„My, kteří jsme přežili vyvraždění a vypálení obce Lidice německými nacisty, Vám tímto otevřeným dopisem dáváme na vědomí, že s hlubokou lítostí a pocity nespravedlnosti a palčivé křivdy přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice, který má z pověření českého státu chránit vzpomínku na vyvraždění naší obce a na utrpení lidských občanů,“ píší lidické děti v otevřeném dopise nejvyšším ústavním činitelům České republiky.

Dále připomínají incident z letošního pietního aktu 15. června, kdy pracovník památníku neumožnil členům motorkářského klubu Noční vlci uctít památku zavražděných obyvatel německými nacisty kvůli jejich ruské symbolice na oblečení.

„Slzy nám tečou na hrobě lidických mužů, kterým první pomník postavili v červnu 1945 vojáci Rudé armády, a kde si dnes Památník ‚nepřeje‘ při pietní vzpomínce přítomnost lidí s nápisy v azbuce na oděvech,“ uvádí.

Ale zásadním bodem k ukončení dlouholeté spolupráce s organizací Památník Lidice při Ministerstvu kultury autoři dopisu považují reportáž Miroslava Petráčka „V předvečer tragédie“, která byla odvysílána 10. června v pořadu Reportéři ČT. V reportáži se vyjadřuje také ředitelka památníku Martina Lehmannová.

„Nechceme nadále bezmocně přihlížet zveřejňování nepravdivých informací, polopravd a výslovných lží. Srdce se nám svírá při veřejném odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit, a které se snažíme, zatím bezvýsledně, bránit my sami,“ napsali.

Nová neznámá oběť Lidic

V 12minutovém videu, které bylo zveřejněno v pořadu Reportéři ČT, jde o jednu obyvatelku Lidic židovského původu Štěpánku Mikešovou, kterou prý údajně udala jedna z lidických žen Alžběta Doležalová těsně před zkázou vesnice. Vystupuje v ní historik z Historického ústavu Akademie věd ČR Vojtěch Kyncl a jako pramen informací posloužil zápis v památníku četnické stanice v Buštěhradu.

Pro ČTK Kyncl řekl, že prameny, které byly v reportáži použity, považuje za autentické.

„Když ten zápis četník napsal, tak ho napsal jednou do četnické stanice do památníku, což už samo o sobě má právní validitu,“ uvedl Kyncl. 

Poprvé o tom Kyncl psal v roce 2015 ve své knize „Lidice. Zrození symbolu“, jako o naprosto prokázané a nezpochybnitelné skutečnosti.

Četníci si po válce vymýšleli falešná udání

V roce 2018 byl na portálu info.cz zveřejněn článek, který celou situace popisuje z jiného pohledu. Archivář Vojtěch Šustek v něm hovoří o běžné praxi protektorátních četníků a jiných lidí, kteří po válce podávali nepravdivá udání. Takové udání podal i jistý četník Evžen Ressl, kterého ale podle Šustka „nemůžeme brát jako věrohodného svědka, protože on sám některé obyvatele Lidic gestapu předal, a měl tudíž mnoho důvodů, aby to na někoho sváděl“.

Šustek poukázal, že kromě zmíněného Resslova svědectví ale o udavačství Doležalové nezůstala v dokumentech četníků ani gestapa jediná zmínka, což je podezřelé.

„Vycházel jsem z toho, že pokud by Alžběta Doležalová udání skutečně učinila, tak by se o tom měl dát dohledat nějaký další dobový, anebo poválečný úřední záznam, či výpověď svědka. Našel jsem také hlášení velitele buštěhradské četnické stanice Babůrka pro kladenské gestapo o zatčení Mikešové, kde se také o udání Doležalové nezmiňuje. Pokud za okupace někdo učinil udání, četníci jméno udavače vždy zapsali. Navíc, ani když byl po válce Babůrek obviněn z kolaborace, tak se vůbec nezmínil o tom, že by lidická žena někoho udala. A když jsem si pročítal také poválečné výpovědi zaměstnanců kladenského gestapa, kteří obšírně jmenovali desítky spolupracovníků i náhodných udavačů, nikdo z nich Doležalovou neuvedl. Přitom kdyby to byla pravda, tak úředníci gestapa by to po válce líčili s velkou chutí, protože by tím mohli shodit památku obětí z Lidic,“ uvedl Šustek pro info.cz.

