Zásadní změny zákona a jeho kritici 

Resort pod vedením ministra Jana Hamáčka dne 3. října předložil novelu k zákonu č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákonu č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a dalších souvisejících zákonů. Zákon o azylu má již zavedený institut strpění cizince (§ 78b) a jedná se o jeho rozšíření. Prvním důležitým bodem návrhu je změna pojmu „azylant“, který se rozšíří na dobu trvání řízení o udělení nebo odnětí azylu. Podle materiálu návrhu, který je k dispozici v přílohách na stránkách aplikaci ODok, § 2 odstavec 2 nyní zní následovně: „(2) Azylantem se rozumí cizinec, kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Azylantem se rozumí dále cizinec, u kterého bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o odnětí azylu, po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 nebo kasační stížnosti a po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního.“

Druhou významnou změnou je nabytí dvou dalších důvodů vylučujících udělení mezinárodní ochrany v § 2 jíž zmíněného zákona o azylu. Podle předloženého materiálu se jedná o doplnění písmen c) existují oprávněné důvody považovat cizince za nebezpečí pro bezpečnost státu, ve kterém se nachází, nebo d) cizinec byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro společnost. Navíc, podle novely, i když cizinec trestní čin spáchal, nemůže ho stát okamžitě vyhostit. Tento jedinec má právo požádat o udělení statutu „strpění“ po dobu trvání soudního nebo administrativního procesu. „(8) Cizinec, kterému nelze udělit azyl podle § 15 odst. 3 písm. c) nebo d), a cizinec, kterému byl odňat azyl podle § 17 odst. 1 písm. i) a j), je v případě, že by jinak splňoval důvody pro udělení nebo ponechání azylu, způsobilý k právům uvedeným v článcích 3, 4, 16, 22, 31, 32 a 33 mezinárodní smlouvy22). Tento cizinec je oprávněn požádat o potvrzení o trpění na území podle § 78b, pokud doloží adresu místa hlášeného pobytu na území. Dobu strpění na území stanoví ministerstvo na dobu nezbytně nutnou a je oprávněno dobu strpění na území opakovaně prodlužovat. Ustanovení § 78d odst. 2 až 6 a § 79 odst. 5 se neuplatní.“ 

Návrh zákona ale vyvolal kritiku poslankyně a místopředsedkyně strany Trikolóra, Zuzany Majerové Zahradníkové, která na včerejším zasedání Sněmovny vystoupila s návrhem projednání bodu zavedení institutu strpění cizince. „V praxi to znamená, že status uprchlíka by musely české úřady přiznat úplně každému. Tedy i tomu, kdo na něj nemá právo. Něco takového nemůžeme připustit,“ prohlásila politička. Novelu má vláda projednávat dne 11. listopadu. Dalším kritikem byl předseda strany SPD Tomio Okamura, který ve svém příspěvku na Facebooku nesouhlasil s jednou úpravou navrženou ministerstvem vnitra: „Jednoznačně však odmítáme to, aby zločinec, který nemá právo na azyl či ho pozbyl, stále užíval ochrany našeho státu a ochrany některých jeho práv (v případě, že mu hrozí pronásledování).“

Ministr vnitra a předseda strany ČSSD Jan Hamáček okomentoval význam návrhu v otevřeném dopisu Tomio Okamurovi na stránkách ministerstva: „Pro migranty to znamená mnohem tvrdší podmínky, protože strpění, které existuje v našem právním řádu už celých 20 let, a nejedná se tedy o žádnou novinku, jak se zcela mylně snažíte prezentovat, je mnohem méně než azyl… Novela zákona znamená citelné zrychlení procesu návratu migrantů do jejich zemí poté, kdy se v nich situace uklidnila. Strpěné osoby je možné navracet v podstatě ihned, nemusí se řešit odejmutí statutu azylanta, které se může protáhnout na roky.“

Slova ministra Hamáčka o trestním stíhání cizinců lze potvrdit citátem z materiálu návrhu: „V § 3d odstavec 2 zní: „(2) Nejde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který podal další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, nelze setrvání žadatele o udělení mezinárodní ochrany na území ukončit na základě vydaného správního nebo soudního rozhodnutí. To nebrání předání žadatele o udělení mezinárodní ochrany jinému členskému státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu, jeho předání mezinárodnímu trestnímu soudu nebo mezinárodnímu trestnímu tribunálu, popřípadě obdobnému mezinárodnímu soudnímu orgánu, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo jeho vydání jinému než členskému státu Evropské unie, který je odlišný od státu, jehož je žadatel o mezinárodní ochranu státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště.“

Možná hrozba pro české občany?

