloku, který pro nás měl jak informativní přínos, tak i to, že jsme měli možnost sdělit partnerům z RF, popřípadě zástupcům jiných států, které se této diskuzi účastnili, seznámit je s problematikou, kterou máme v České republice. Konkrétně jsme hovořili o rusofobii a o problémech s hanobením památníků rudoarmějců nebo obecně Rudé armády v České republice. Nemyslím teď maršála Koněva, ale i poslední incidenty v Ostravě a Brně. Seznámili jsme je se situací, která u nás je. Určitou úlohou v tom hrají takzvaná česká nezávislá média. (pozn. Koncem října se příznivci skupiny Národní a sociální fronta přihlásili k poškození památníku vojáků Rudé armády padlých při osvobození Československa na hřbitově Brno-Královo pole a v Komenského sadech v Ostravě. Jedná se o další incidenty, které se odehrály po rozhodnuté o odstranění sochy maršála Koněva v Praze 6).

Jaké máte zážitky z Volgogradu? 

Ve Volgogradu jsem byl podruhé, protože minulý rok jsem se účastnil 75. výročí Stalingradské bitvy. Měl jsem možnost vidět město těsně před MS ve fotbalu. Samozřejmě teď s odstupem jednoho roku po ukončení šampionátu se město velmi modernizovalo, možná díky právě mistrovství světa. Měli jsme možnost i v rámci svého volného času i v rámci programu hostitelů navštívit minimálně základní památky, které ve městě jsou, podle toho, jestli jsme měli zájem. Já se neúčastnil úplně všech akcí, protože jsem už některé památníky viděl.

Mohl byste zhodnotit současný stav česko-ruských vztahů za poslední roky? 

Vývoj česko-ruských vztahů je velmi polarizován. Tak, jak je polarizována česká společnost na rusofobii, tak jsou i někteří lidé, kteří používají zdravý rozum ve vztahu nejenom k RF, ale i ve vztahu k ostatním zemím světa. Polarizace společnosti se ukazuje právě i ve vztahu k RF, a to nejen vůči ruskému obyvatelstvu, ale ruské kultuře, sportu, všemu, co je ruské. Rusofobie je u některých lidí velmi silná a řekl bych až velmi agresivní. Vidíme to právě na projevech, ke kterým dochází, kdy si neznámí pachatelé vybíjejí vztek na památnících obětem 2. světové války. Teď už k tomu došlo na několika místech v České republice. 

Policie ČR využívá drony na hlídkování v přírodních zónách. Lidé, kteří tráví čas v přírodě, jsou s jejich přítomností nespokojení. Dá se toto využití nějakým způsobem regulovat? Nebo se jedná o nezbytnou technologii, které se musí obyvatelé přizpůsobit? 

Drony jako takové a obecně technika, kterou používá Policie a Armáda ČR, v případě bezpečnostní agentury, samozřejmě musí jít ruku v ruce s vývojem lidské společnosti. To znamená, že policie jako taková nemůže zůstat pozadu. Drony používají už i hasičské záchranné sbory, které potřebují rozsáhlé požáry lokalizovat nebo zjistit jaká je situace, aby nedošlo ke zbytečnému ohrožení příslušníků hasičského záchranného sboru (pozn. Příkladem mohou být složky integrovaného záchranného systému v Plzni, které jako první v Česku využily spolupráci s plzeňskými dronaři pro požáry velkého rozsahu, pátrání po pohřešovaných osobách nebo monitoring terénu při rizikových akcích.) Využití moderní techniky je v pořádku. Velmi účinné si myslím je jak využívání při sledování dopravy na dálničních úsecích, tak v některých problematických lokalitách. Využití má tato moderní technika i pro služby kriminální policie, tady nechci být více konkrétní.

Ty případy, o kterých mluvíte, kdy pomocí dronů kontrolovali přírodní rezervace nebo něco takového, mi přijde zbytečné, protože lidi by měli být sankciováni, pokud porušují zákon. Porušování zákonu by mělo mít určitou míru společenské škodlivosti. Pokud někdo jde do národního parku nebo do chráněné krajinové oblasti a pouze tam odpočívá přestože, že je to místo, které k odpočinku není určené, tak tyto věci se dají řešit domluvou. Spíše bychom se měli zaměřit na ty skutečné výtržníky, kteří páchají protiprávní jednání.

