Protesty proti establishmentu vznikají po celém světě, a to i v zemích s různými politickými systémy a různými úrovněmi materiálního dostatku. Možná vstupujeme do období občanských nepokojů.

Před několika týdny začala čínská média tvrdit, že „demonstrace v Evropě a v Jižní Americe jsou přímým výsledkem západní tolerance k nepokojům v Hongkongu“. V komentáři pro Beijing News bývalý čínský diplomat Wang Zhen psal, že „katastrofický dopad „hongkongského chaosu“ začal ovlivňovat západní svět“ – demonstrace v Chile a Španělsku mají kořeny v Hongkongu.

Editor Global Times obvinil demonstranty v Hongkongu z „exportování revoluce do světa“.

„Západ platí za podporu nepokojů v Hongkongu, které rychle přenesly násilí i do jiných částí světa a staly se předzvěstí politických rizik, které Západ nemůže zvládnout,“ varoval.

„Na Západě existuje mnoho problémů a (…) nespokojenosti. Mnoho z nich se manifestuje stejně jako hongkongský protest,“ prohlásil editor Global Times Hu Xijin ve svém video-komentáři. „Katalánsko je pravděpodobně jen začátek,“ dodal.

Nehledě na to, že myšlenka, že Barcelona a Chile mají své kořeny v Hongkongu, je trochu přitažená za vlasy, je příliš zjednodušené tvrdit, že nepokoje v Hongkongu, Katalánsku, Chile, Ekvádoru, Libanonu, a o žlutých vestách se už ani nebudeme zmiňovat, nemohou být svedeny ke společnému jmenovateli. V každém z těchto případů protesty proti jednomu konkrétnímu zákonu či opatření osvítily nejednotnost, která tam již očividně byla a pouze čekala na spouštěč, aby mohla explodovat. Nehledě na to, že zákon či opatření, které vedlo k protestům, bylo odvoláno, nepokoje přetrvaly.

Nová realita

Dvě podivná fakta jsou vidět na první pohled. První, „komunistická“ Čína diskrétně hraje kartu solidarity s mocnými po celém světě proti rebelující populaci tím, že varuje západní lídry, aby nepodceňovali nespokojenost ve vlastních zemích.

Zadruhé, „problémy v ráji“: Protesty neprobíhají jen v chudých zemích v dezolátním stavu, ale i v národech které jsou relativně bohaté – ve státech, které jsou prezentovány jako příběhy úspěchu, alespoň z finanční stránky.

Nehledě na to, že protesty mají vztah i k rostoucí nerovnosti uvnitř těchto úspěšných zemí, vše není možné zredukovat jen k ekonomickým záležitostem. Nepokoje vyjadřují rostoucí očekávání ohledně toho, jak by naše společnosti měly fungovat, očekávání, která nemají přímé vyjádření jen v ekonomických faktorech, jako například kolektivní nebo individuální svoboda, čest, nebo dokonce smysluplný život. Co bylo až do nedávna považováno za normální, je nyní chápáno jako špatné a vede se proti tomu boj.