Pamatujete si na nedávný příběh s americkým kongresmanem Brianem Mastem, který poblahopřál omylem svému vojenskému námořnictvu fotografií ruského křižníku Petr Veliký? S ruskou hypersonickou protilodní raketou Cirkon je tomu právě naopak: články o ní jsou často ilustrovány zobrazením americké experimentální hypersonické rakety X-51 Waverider. Také The Military Watch Magazine udělal nedávno tuto chybu. Vysvětlíme to. Oficiální prezentace podoby první rakety této třídy ve světě, ruského výrobku Cirkon, zatím ještě nebyla. Probíhají zkoušky, a očekává se, že raketa bude zařazena do výzbroje v nejbližších několika letech.
Cirkon má snad opravdu něco společného s Waveriderem, bude ale spíše podobný indické hypersonické střele BrahMos-II, kterou nikoli bezdůvodně pokládají odborníci za první exportní verzi budoucího Cirkonu.
Faktem je, že první rusko-indická raketa BrahMos je přesnou kopií předchůdce Cirkonu, ruské střely 3M55 Onyx, což svědčí o dávných stycích ruského Vědecko výrobního strojírenského sdružení (projektantu Onyxe) s Indií. Cirkon projektuje právě tato konstrukční kancelář, a proto bude logickým předpokladem, že nadějná rusko-indická hypersonická střela BrahMos-II má stejný zevnějšek.
Má se za to, že Cirkon bude skoro jistě mimořádně efektivní proti jakýmkoli lodím včetně hladinových. Jsou tu ale také nuance.
The Military Watch Magazine píše zcela správně o „prvořadé úloze Cirkonu“ v modernizaci ruského vojenského námořnictva, avšak čísla, která uvádí, nejsou vždy přesná. Časopis například oznámil, že rychlost rakety bude činit kolem Mach 9, a dolet bude 1000 kilometrů.
V médiích byla zatím jen informace o tom, že rychlost nové rakety může přesahovat Mach 8 v jednotlivých okamžicích letu. Je třeba chápat, že hypersonická raketa může letět jak po vysoké, tak i po nízké dráze. Ve velké výšce bude odpor vzduchu, a tedy i tepelné zatížení minimální, takže dosažení podobné rychlosti bude možné. V malých výškách bude rychlost rakety nejspíše znatelně menší.
Hodnověrná informace o doletu Cirkonu zatím také není. Vyslovují se jen předpoklady, že dolet podobné rakety bude sotva kratší než 400 nebo 500 km.
„Až 1000 kilometrů“ – to je ten nejoptimističtější odhad. Nadzvukové rakety podobné Cirkonu mají v zásadě značně menší dolet, protože tak velké rychlosti si vyžadují více paliva, než rychlosti „úsporných“ podzvukových raket. To znamená, že k překročení „psychologické“ hranice jeden tisíc kilometrů budeme potřebovat velmi vážný pokrok v takových oblastech, jako jsou nauka o materiálu, tepelná ochrana a výroba motorů.
Autor článku v The Military Watch Magazine podotýká, že Rusko věnuje větší pozornost výstavbě poměrně lehkých lodí, a to je také správné. Následuje ale zase nepřesná informace: fregatě Admirál Gorškov se připisuje 72 odpalovacích zařízení vertikálního startu, ve skutečnosti ale má 32 odpalovacích zařízení protiletadlových raket komplexu Redut (rychlost až 2100 km/h, dolet až 150 km) a 16 vertikálních odpalovacích zařízení útočného raketového komplexu Kalibr-NK, v němž se používají rakety Kalibr a Onyx (dolet na mořské cíle 300 a 600 km, rychlost až Mach 3), a v perspektivě mohou být do výzbroje zařazeny i hypersonické rakety Cirkon.
Raketami Cirkon mohou být vybaveny mnohé lodě a ponorky, na nichž je v současné době instalován nebo se instaluje raketový komplex Kalibr s vertikálním startem. Právě pro tato odpalovací zařízení se projektuje nová raketa. Porovnáme-li Kalibr s Cirkonem, uvidíme, že ten poslední je znatelně efektivnější právě v překonání mohutného a několikastupňového systému protivzdušné obrany útočné skupiny lodí díky možnosti horizontálního a vertikálního manévru hypersonickou rychlostí. Kalibry jsou nesporně dobré pro likvidaci pozemních cílů, avšak pro moderní PVO letadlových lodí budou snadnějším cílem, než Cirkony.
