Byl náš bývalý prezident Václav Havel ikonou dobra, nebo zla, co skutečně skrýval, o čem rozhodoval sám a o čem pod tlakem? Nejen tyto otázky jsme si kladli při hledání pravdy o sametové revoluci. Hrál v ní hlavní roli, nebo spíše roli bílého koně, a tedy se stal obětí znevažování a kritiky? Byl zneužit ve prospěch západní politiky, nebo zcela vědomě a cíleně činil rozhodnutí v jejím souladu? Hájil vždy zájmy naší země, nebo upřednostnil ty své? Podívali jsme se na Havla očima mnoha těch, kteří byli v té době v jeho blízkosti, a těch, kteří hledali pravdu.

Otázek je mnoho, v každém případě „nebylo náhodou, že právě Václav Havel, až do listopadu 1989 mezi širší veřejností nepříliš známý dramatik a disident, se stal prezidentem a vstoupil na Pražský hrad“. Takto ho opisuje Jan Bauer ve své knize. A proto si v pár datech přiblížíme ty nejdůležitější mezníky života jak politického a porevolučního, tak i předrevolučního – řekněme – vůdce, člověka, který dokázal ovlivnit lidi kolem sebe svým zvláštním charismatem. Ačkoliv byl v dětství zakomplexovaným a zavalitým „chrobákem“ menšího vzrůstu, směroval ve svůj prospěch každého, v jehož blízkosti se pohyboval. Jeho přednosti, jako potřeba vyniknout, prosadit se a chuť stále něco organizovat, včetně talentu pro literaturu, které zdědil po svých předcích, ho postupně dovedly až na samý vrchol moci. A protože pocházel z bohaté buržoazní rodiny, měl vždy možnost být po boku elity národa, jak v oblasti umění, tak i politiky. Sám prohlašoval, že je především dramatik a chce se hlavně věnovat práci dramaturga v divadle, což mu komunistický režim neustále upíral. Mimo jiné se ohrazoval termínem nepolitická politika coby diplomatickým úslovím, že on s politikou nic nemá a mít neplánuje, avšak ve skutečnosti měl vždy na politické dění menší či větší vliv.

Autor: Nicole Blankenship

Ak vás článok obohatil o ďalší uhol pohľadu, podporte ľubovoľnou čiastkou slobodu slova. Ďakujeme.

CHCEM PODPORIŤ