Šest policejních sborů ve Velké Británii umožňuje mužům, kteří byli obviněni nebo odsouzeni za znásilnění, aby v policejních složkách byli vedeni jako ženy, pokud se takto identifikují. Informoval o tom 20. října britský deník The Times.

„Doufám, že jsou genderoví revolucionáři konečně spokojeni. Násilníci si můžou ve Velké Británii vybrat své pohlaví. Včetně těch, kteří jsou usvědčenými pachateli znásilnění,“ uvedla Zahradníková na Facebooku.

Znepokojení nad touto praxí vyjádřila i ředitelka britské organizace na ochranu ženských práv Fair Play for Women Nicola Williamsová. Podle ní ženské oběti znásilnění jsou tímto ponižovány.

„Není více mužský zločin než znásilnění. Pro ženu, která byla znásilněna, není nic více ponižující, než když se napíše, že útočník byla žena,“ uvedla.

Podle britských zákonů zločinu znásilnění se dopouští ten, kdo svým penisem úmyslně vnikne do vagíny, análního otvoru nebo ústního otvoru jiné osoby bez jejího souhlasu.

Policie v South Yorkshire ale upozorňuje, že mohou nastat případy, kdy podezřelý ze spáchání znásilnění nebo pachatel je transgender osoba. Ta bude vedena jako muž, nebo žena v závislosti od sexuální identity, ke které se přihlásí. Podle britské rady policejních šéfů se navíc jedná o statisticky zanedbatelný počet případů.

„Mohou nastat i takové případy, kdy žena je vyšetřována jako pachatel zločinu znásilnění, kterého se měla dopustit v době, kdy měla ještě mužské orgány,“ vysvětlila detektivka kentské policie Coretta Hineová.

S touto interpretací ale Zahradníková zásadně nesouhlasí. Upozornila, že v minulosti násilníci zneužívali změnu sexuální identity pro páchání dalších zločinů.

„Už dříve se psalo o tom, jak takový násilník nastoupil do ženské věznice a tam pokračoval ve znásilňování. I takové jsou důsledky zhoubného genderismu, který v rámci údajného pokroku a boje za práva menšin neuznává dvě pohlaví, ale ‚x‘ dalších,“ kroutí hlavou poslankyně.

Zahradníková odkázala na transgender vězně Karen Whiteovou, která sexuálně napadla dvě spoluvězeňkyně. Whiteová byla uznána vinnou, že dříve znásilnila dvě ženy. Soud ji odsoudil k doživotnímu vězení. Po útoku na své spoluvězeňkyně byla přesunuta do mužského vězení.

Podle Zahradníkové podobné případy dokazují, nakolik je generová ideologie nebezpečná a vyzvala k odmítnutí Istanbulské úmluvy.

„Stejně jako jiné podobné ideologie, i genderismus místo pokroku přináší jen nespravedlnost, nenávist a zbytečné oběti z řad nevinných lidí. Proto nikdy nepodpoříme a uděláme maximum proti přijetí Istanbulské úmluvy a jiných genderových nesmyslů,“ uvedla.

Istanbulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (neboli Istanbulské úmluvě) byla podepsána v roce 2011 a ratifikovalo ji 34 zemí. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016, ale doposud neratifikovalo.

Proti její ratifikaci se staví část veřejného mínění a církev. Loni kardinál Duka spolu s představiteli řeckokatolické církve, Jednoty bratrské, Církve adventistů sedmého dne, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a. v. a Církve bratrské podepsal společný dopis proti její ratifikaci. Podle nich obsahuje řadu nepřijatelných a „pro státy a kulturu Evropy destruktivních prvků“.

Signatáři jsou přesvědčeni, že úmluva vede k degradování vztahu mezi mužem a ženou na antagonistické měření sil. V preambuli se například hovoří, že násilí vůči ženám je projevem historického nerovného poměry síly mezi oběma pohlavími a je jedním z klíčových společenských mechanismů. Přitom opatření proti násilí mají být implementována bez diskriminace na základě genderu nebo genderové orientace.