Podle něj na Ressla po válce zapůsobilo zlé svědomí, protože Mikešovou osobně zatýkal, a obával se, aby ho za to po válce někdo nehnal k zodpovědnosti.

ČT však verzi Šustka ve své reportáži nesdělila.

„Reportéři ČT drsně lhali o mé zabité mamince“

Reportáž bolestně zasáhla Marii Šupíkovou, jejíž matka byla z takového hrozného činu po tolika letech ve veřejnoprávní televizi nařčena.

„Je to neúcta k obětem, k ženám a mužům, neúcta k mému bratrovi, který byl popraven v patnácti letech,“ 

řekla v rozhovoru  pro JB Talk na XTV.

Poté, co reportáž vyšla, podali zbylí přeživší stížnost přímo na adresu České televize a také do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). V rozhovoru taky potvrdila, že to je příčinou zrušení spolupráce s Památníkem Lidice, který se proti reportáži nijak neohradil.

„Když jsem se o té reportáži dozvěděla, volala jsem ředitelce paní Lehmannové a řekla, že přerušuji spolupráci s památníkem. Ona mi řekla, že se mě to moc netýká a že bych mohla pokračovat ve spolupráci,“ uvedla Šupíková.

RRTV podnět po projednání odložila s tím, že zdroje použité v reportáži jsou doložené a spor je na úrovni historicko-vědeckého zkoumání. V případě, že bylo poškozeno dobré jméno konkrétních osob nebo byla šířena pomluva, je podle rady možné se obrátit na soud. S tím pamětníci nesouhlasí a chtějí, aby ústavní činitelé „zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu.“

Ředitelka památníku Martina Lehmannová dnes 2. listopadu pro ČTK uvedla, že kvůli citlivosti tématu a po dohodě se zřizovatelem památníku, kterým je Ministerstvo kultury, vydají památník a ministerstvo společné stanovisko příští týden.

V reportáži ČT Lehmannová na konci ke zvěčnění paměti Štěpánky Mikešové uvedla: „Budeme samozřejmě zvažovat, jakým způsobem paní Mikešovou připomenout. Bydlela v Lidicích po nějakou dobu a ten její příběh vlastně končí zhruba ve stejnou dobu, jako končí příběh lidických obyvatel a samotné obce Lidice, to znamená v roce 1942.“

„Je mi smutno, spoléhám na vás, že očistíte jméno mojí maminky, že není udavačka. Vždyť to byla prostá žena, která nás vychovávala a měla nás ráda. Jak může být někdo tak zlý a tohleto napsat, to mě tak odrovnalo všechno. Věřím, že ústavní činitelé si ten dopis přečtou a snad nám pomohou a odsoudí to,“ řekla Šupíková se slzami v očích moderátorce Janě Bobošíkové na XTV.

Ovčáček: Politici samozřejmě budou mlčet, na obranu lidických neřeknou ani slovo

Problém lidických dětí se dotknul na svých sociálních sítích mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček. Sdílel článek o skandálu s Památníkem Lidice a kritizoval Českou televizi:

„‪Prožijete za války nepopsatelné hrůzy a ke konci života vás pozvrací Česká televize. Taková je dnešní zvrácená doba. Politici samozřejmě budou mlčet, na obranu lidických neřeknou ani slovo,“ napsal.

Vyhlazení Lidic

Nacisté Lidice vypálili 10. června 1942. Důvodem byla domnělá souvislost jednoho z obyvatel s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Přímo v Lidicích bylo zastřeleno 173 lidických mužů a chlapců, následně 16. června 1942 v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic.

Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Ze zhruba 500 obyvatel Lidic, kteří masakr zažili, válku přežilo jen 160 lidí.