V této souvislosti se Sputnik zeptal politika PS PČR a předsedy hnutí Jednotní – alternativa pro patrioty Lubomíra Volného, zda rozšíření pojmu azylant po dobu trvání úředního nebo soudního procesu znamená jednání v zájmu cizinců, kteří již spáchali trestné činy v cizině. Chtěli jsme zjistit, jestli zde můžeme hovořit o znevýhodnění vlastních občanů a vystavení nebezpečí. Podle pana poslance Volného změna zákona českým občanům neprospívá. „Nevěřím tvrzení pana ministra Hamáčka o tom, že tato novela ve finále cokoliv změní ve prospěch občanů ČR. Podle analýzy na serveru ceska-justice.cz, musí ČR zavést institut strpění cizince. I člověk bez nároku na azyl má mít práva uprchlíka, tedy to, že se na oko zpřísní azylové podmínky, bude naprosto irelevantní, protože odmítnutý žadatel o azyl bude mít právo zde zůstat a my budeme mít povinnost se o něj starat. Bude to prostě jednou a navždy zločinec navíc,“ uvedl Lubomír Volný.

Politik navíc poukázal na případy lhaní některých migrantů během doby pro získání azylu v evropských zemích. „Vzhledem k již prokázaným schopnostem nelegálních migrantů lživě se masově vydávat za děti, homosexuály anebo politicky perzekuované, a to s dopomocí našich vlastních politických „neziskovek“, neváhejte ani chvíli nad tím, budou-li masově zneužívat i tohoto institutu. Budou, přesně tak, jak se to již dnes děje v Německu,“ prohlásil Volný. Příkladem jsou případy z Francie, Švédska a Velké Británie.

Například, podle deníku The Independent, se třicetiletý cizinec v britském městě Ipswič vydával za 15letého školáka, a dokonce chodil do školy s dětmi, dokud tuto skutečnost neodhalily úřady. Podle zprávy dalšího deníku Express z roku 2016 švédský přestěhovalecký úřad uvedl, že 70 procent uprchlíků lhalo o svém věku kvůli výhodám. Norský stát přišel s medicínskou prohlídkou, která skutečný věk určí. I Francie se potýkala se stejným problémem. Navzdory vlně kritiky řady místních organizací, Ústavní rada Francie v březnu tohoto roku nařídila využití rentgenových snímků pro určení skutečného věku jedinců, informuje francouzský deník Le Monde. 

Institut strpění cizinců je již zaveden v německém právu. Ptali jsme poslance Volného, zda rozšíření tohoto institutu může vyvolat růst zájemců o azyl. „Rozhodně všem nelegálním migrantům a jejich sympatizantům zvedne sebevědomí, vědomí vlastní nepostižitelnosti a úspěšně již tento institut „strpěnce“ musel zmařit tisíce hodin, dnes již zbytečné práce německých úředníků a policistů. Počet zájemců o pohodlný a bezpracný život v EU je již dnes prakticky neomezený,“ vyjádřil se k věci Lubomír Volný.

Příčiny vzniku novely a možný kompromis protistran

Proč tato novela zákona vznikla? Podle portálu Česká justice jako důvod posloužily tři soudní případy v ČR a Belgii, během kterých cizinci odsouzení ve vlastních zemích nesouhlasili s rozhodnutím o zamítnutí azylu v hostující zemi (případ Čečence v ČR, který opakovaně loupil; osoby z Pobřeží slonoviny v Belgii, která byla odsouzena ve vlastní zemi za znásilnění dítěte; občana Konga, který při loupeži zabil člověka). Ptali jsme proto poslance Volného, čím se podle něho řídila EU, když vydávala tento zákon a v čím zájmu se vydávalo nařízení soudu.

Politik tvrdí, že zákon především odnímá suverenitu národních států. 

„Celé to na mne působí stejným dojmem jako klasické přísloví, „vyhodíte je dveřmi, vlezou oknem“. Ubránili jsme se kvótám, a tak se zkouší jiná metoda, jejímž cílem je podpora masové migrace, centralizace moci na ose zla Brusel, Berlín, Paříž, omezení suverenity a rozvrat národních států. Stejně jako likvidace veškerých skutečných a tradičních hodnot, a nakonec i naší společnosti tak, jak ji dnes známe a jak ji většinou máme rádi. Kdo nebude velmi aktivně a velmi odvážně bojovat, ten si vše popisované prožije,“ konstatoval Volný.

