„Moje knížka obsahuje řadu nových faktů jak k roku 1968, tak k roku 1989 a také tomu mezidobí -  těm 20 letům, které byly mezitím,“ vysvětlil Sputniku Syruček. „Já jsem ten název opravil a v konečné verzi se to jmenuje ‚Jak se listopad stal více než jarem‘. A to více než má právě význam v tom, že ideje pražského jara, když to řeknu velmi zjednodušeně, byly jak socialismus vylepšit. Zatímco listopad 1989 přivedl změnu režimu,“ dodal.

Dubček a 1968

Kniha se zakládá na osobních Syručkových vzpomínkách.

„Mně v roce 1968 bylo 36 let, pracoval jsem už jako novinář – jako vedoucí zahraničního oddělení a komentátor Mladé fronty. Vzhledem ke svým osobním kontaktům jsem mohl tyto události sledovat nejen, jak probíhaly na ulici, ale také v politických špičkách. Já jsem se v té době velmi přátelil s Alexandrem Dubčekem, vlastně jsme se stali přáteli od roku 1964, když jsem psal dějiny těch pěti českých a slovenských komun, které se ve 20. letech na Leninovu výzvu vystěhovaly do Sovětského svazu, aby pomáhaly tamnímu hospodářství. A jednou z těch pěti komun bylo Interhelpo, kam odjel otec Saši – Štefan Dubček se svou rodinou, tehdy Sašovi byly čtyři roky. Štefan Dubček byl jedním z organizátorů a také vedoucích představitelů tohoto družstva. Když trošku odbočím... Krátce před smrtí mě Alexandr Dubček požádal, abychom ve dvou uskutečnili soukromou návštěvu míst, na kterých pobýval tehdy v Sovětském svazu. To znamená, abychom zajeli do Interhelpa a Nižního Novgorodu, protože on tam celkem prožil 13 let. Se svou rodinou se vrátil až v roce 1938, kdy tehdy vyšlo nařízení sovětské vlády, že cizinci, kteří chtějí nadále zůstat v Sovětském svazu, musí přijmout sovětské občanství. To Dubčekovi nechtěli, a proto se tedy vrátili,“ uvedl zkušený novinář.

Tato známost, přátelství s Dubčekem Syručkovi pomohlo k tomu, že se mohl účastnit řady uzavřených jednání, na něž jinak novináři neměli přístup.

„Například to byla úplně poslední schůzka s Walterem Ulbrichtem 12. srpna 1968 v Karlových Varech, kdy mi ve čtyři hodiny ráno zavolali ze sekretariátu Dubčeka, že jsem zařazen do delegace, novináři tam jinak neměli přístup. A mohl jsem tedy být přímým svědkem tohoto jednání, které, jak jsme později pochopili, bylo poslední Brežněvovou výstrahou vedení Komunistické strany Československa před zahájením intervence. Stejně tak mám třeba k průběhu roku 1989 řadu svědectví očitých svědků nebo lidí, kteří byli různými aktéry. Ať už to byl třeba mluvčí tří vlád Miroslav Pavel, nebo poradce dvou premiérů Oskar Krejčí či osobnosti, které vůbec v tomto případě a o těchto věcech vypovídaly poprvé. To jsem si vlastně ocenil a v tom jsem vlastně viděl smysl svého knižního přínosu k tomuto výročí, protože jak vím, u nás vychází okolo 20 knížek, které se dotýkají tohoto tématu,“ dodal svědek historických událostí.

Zlatá léta šedesátá

„Sám jsem také záměrně začínal rokem 1968 nejen proto, jak jsem ho prožíval u nás. Ale jak jsem ho například prožíval v Paříži v květnu 1968, kde jsem byl celý měsíc při pařížských studentských demonstracích, pak teda při té generální stávce. A mohl jsem vlastně dát pohled na to, jak ten rok 1968 vypadal ve světě. Protože jeden ze známých amerických historiků napsal, že to byl rok zcela výjimečný i z pohledu celé lidské historie,“ uvedl novinář. Připomněl třeba, že v 60. letech vznikli Hippies, Rolling Stones, Beatles.

„V Americe mladí lidé pálili povolávací lístky do armády, protože nechtěli bojovat ve Vietnamu. Vznikaly takzvané svobodné univerzity, symbolem mladých se stávali Ho Či Min (pozn. bývalý generální tajemník Vietnamské komunistické strany) a Che Guevara. Bylo to opravdu celosvětové hnutí, které svými formami a obsahem bylo naprosto neopakovatelné,“ zavzpomínal spisovatel.   

Následky sametové revoluce

Jaká ponaučení by z jeho knihy mohla čerpat česká společnost? 

„Já se zdráhám hovořit o poučení, jednou jsem o této otázce diskutoval s poradcem několika amerických prezidentů Henrym Kissingerem. Jaká ponaučení si vzali z těch chyb, kterých se dopustili Američané ve své historii. A on my vždycky říkal: ‚My jsme si nemuseli brát ponaučení z těch starých chyb, když jsme dělali nové chyby.‘ Myslím si, že v této větě je obsažena moudrost toho, že lidé jsou vlastně nepoučitelní. A řekl mi ještě jednu zajímavou myšlenku. Když jsem se ho zeptal, v čem vidí největší problém současného světa, tak mi na to odpověděl, že ‚spočívá v tom, že politici nejzávažnější otázky řeší tolik hodin, kolik tomu vědci věnují let ‘. Ale bohužel ti vědci nejsou politici,“ řekl Syruček.

Na prezentaci Syručkovy knihy byl mimo jiných i předseda SPD Tomio Okamura, který prohlásil, že lidem byla ukradena sametová revoluce, že jen minimum lidí tehdy chtělo kapitalismus. Souhlasí s tím samotný autor knihy? 

„Ano i ne. Chtěl bych předeslat, že já jsem na tuto prezentaci místopředsedu českého parlamentu nepozval. On přišel sám. Ale faktem je, že kmenové ideály, s nimiž lidé šli do této sametové revoluce, i když někteří říkají, že to revoluce nebyla. Například Petr Pithart říká, že to bylo jen předání moci. Bývalý předseda Senátu má takový názor. Faktem je, že mnohé ideály se nenaplnily, nebo se rozmělnily. Nebo se změnily ve svůj opak. Ale myslím si, že to je osud prakticky všech revolucí. Vezměte si francouzskou revoluci, americkou revoluci. Všechny revoluce začínají tím, že lidé mají příliš velké ideály, které se ani nemohou naplnit. Je to víc romantiky než reality. Ta realita je vždy tvrdší, ale s tím už se nedá nic dělat, s tím musíme počítat. Na druhé straně je správné, pokud lidé mají vyšší ideály. A řekl bych vyšší stupně romantiky. Bez toho by nemohl být lidský pokrok. Když se to tedy neuskuteční teď, tak alespoň mají vizi do budoucnosti. Nejhorší je ztratit právě tuto vizi. Lidé tehdy nedělali, nešli do těch manifestací na Václavském náměstí, aby byli svědky rozkrádání majetku během kuponové privatizace, aby rostla korupce a jiné jevy, aby se politika často měnila v politikaření. Myslím si, že to asi nebylo přáním těch, kteří možná chtěli víc, než bylo reálné,“ domnívá se publicista. 

Nicméně neměli bychom dávat ruce dolů.

„Já jsem vždycky optimista. A co se nepodařilo, neznamená, že se nemusí podařit. Jen je třeba si uvědomit tu realitu. Stát vždy pevně na zemi a v oblacích máme třeba hlavu. Ale ten mozek musí registrovat i to, co se děje na té zemi,“ řekl Syruček závěrem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.