Na tyto dotazy odpověděla Sputniku uznávaná ekonomka, publicistka a autorká nové knihy V posteli s Androidkou, inženýrka Markéta Šichtařová.

Sputnik: Ve Vašem článku před třemi lety jste psala, že nejvíce brexit odnese bankovní systém. Z tohoto důvodu je pro banky přijatelná dohoda o brexitu a pro politiky – tvrdý brexit, o kterém hlasovali Britové: „Banks are creating fear using PR agencies and forcing politicians to do something and looking for economic exceptions for their segment. They simply used this tensed situation to unleash lobbying to their advantage. Politicians see right through them and they refuse to accept the so-called soft BREXIT because the voters voted for so-called hard BREXIT.“  Jak se za tuto dobu situace změnila? Čím by byl nápomocný měkký scénář brexitu?

Markéta Šichtařová: V průběhu času se čím dál víc ukazuje, že odpůrci brexitu se dohodnout prostě nechtějí a jejich cílem není měkký brexit, nýbrž žádný brexit. Jejich zdržování ovšem nikomu moc nepomáhá. Stav nejistoty bývá pro finanční trhy mnohem nepříjemnější než nedobrá jistota. Jsem přesvědčená, že strach má velké oči. Ten, koho by se brexit mohl nějak zásadně dotknout, se už nejspíš přizpůsobil nebo si našel náhradní řešení.

Bohužel s tím, jak se brexit stále oddaluje, dochází jako vedlejší efekt k tomu, že pravděpodobně bude načasován do okamžiku dna hospodářského cyklu. Celý vyspělý svět čelí aktuálně hospodářskému zpomalování, Německo už v recesi je (nejspíš od 1. kvartálu) ( Slova inženýrky Markéty Šichtařové potvrzuje i Thomas Gitzel, ekonom lichtenštejnské VP Bank Gloup, podle kterého se Německo nachází uprostřed recese. V druhém kvartálu německá ekonomika poklesla o 0,1 % . Informační agentura Reuters také uvádí, že stav největší evropské  ekonomiky se zhoršuje i  kvůli poklesu průmyslových objednávek na domácím trhu). Na dně cyklu ale ještě nejsme. Takže odklad brexitu do něj může spadnout. A vsadím se, že to pak poslouží jako záminka odpůrcům brexitu k tvrzení, že hospodářský pokles je důsledkem brexitu – ačkoliv realita je taková, že jde o obyčejný cyklus. To by pak mohlo být zneužíváno jako „argument“ pro další země, které by mohly mít potenciálně choutky opustit EU.

Jak by se ČNB měla podle Vašeho názoru zachovat v případě tvrdého brexitu?

Nemyslím, že by to bylo něco, co by ČNB měla řešit. Rozhodně nedoporučuju nějaká preventivní opatření typu snižování úrokových sazeb a podobně. Ekonomika si s tím musí poradit sama. Brexit je otázka spíš pro politiky, kteří mají hledat optimální celní (a ideálně bezcelní) režim, nikoliv pro monetární ekonomy.

Od roku 2018 kurz britské libry k dolaru klesal, poslední měsíc ale začalo období růstu. Co se týče poměru libry k euru, od roku 2018 byl střídavý a tento měsíc prudce roste. Jak se brexit odrazí na českém a evropském finančním trhu? Jak by se měli zachovat malí soukromí investoři za současného období?

Sotva už to může být horší, než co jsme během těchto posledních let už zažili. Rovnice je jasná: měkký brexit či dokonce žádný brexit – silnější libra. Tvrdý brexit – slabší libra. Ale hlavně platí: jistota – silnější libra. Nejistota – negativa téměř pro všechny. A protože opravdu nelze odhadnout, co se v hlavách politiků ještě vylíhne, nelze ani prognózovat vývoj finančního trhu; politici (zejména v britském parlamentu) se zkrátka chovají neuvěřitelně nezodpovědně a nepredikovatelně.

V dubnu jste zmiňovala, že „krátkodobě je pro Českou republiku ekonomicky výhodné, aby Britové v Evropské unii zůstali“. Navíc podle nedávného průzkumu společnosti Medián si tři pětiny Čechů přejí setrvání Británie v EU, kdežto 67 % Čechů si myslí, že brexit Česku uškodí. Nakolik jsou jejich obavy opodstatněné?

Když jsem mluvila o krátkodobých výhodách setrvání, měla jsem na mysli opravdu krátkodobé hledisko: Britové by tvořili jakousi protiváhu Německu a Francii, které tíhnou k čím dál větší byrokracii a levicovým regulacím. Z dlouhodobého hlediska je, myslím, spíš naopak výhodné, když menší země uvidí, že brexit nepřinesl do Británie žádnou apokalypsu, může tím poněkud narůst jejich asertivita.

Celkově dění kolem brexitu sleduje 70  procent lidí. Zájem o událost souvisí i s věkem: o brexit se zajímá 90 procent Čechů ve věku nad 60 let. Přitom je možné, že zrovna tato věková skupina by neměla být událostí dotčena. Čím se tento rozdíl vysvětluje?

Vysvětluju si to tím, že starší lidé zažili v plné síle nesvobodu před rokem 1989 a nyní cítí, že se něco podobného vrací v novém kabátu ze Západu. Mladí si to tak docela ještě neuvědomují, nedokáží identifikovat podobnosti a varovná znamení. Někteří lidé tak vidí jistou naději v tom, že Británie se vymaní z bruselské administrativy. Já si ale nejsem tak docela jistá, zda to je opravdu pro Británii „záchrana“. Británie je totiž levicovým liberalismem zasažena také – i bez setrvání v EU. A opravdu nevím, zda opuštění EU ji posune směrem k větší ekonomické i občanské svobodě. Jsem na to sama mimořádně zvědavá.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.