Sputnik se politika rovněž dotázal, zda se v migrační otázce dá najít kompromis nebo zda se ČR bude muset ve finále vzdát svých bezpečnostních obav a přistoupit na mezinárodní politiku vůči migraci. Podle pana poslance prozatím zřejmě nebude moci existovat kompromisní řešení: „My buďto tento rozsudek Soudního dvora EU neimplementujeme, odmítneme a půjdeme sebevědomou cestou zemí, které se nebojí s EU soudit, případně ji i opustit, anebo se jako poslušná kolonie Bruselu, Berlína a Paříže pokoříme a poneseme si za to velmi jednoduše předvídatelné následky.“ Podle Lubomíra Volného tak bude Česká republika mít zločince a podvodníky navíc, kterých se již nikdy legitimně nezbaví, pokud nevystoupí z EU anebo pokud se EU nerozpadne. „To znamená jediné, zcela jisté a přitom předvídatelné, a proto jednoznačně zbytečné utrpení a krev v našich ulicích a zbytečné prostředky utracené za tyto lidi a jejich skutky,“ prohlásil poslanec.  

Migrační politika V4

Na tuto problematiku se můžeme podívat i v širších souvislostech, a to z hlediska Visegrádské skupiny. Poslední summit V4 a zemí západního Balkánu se odehrál v Praze dne 12. září. Premiér Andrej Babiš na závěrečné tiskové konferenci prohlásil, že migrační krizi je potřeba řešit na území Afriky, a to pomocí vytváření takových podmínek, aby lidé zůstávali doma. Podle jeho názoru nemůže Evropa všechny zachránit. „Budeme bránit náš způsob života,“ řekl český premiér.

O záměru bránit hranice svého státu před uprchlíky hovořil včera i maďarský premiér Viktor Orbán. V reakci na hrozbu prezidenta Turecka Recepa Tayyipa Erdogana poslat do Evropy několik milionů uprchlíků prohlásil, že hodlá použít sílu pro ochranu hranic Maďarska. „Pokud Turecko dá do pohybu další stovky tisíc (migrantů, pozn. red.), budeme muset použít sílu, abychom ochránili maďarskou hranici a srbsko-maďarské hraniční pásmo. Nikomu nepřeji, abychom se k tomu museli uchýlit,“ uvedl Orbán.

Stejný směr podporuje i ministr vnitra Jan Hamáček. V nedávném prohlášení ministra Hamáčka Česká republika odmítá připojit se k mezinárodnímu systému dobrovolného přerozdělování uprchlíků, čímž pokračuje v politice zemí V4. Ministr se tak vyjádřil proti návrhu Francie, Německa, Itálie a Malty o dočasném přerozdělování uprchlíků, který má odlehčit jihoevropským zemím. „Je to pro nás začátek cesty k tomu, aby tento materiál přešel do povinného režimu a nahradil současné dublinské nařízení, což Česká republika nemůže akceptovat,“ řekl Hamáček.

Slovenská ministryně vnitra Denisa Saková stejný názor vyslovila dne 13. října, a to během diskuze v televizním pořadu TA3. Podle jejího názoru by tento krok mohl vyvolat vznik rizika nové migrační vlny. Společný směr politiky V4 se zaměřuje především na nelegální migranty. V našem článku se ale zaměřujeme především na migraci zákonnou. Je třeba poznamenat, že zatímco se společný směr politiky V4 zaměřuje především na nelegální migranty, návrh novely, který předložilo ministerstvo vnitra, by mohl naopak rozšířit práva trestně stíhaných cizinců, kteří se již dostali na území ČR. 

Zeptali jsme se poslance Lubomíra Volného, zda se jedná o rozpor mezi slovy a činy ministerstva. Politik uvedl, že mezi slovy ministra a akcemi ministerstva rozpor nevidí.

„Ministerstvo dělá přesně to, co po něm ministr Hamáček chce. Panu ministrovi v otázkách masové migrace jako zástupci proimigrační a až fanaticky multikulturní ČSSD již nikdy neuvěřím nic z jeho prohlášení. Pan ministr vnitra se naučil jednu věc tvrdit veřejnosti a zcela opačné věci v mediálním stínu a tichu politicky i legislativně připravovat, podporovat a prosazovat. Současná ČSSD je v těchto situacích naprosto nedůvěryhodná strana,“ řekl politik.

