Tým vědců vedený Dr. Thomasem Gerasimidisem z Aristotelovy univerzity v Soluni dokončil pečlivé studie posledních dnů života Alexandra Velikého, trvající téměř čtvrt století. Dospěl k závěru, že dobyvatel zemřel na pankreatickou nekrózu, nikoli na malárii, tyfus nebo zápal plic, jak se dříve uvádělo. Informoval o tom Sputnik Řecko.

Doktor Gerasimidis, čestný profesor medicíny, začal studovat Alexandrovy poslední dny v roce 1995. Pečlivě analyzoval příznaky, které pociťoval makedonský král, jak to popsali starověcí historici, včetně Arriana, který je považován za jeden z nejlepších zdrojů Alexandrových tažení, a dalších od Ptolemaiose, Plútarcha až po Quintuse Curtiuse. Tento přístup označil za „medicínu založenou na důkazech“.

Profesor po pečlivé analýze dospěl k závěru, že těžká sepse, která byla způsobena akutní nekrózou pankreatu, vzala tomuto neporazitelnému veliteli život. Předpokládá, že nemoc byla způsobena chorobou žlučových kamenů, a také láskou velitele k bohatému jídlu a alkoholu.

„Nástup příznaků byl (charakterizován, pozn. red.) silnou bolestí břicha po konzumaci jídla a vína a byl následován horečkou, ale také každodenní, progresivní a fatální degradací během čtrnácti dnů,“ vysvětlil Dr. Gerasimidis v rozhovoru pro Sputnik Řecko.

Podle zdrojů vědců v první den nemoci, která jej postihla v Babylonu (v dnešním Iráku), když plánoval dobytí Říma a Kartága, Alexandr pociťoval silnou bolest břicha a měl horečku. Na popud lékařů si vyvolal zvracení a ulevoval si studenými koupelemi. Horečka však neustávala a také pocení a zimnice pokračovaly. Nakonec se u velitele objevily i dýchací potíže, vyčerpání, žloutenka a delirium.

Po čtrnácti dnech, dne 13. června 323 př.n.l., Alexandr Veliký zemřel na závažnou sepsi. Bylo mu 32 let, uzavřel věc Dr. Gerasimidis.

Kromě diagnózy pankreatické nekrózy, profesor vyvrátil další hypotézy týkající se Alexanderovy smrti. Poznamenal například, že malárie obvykle nezpůsobuje smrt tak rychle, a zmínil i příznaky v Alexandrově případě. Navíc je známo, že zápal plic způsobuje bolesti břicha jen zřídka. Vědci také vyloučili tyfovou horečku a západonilskou horečku kvůli nedostatku vhodných symptomů.

Profesor také odmítl nedávno navrhovanou teorii, že Alexandr trpěl syndromem Guillain-Barre (GBS), což je vzácná autoimunitní porucha, při které na něj imunitní systém těla útočí. To způsobuje takové příznaky, jako je slabost v končetinách, selhání orgánů a končí až úplným ochrnutím. Doktor také tvrdil, že vysoká horečka a bolest břicha byly podle všeho hlavní příznaky, kterými velitel trpěl, a tím byla teorie GBS vyvrácena. Navíc názor, že Alexandr ochrnul při zachování svých kognitivních funkcí, nemůže být pravdivý. Všechny dostupné zdroje totiž poukazovaly na progresivní ztrátu vědomí.

Nakonec Dr.Gerasimidis napadl i teorii, že Alexandr mohl být otráven. V této souvislosti řekl, že vzhledem k poměrně primitivní povaze jedů, které byly v té době k dispozici, by byl král mrtvý během několika hodin, kdyby ho požil. Nežil by a netrpěl dalších 14 dnů.

Alexandr Veliký po desetiletí dobýval území, což vedlo k rozšíření řecké kultury, jazyka a vlivu na většinu Blízkého východu, Perské říše, západní Asie a severovýchodní Afriky. Jeho vláda přinesla „helénistické období“, během kterého byla vzdálená území rozléhající se na tisících kilometrech pod vlivem Řecka. Jeho odkaz zahrnuje rovněž založení několika měst, včetně Alexandrie, výstavbu velkých chrámů a vzestup obchodu mezi Evropou a Asií.