Poněkud složitější je zatím situace s dvěma velkými sériemi malých raketových lodí projektů 21631 Bujan-M a 22800 Karakurt. Má se za to, že i přesto, že jsou tyto lodě vybaveny raketovými komplexy Kalibr-NK s podobnou konstrukcí a možnostmi, sotva budou moci zajistit použití mnohem těžších raket Cirkon. Ostatně protilodní potenciál těchto malých lodí není tak velký, aby bylo možno uvažovat o použití tak seriózní protilodní zbraně. Malé raketové lodě se projektovaly jakožto mobilní odpalovací rampy pro rakety s plochou dráhou letu Kalibr s doletem přes 2000 km, jejichž rozmístění na souši dříve nebylo možné kvůli Smlouvě o likvidaci raket středního a krátkého doletu.
Zmíněné lodě nemají ani vlastní prostředky pro zachycení dalekých mořských cílů, a na velké vzdálenosti mohou zasahovat jen cíle s předem známými souřadnicemi (tedy pozemní cíle). A právě tato „práce“ těchto lodí byla skvěle ukázána v Sýrii.
Připomeneme také, že tyto lodě se mohou přesunovat vnitřními vodními cestami z jednoho mořského bojiště na druhé, jsou poměrně levné ve výrobě a staví se v současné době skoro výhradně z domácích materiálů, nebo za použití součástí od čínských spojenců.
S výstavbou větších lodí třídy korveta a fregata jsou určité problémy vyvolané zastavením vojensko-technické spolupráce s Ukrajinou, která dodávala pro tyto lodě pohonné jednotky. Týká se to například fregat projektů 22350 a 11356R. V nejbližších letech však bude výroba motorů pro podobné lodě zahájena také v Rusku, což umožní dohnat zameškané po roce 2014.
Pokud jde o ponorky, ne všechny nosiče budou moci vzít na palubu Cirkony – například neatomové ponorky projektu 06363, které nyní přicházejí do složení Vojensko-námořních sil Ruska a používají rakety Kalibr z torpédometů, nebudou moci nést větší Cirkony. Avšak atomové ponorky projektů 885/885M s vertikálními odpalovacími zařízeními je unesou. Má se také za to, že právě čelní ponorka projektu 885 Severodvinsk se účastní testování nové rakety.
V tisku je raketa Cirkon někdy označována za „zabijáka letadlových lodí“, a přitom se upřesňuje, že právě těch „amerických“. Nechme stranou příslušnost loďstvu té či oné země a položme si otázku, jestli bude moci Cirkon určitě zničit letadlovou loď? Na papíře a ve fantastickém scénáři nesporně ano. Vezmeme-li osamocenou letadlovou loď a odpálíme-li na ni 5 nebo 6 Cirkonů, podobný útok bude s velkou pravděpodobností mít za následek vyřazení bojové lodě z provozu. V tomto scénáři se ale nebere ohled na skutečnost, že letadlová loď nebývá nikdy sama. Mluvíme zpravidla o nutnosti likvidace útočné skupiny lodí, do níž patří kromě letadlové lodě také několik úctyhodných ochranných lodí, ponorky, a také palubní letectvo včetně letadel včasné výstrahy. Takže útočná skupina lodí zajišťuje nepřetržitou obrannou zónu o poloměru nejméně 400 kilometrů. Vychází, že loď musí zachytit a identifikovat cíl, přiblížit se k němu na dostřel, odpálit rakety Cirkon a pokusit se zůstat naživu, protože start raket demaskuje jejich nosič téměř na 100 procent.
A zde jsou dva okamžiky:
Má snad smysl uvažovat o použití Cirkonů v atomové variantě, jde ale o scénář války, v níž nebudou žádní vítězové. A jakožto jaderný systém zadržování útočných skupin lodí mají Cirkony právo na existenci a mohou zajistit potenciálnímu nepříteli zaručenou škodu s fatálními následky.
Zkrátka, dokonce i tak mohutná zbraň, jakou má být Cirkon, nevyřeší zdaleka všechny problémy a neodvolává nutnost plnohodnotné modernizace Vojensko-námořních sil RF. O což Rusko právě usiluje.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.