S kamerou jsme se podívali na komentovanou expozici šatů od Blanky, která je k vidění v Obecním domě v Praze. Video najdete níže. Uvádíme rozhovor, který Blanka Matragi poskytla u příležitostí komentované prohlídky své výstavy Timeless, která probíhá v Obecním domě v Praze.

Poctivá práce je nejlepší školou

Sputnik: Pokud se mladá dívka hodlá stát úspěšnou návrhářkou, podléhá pocitu, že musí vystudovat na některé z prestižních západních škol. Říká se však, že talent je od Boha, že jej diplomy nezaručí…

Blanka Matragi: Není nutné vystudovat v zahraničí, jelikož jsou u nás úžasné školy. Stačí, když mladí lidé sledují, co se děje, jaké jsou trendy, jaké jsou aktuální technologie. Vše je o vnímavosti člověka. Jde o to, jak se projeví  inovátorsky, je-li v návrhářství dostatečně kreativní… to je na každém. Nějaké studijní základy adept mít určitě musí, zejména co se týká formální stránky věci. Musí mít cit pro umělecké tvarosloví, krejčovství. Musí znát i anatomii, ta totiž hraje velkou roli při tvoření návrhů. Nakonec stejně záleží na tom, jak se dotyčný návrhář celkově projeví.

Nemáte tedy žádné školy v cizině?

Studovala jsem tady (ČSSR), nemám žádné zahraniční školy. Za mých let jsme nikdy ani neviděli  žádné zahraniční časopisy. Neměla jsem šanci srovnávat se se zahraniční tvorbou jiných designérů. Odjela jsem do Libanonu. Moje první kolekce byly z prostých materiálů, viz třeba moje Lupenová kolekce – protahovala jsem lupeny rybářskými nitěmi, takže vznikly nádherné tvary. Výsledné dílo nasnímaly soukromé televize. Vysílání šlo do celého světa. Za 24 hodin jsem měla fůru zakázek. Začala se na mne obracet také další média se žádostí o interview.

Přece jen se nás ptají čtenáři, jakou konkrétní školu studovat, aby uspěli ve vašem oboru?

Žádná škola vám nezaručí úspěch. Škola není úspěchem. Úspěch je, když do práce vkládáte srdce a duši. Největší rada, kterou jsem kdy dostala, byla: „S poctivostí nejdál dojdeš!“ Člověk musí odvést dokonalé řemeslo, technologické zpracování. Umět tvar. Nesmí být nikde vidět obtížnost technologického zpracování. Podívejte se na mou tvorbu: nenaleznete tam žádné viditelné sešití, žádné zipy… Kromě řemesla však musíte mít vlastní vizi. Tohle je vysoká krejčovina, ta je pak projevem nejvyšší a dokonalé formy v oděvní tvorbě.

A nejlepší šaty?

To jsou takové, které vypadají, jako by se jich lidská ruka nedotkla.

Vysoké krejčovství za doby války

Začátky musely být složité, v Libanonu byla přece válka…

Přesně to média zajímalo – tvorba na pozadí vznikajících válečných konfliktů. Dále je zaujaly unikátní materiály, které se ve světě mezi trendy udávanými světovými návrháři vůbec neprezentovaly. Vše je o tom, že přijdete s nápadem, který není „in“. Stačí mít nápad a odvahu. Já nejsem trendy, resp. nepodléhám směrům, vyvíjejícím se nadzvukovou rychlostí. Móda obecně je interpretací kultury, přičemž vždy značně rychlou, právě proto je téměř nedostižitelná. Myslím, že člověk může být unikátní a výjimečný i bez rychlého následování těmto trendům.

Podstatné je, a od toho se i vše odvíjí, aby se sledovaly technologie. Světové firmy mě vyzývají k podnětům a inovátorství. Já sama vyvíjím a posouvám technologie. Před mnoha lety takto vznikl „iluzionistický tyl“. Když se na něj vyšívá, vypadá to jako tetování. Mohla bych takhle vyprávět dál a dál. V současnosti jsem vynalezla CRAN materiál (materiál CRAN) – chová se jako sklo. Dělám z něj plastické modely. Předvedla jsem je v kolekci Elements. Firmy mě podporují, materiál se mnou vyvíjejí. Bylo třeba vyvinout metodu digitálního tisku na tyto materiály, to si vyžádalo určitý čas. Toto je můj trend – spolupracovat se světem a inovovat a jít za technologiemi. Takto vytyčená cesta – to je budoucnost, ať již jde o kosmetiku či o módu.

Stále aktuální díky propojení oborů

Jak vás napadlo spojit výtvarné umění, architekturu a šaty?

Do těchto sfér chodím na inspiraci. Hodně mě inspiruje kubismus. Na pražský kubismus se k nám jezdí dívat celý svět. Na každou kolekci si zadávám úkol, klidně i takový, který dosud neexistoval u jiných návrhářů.  Takovým úkolem může být třeba kubistický lom na jednoduchých šatech. Inspiroval mě Tančící dům či také megalomanská architektura ve Spojených arabských emirátech (SAE). Tohle vše je na jednu stranu nedostižné, na druhou stranu nesmírně inspirativní. Jak říkám. Je třeba sledovat posun technologií a vývoj možností. Architektura zkrátka oděvní tvůrce inspiruje. Může se stát, že naopak architekti se inspirují oděvem (viz Tančící dům je inspirován tanečníky Fredem Astairem a Ginger Rogersovou /také jejich úbory/ - pozn.redakce).

Mojí velkou múzou je architektka a malířka Zaha Hadid, která dokázala stvořit neskutečné stavební komplexy.  Když Zaha Hadid viděla mé šaty inspirované obrazy Františka Kupky, když viděla organické tvary, napsala mi na Facebook. Chtěla, abychom se sešly v Bratislavě, kde budovala centrum. Bohužel mi odešla, nestihly jsme se sejít (Hadid zemřela v roce 2016 - pozn. redakce).

Ve svých knihách žertem píšete, že byste mohla šéfovat ministerstvu průšvihů…

Nejsem diplomat. Jsem otevřená. Mé myšlenkové pochody jsou někdy proti mně. Říká se o mně, že jsem přísná na modelky. Musím ale říci, že jsem přísná především sama na sebe – pracuji „celý život a čtyřicet šest hodin navrch“. Pracuji včetně sobot. Práce v sobotu se v ČR moc nenosí. Své tvorbě jsem obětovala život. Možná bych to neměla nazývat „obětí“, protože má tvorba je zároveň moje radost. 

Máte jistě velkou oporu ve vašem manželovi.

Podporuje mě tím, že mě nechá tvořit, že mě neomezuje. Žijeme spolu 40 let. Občas se střetáváme, prosí mě, abych už nedělala vyčerpávající kolekce. Abych se věnovala unikátním setkáním a výzvám.

Děkujeme.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.