V rámci Krkonoš se často setkávám se skupinou motorkářů na endurech, kteří jenom jezdí lesem, byt' to není chráněná oblast. Myslím si, že hledání adrenalinu určitým způsobem porušuje zákon už minimálně tím, že jezdí mimo vyhrazené cesty. Tam si to umím představit. Když na tyto skupiny, které vědomě páchají trestnou činnost, policie i tyto prostředky využije. K honění lidí, kteří odpočívají v parku, tak si myslím, že to je špatně.

Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) a náčelník generálního štábu Aleš Opata oznámili, že od začátku příštího roku zřídí česká armáda prapor bezpilotních prostředků, a to včetně dronů bojových. Jak hodnotíte tento bezpečnostní krok?

Něco jiného je využití v rámci bezpečnosti, to znamená v rámci Policie ČR, hasičského záchranného sboru, popřípadě jiných bezpečnostních složek, a něco jiného je využití armádní. Nejenom Armáda ČR začíná do svých prostředků nasazovat tyto prvky moderní techniky. Mají je jak Spojené státy americké, tak i Vzdušně-kosmické síly RF. To využití do budoucna určitě být může. Armáda České republiky je tak malá, že toto využití může být diskutabilní. Bojové využití mi někdy přijde trochu úsměvné. Můžeme si představit, jakou leteckou sílu má Armáda České republiky v současné době k dispozici. Jestli budeme mluvit o nějakém bezpečnostním vybavení v podobě dvou, pěti, případně deseti dronů, tak si myslím, že ve vztahu k jiným armádám může být řekněme úsměvné. Samozřejmě chápu, že i Armáda České republiky chce být moderní. Můžeme o tom hovořit, ale neznám ty podmínky, o kterých pan ministr a pan náčelník štábu mluví.

Nová koncepce výstavby armády do roku 2030 (KVAČR) počítá s obnovením vojenského vybavení (nákup nových 210 pásových bojových vozidel pěchoty, nových tanků), vytvořením nových vojenských útvarů a navýšením počtu profesionálních vojáků na 30 000 lidí. Jak tuto koncepci hodnotíte?

Nejsem k tomu úplně odborně způsobilý, protože o tuto obranyschopnost ČR se zajímám druhořadě. Je potřeba si říci, že ano, armádní technika České republiky je zastaralá. Používáme BVP (pozn. bojová vozidla pěchoty) stará 30 let. Je otázka, jestli jít formou nákupu zcela nových vozidel nebo ne. Když se podíváme na některé nákupy, které česká armády provedla v minulosti, tak to jsou pandury, popřípadě jiné prostředky pro Armádu ČR.

Nejsem si zcela jistý, zda to je krok zcela správným směrem, protože jak jsem například zaznamenal, tak armáda Polské republiky modernizuje současné prostředky, například modernizace bojových vozidel pěchoty BVP Barsuk. Hovořil jsem s několika lidmi, kteří byli činní v Armádě ČR před rokem 1989, ale i dlouho po roce 1989, tak ty prostředky, které armáda dodnes má a které slouží už čtyři desetiletí, tak jsou na velmi dobré úrovni.

Je třeba říci, že Česká republika a chcete-li říci i Československo bylo jedním z nejlepších výrobců armádní techniky na světě. Bohužel v 90. letech jsme se kvůli Spojeným státům a následnému členství v NATO všeho vzdali, což je chyba. Desítky, stovky tisíce lidí přišlo o práci. Já si myslím, že potenciál Česká republika má. Je schopná vyrábět jak vlastní bojovou techniku, tak i modernizovat tu stávající. 

Když nedávno proběhla událost a došlo k nehodě několika pandur po srážce s vozidlem Škoda. Oprava pandur trvala skoro dva roky, ne-li déle (pozn. Jedná se o nehodu na dálnici z roku 2016, kdy došlo k poškození čtyř obrněných pandur české armády a jednoho civilního automobilu. Oprava trvala tři roky kvůli smluvním podmínkám s dodavatelem vojenské techniky.) Pokud musíme tyto nakoupené prostředky odvážet tisíce kilometrů daleko k tomu, aby se něco opravilo, tak je něco špatně, protože Česká republika má historické kořeny k tomu, že uměla vyrábět velmi kvalitní zbraně ať' lehké a středně těžké či těžké. Uměli jsme také velmi dobře opravovat a nejen pro sebe, ale i pro zahraniční partnery. 

Děkujeme za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.