K tomu pan poslanec také dodal, že se podle něj politická strana ČSSD v jednání o migraci a genderových otázkách orientuje především na celoevropskou agendu. Řekl k tomu následující slova: 

„Vedení (strany, pozn. red.) zcela ovládl bruselský nemarxistický pohled na svět, který reprezentuje nesmyslná plošná inkluze ubližující všem, kterým měla pomoci, politická podpora LGBTQP+ na úkor zdůrazňování nenahraditelnosti a nezastupitelnosti tradiční rodiny, podpora masové migrace napadáním jejich legitimních kritiků a snahou o jejich kriminalizaci, snahou o nastavováním takových mantinelů „politické korektnosti“, které znemožňují jakoukoliv legitimní kritiku multikulturalismu, masové migrace, inkluze, LGBTQP+, agresivních kultur a ideologií. Ne, nepochybuji o tom, že pan ministr něco jiného říká a ve prospěch zcela něčeho jiného aktivně koná.“

Je Česko atraktivní destinací pro azyl?

Když se podíváme na čísla Eurostatu, zjistíme, že nejvíc žádostí mělo Maďarsko, dále následovalo Polsko a poté Česká republika a Slovensko. Je třeba poznamenat, že co se týče původu lidí žádajících o azyl, na Slovensku a v Maďarsku se jedná o občany Afghánistánu, Iráku, Jemenu a Sýrie, kdežto v Česku a Polsku se jejich složení zcela liší. V Polsku nejvíce žádostí o azyl podávají Rusové a Ukrajinci a v Česku – Ukrajinci a Kubánci.

Poprosili jsme pana poslance Volného, aby zhodnotil atraktivitu České republiky pro osoby žádající o azyl a porovnal ji s ostatními zeměmi V4. „Velkou, ale pouze prozatímní výhodou zemí V4 je fakt, že jejich sociální systémy nejsou dnes schopny nabídnout migrantům tak vysokou životní úroveň, jaká je v Německu a v severských zemích. Nicméně, již před více než rokem jsem se v Bruselu účastnil meziparlamentního semináře na téma, které by se dalo poctivě nazvat jako hledání metod legalizace nelegální imigrace a jednou z metod na redistribuci migrantů byly i návrhy na řešení, které by se dalo nazvat jako jednotná sociální dávka,“ řekl politik.  

Dle slov Lubomíra Volného by sociální dávky mohly být pro mnohé migranty argumentem k tomu, aby se na země V4 více zaměřili. Poslanec na závěr pokračoval slovy: „Pro mne nepochopitelnou snahu mnoha politiků EU masové migraci do EU napomáhat, mezi projevy této snahy patří i žádost Merkelové o obnovení „záchranné“ operace SOPHIA ve Středomoří, rozpad italské vlády s následným otevřením italských přístavů, hrozby řeckého ministra směrem k zemím, které nechtějí přijmout novou podobu „dobrovolných“ kvót, a také zavádění institutu „strpení“, který může definitivně ukončit jakékoliv snahy a deportace ilegálních imigrantů.“

Připomínáme, že pan poslanec zmínil srpnový apel německé kancléřky Merkelové k obnovení záchranné operace Sophia ve Středozemním moři, která od roku 2015 prospívala k záchraně životů tisíce migrantů a byla po čtyřech letech zastavena. Její prohlášení ostře kritizovala Slovenská národní strana (SNS), která argumentovala svůj postoj absencí fungujících táborů v Africe a chybějícím řešením pro financování operací. Evropská rada rozhodla misi prodloužit na následujících 6 měsíců. Také nová vláda v Itálii, o které se zmiňoval poslanec Volný, byla sestavena začátkem září tohoto roku politikem Giuseppem Contem. V důsledku rozpadu koalice stran Liga a Hnutí pěti hvězd, se ta první stala stranou opoziční a ta druhá založila novou italskou vládu. Jednou ze zásadních změn bylo mimo jiné i odstoupení pravicového politika a ministra vnitra Mattea Salviniho, jehož striktní politika vůči migrantům a uzavření italských přístavů se v EU setkalo s kritikou. Nová ministryně vnitra Luciana Lamorgese by podle portálu DW mohla znovu otevřít přístavy. Další zmínka Lubomíra Volného se týkala i obvinění řeckého ministra pro migraci Janise Muzalase v tom, že země V4 sabotují plán Evropské unie o dobrovolném přerozdělování uprchlíků z jižních států EU. K události došlo v roce 2016. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.