Hřbitov byl zbudován dle architektonického plánu, který předložil Antonín Barvitius. Místní zřízenec nás poučil: „Hřbitov byl vysvěcen kanovníkem Švehlou 31. 12. 1876. Hřbitov má nyní 7,58 hektarů a je čtvrtým největším pohřebištěm v Praze… Naleznete tu i novorománský kostel. Je pojmenován po sv. Filipovi a Jakubovi, po patronech Smíchova. Zajímavým detailem hřbitova je šest metrů vysoký ranně barokní sloup se slunečními hodinami. Nyní je na hřbitově 13 374 hrobových míst.“ Zřízenec dále cituje letáček: „3 551 hrobů je tu, pak 760 hrobek a 680 kolumbárních okének… Pokud někoho zajímá tento hřbitov, nechť si přečte knihu od J. Lány vydanou roku 1999. Má název Hřbitov Malvazinky.“

Kdo je na Malvazinkách pochován: K věčnému spánku je zde uložen novinář, spisovatel, autor řady romanet Jakub Arbes, básník Egon Bondy, herec Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala, Jiří Gruša, básník, prozaik, literární kritik, diplomat a politik, předseda PEN-klubu a ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, dále je tu pochován baskytarista skupiny The Plastic People Mejla Hlavsa, sérolog, neurolog, psychiatr a univerzitní profesor, objevitel krevních skupin Jan Janský. Najdeme tu hrob filozofa, prozaika, dramatika a básníka Ladislava Klímy. Zřízenec hřbitova tvrdil, že na rozptylové loučce byl rozsypán popel herce Eduarda Cupáka. Také jsme získali informaci, že Malvazinky jsou co do počtu hrobů třetím nejobsazenějším hřbitovem v Praze.

Jak vidí otázku života a smrti ve své tvorbě kolegové Gotta, respektive jak o lidském údělu zpívají jiní čeští (žijící i zemřelí) zpěváci, kteří rovněž nosí jméno Karel:

Karel Černoch

„…Tak každý z nás se jednou promění, moře už se chystá na odliv, zmizí křestní jména i příjmení, jen hudba bude znít jak dřív…R: Jednou snad poznám proč ten prach, nám zůstává ze vzdálených hvězd, snad zblízka tvé oči modravé tu záři nemohly by snést. S jitrem odletí hvězdy na větrných koních. I sny jsou náhle pryč, nepátrejme po nich, zbyl tu jen zaprášený klest. Jen dítě asi ví, kam chodí spát bledá souhvězdí. Jdou, mámo, tam k tichým samotám, tam ani vláček nejezdí. A tak do mraků, hledím s vírou školáků. Že i náš lidský prach snad jednou ulpí na hvězdách.“

Píseň Hvězdný prach měl po dlouhá léta ve své znělce dirigent big bandu Karel Vlach, léta jsme ji mohli slyšet z úvodní znělky pořadu Revue Orchestru Karla Vlacha, který v Českém rozhlase připravoval a uváděl pan Vladimír Dvořák.

Karel Plíhal

„…Nebe počká, neboť já vím, že kdykoliv jdu s tebou, mé kroky do ráje jdou, nebe počká. // Nebe to ví, že já nehodlám, stát u jeho bran, neboť jsem zamilován, zde na zemi. // Netrap se tím,
mohou-li počkat všichni mí věřitelé, po týdny a týdny celé i nebe počká…“

Karel Hála

„…Čas útrap a póz, štvanic a běd, škrtnutej próz, zmarněnej let, ať jsem tu vlál jak černej flór, havran ať řval svý „Never more“, tornu bych vzal, šel zas a dál, kéž se to vrátí.... kéž se to vrátí.“

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.