Poněvadž nejde vidět vše, naše kroky zamířily nejprve do Obecního domu. Zde před 101 lety mužové 28. října podepsali zákon o vzniku Československa. Video zachycuje secesní interiéry a hlavně krásnou Smetanovu síň. Než jsme se dostali dovnitř, bylo třeba vystát menší frontu. Vyplatilo se. Plnou verzi reportáže s replikami průvodců – viz videa.

Obecní dům

Slova průvodkyně: „Obecní dům je výjimečné místo. Stávala zde kdysi králova rezidence Králův dvůr, psaly se časy Václava IV. Budovu Obecního domu, v níž se nyní nacházíme, postavilo město Praha v letech 1905 – 1912. Z balkónu tohoto sálu, kde teď jsme (viz video), byla roku 1918 vyhlášena Československá republika. Proto tu také máme Náměstí republiky před (Obecním) domem… Když byly první schůzky mezi OF a bývalou vládní garniturou, odehrávaly se v Obecním domě. Dodnes je tento objekt majetkem hl. města Prahy. To dokládají i erby. Architekty objektu byli Osvald Polívka a Antonín Balšánek, kteří spolupracovali s umělci, podílejícími se na výzdobě. Jedním takovým byl Karel Špilar; namaloval lunetu na čele Obecního domu s výjevem Matky Prahy. Pokud jde o plastiky zde v interiéru, jsou od Ladislava Šalouna…“

Magistrát hl. města Prahy (Nová radnice)

Buď je to náhoda, ale v dobu, kdy jsme přišli k Nové radnici, žádná fronta se před ní nevytvořila. Mohli jsme rovnou vplout do objektu a zamířit do míst, kde debatují a hlasují radní Prahy. Místo primátora Hřiba si zrovna zkoušel jakýsi Japonec a nadšeně se nechal fotit manželkou. Když se nabažil dosyta, vyměnil si místo s reportérem Sputniku. Musíme uznat, že posed – nic moc. Ale je to otázka zvyku a preferencí. Když jsme během příchodu stoupali nahoru po schodišti, mohli jsme číst bannery s informacemi o umělcích. Spatřili jsme také reliéf s Miladou Horákovou, která se zasloužila o město Prahu. Uvnitř pak z ampliónů zněla informace, která charakterizovala architektonický styl radnice, která má nyní secesní podobu. Jejím architektem byl opět Osvald Polívka. Podívali jsme se na jmenovky radních (zastupitelů hlavního města Prahy). Našli jsme mezi nimi známá jména. Jedno patří paní doktorce Haně Marvanové, která před časem odmítla dát Sputniku interview.

Ministerstvo průmyslu a obchodu, MPO

Podíváme-li se vzhůru ve vestibulu MPO, naskytne se pohled, který se částečně podobá stanici Majakovského v Moskvě.

V rámci prohlídky nádherné budovy jsme byli vpuštěni i do prosklené kupole, odkud se celá Praha zdá být jako na dlani (viz video). Také návštěvníkům byly předvedeny reprezentační salónky včetně kabinetu pana ministra. Ten již všechny skupiny hostů osobně vítal, se všemi si potřásl rukou. Působil dojmem příjemného člověka, profesionála, který skvěle reprezentuje svůj úřad. Budeme-li mít štěstí, přineseme vám s ním interview.

Slova průvodce Marka Kabeláče: […] „Objekt stojí na pozemku o cca 6000 metrech čtverečních. Původní název ministerstva zněl – Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. Roku 1928 byla vypsána architektonická soutěž, které se zúčastnilo 6 architektů. Zúčastnil se tehdy 72letý architekt Fanta. Odborná porota mu sice pár výtek učinila, ale jeho projekt se stal i tak vítězným. Roku 1928 se začalo stavět. Kolaudace proběhla v roce 1934. Celková částka na stavbu činila 32 milionů tehdejších československých korun. Budova je postavena ve stylu moderního klasicismu. Původně měla 3 patra. Čtvrté patro vzniklo přestavbou z klasické půdy. Nyní jsou i zde kanceláře. Rohy budovy jsou zakončeny hranolovitou věží. Reprezentační prostory se nalézají v prvním patře. Tyto prostory vynikají velkými okny. Jsou zde i salónky a kabinet pana ministra. Budovu zdobí na 120 soch a reliéfů 14 českých umělců jako byli Josef Paukrt či Ladislav Šaloun…Sochy mají alegorický charakter, symbolizují průmysl a obchod atd.“

Potřesení rukou s ministrem průmyslu a obchodu

V daném videu uvidíte také defilé portrétů bývalých ministrů resortu průmyslu a obchodu. Každý, kdo využil státního svátku a nahlédl do krásných objektů, reprezentujících to nejlepší z naší národní architektury, rozhodně nelitoval a odnesl si velký zážitek.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.