S iniciativou, aby byl 21. srpen vyhlášen Památným dnem obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, vystoupili členové osmi z devíti frakcí českého parlamentu již v červnu.

„Bezdůvodný vpád vojsky Varšavské smlouvy znamenal nejen konec demokratizačních a humanistických snah o reformu socialistického systému v Československu, ale také značné oběti na životech nevinných civilistů,“ stojí v návrhu, který již

podepsalo 90 poslanců.

Iniciativa se objevila po parlamentních debatách ohledně návrhu zákona předloženého v ruské Státní dumě. Ten se týkal uznání účastníků invaze do Československa v roce 1968 za vojenské veterány a podle informací Výboru Státní Dumy Ruska pro práci, sociální politiku a záležitosti veteránů tento návrh plénum Státní dumy skutečně neschválilo a ani vláda s ním nesouhlasila.

Čeští poslanci navrhli, aby se oficiálně připomínal Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Pro novelu zvedlo ruku 130 ze 137 přítomných poslanců. Z komunistů ji podpořil jen Jiří Dolejš. Předlohu teď posoudí Senát.

Kabinet doporučil úpravu formulace na „den památky obětí,“ jak je běžné i v jiných případech. Nicméně, místopředseda KSČM Stanislav Grospič s takovou formulací nesouhlasí.

„Každého promarněného života je třeba litovat a mít ho v úctě. Já bych ale poprvé řekl, že základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci. Byl to tragický moment, nebyl správný,… ale taky nijak nebyla odzbrojena československá armáda nebo likvidována státní moc, jak tomu bylo v případě okupace nacistickým Německem,“ řekl doslovně Grospič.

I když vstup vojsk tehdejší Varšavské smlouvy považuje za nešťastný, vysvětlil to tím, že „vedení tehdejší KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem danou situaci nezvládlo“. A pokud jde o oběti, byly to „vesměs oběti dopravních nehod“. „Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci,“ dodává.

Srpen 1968

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupili na území Československa vojáci SSSR a čtyř dalších zemí Varšavské smlouvy v celkovém počtu asi 300 tisíc lidí.

Podle společného rozhodnutí vůdců SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska byli vojáci těchto zemí posláni do Československa, aby zastavili politické a sociální reformy, které zde probíhaly a které si vysloužily název Pražské jaro.

Podle českých a slovenských historiků během událostí doprovázejících zavedení vojsk do konce roku 1968 zahynulo 137 civilistů z Československa. Podle výpočtů ruské strany během prvního měsíce sovětská vojska ztratila 12 lidí.