A není to jen pěkná fráze. O tom, že se nedá dost hodnověrně předpovědět situaci s těžbou břidlic v USA, mluví vážené konsultingové společnosti, které dobře znají celou geologickou kuchyni těžby ropy z břidlic, podrobně zkoumají výkazy a finanční plány různých společností. Zkrátka dělají práci, kterou nedokáže udělat žádný pozorovatel sám bez úplné informovanosti o problému.

Nicméně i tento pozorovatel zvenčí dokáže vyčlenit všechny hlavní faktory, na kterých závisí perspektivy těžby ropné břidlice (a zároveň celé těžby ropy) v USA.

Hlavním indikátorem je tradičně aktivnost vrtání. I když poslední data (zveřejňují se každý týden) svědčí o růstu počtu fungujících vrtných zařízení o dvě jednotky, celkový střednědobý trend je negativní. Za letošní rok se počet fungujících vrtů snížil o 20 %. Dnes v USA funguje 712 vrtů oproti 885 koncem loňského roku, kdy jejich počet činil lokální maximum. Připomeneme, že poněvadž produktivita břidlicových vrtů rychle klesá, musí být pravidelně provrtávány nové.

Ale snížení počtu fungujících vrtů (nejde-li o násobek) nemusí způsobit pokles těžby, plus také existuje setrvačnost.

Navíc zůstává faktor provrtaných, ale neukončených vrtů (těch, kde ještě nebyla provedena hydraulická fraktura, po které se dá zahájit těžba). Tyto vrty mohou být dost rychle spuštěny za příznivé cenové situace, nebo například v případě spuštění v daném regionu nového ropovodu. Objemy těžby v těchto vrtech nekorelují s prací vrtných zařízení.

Pro prognózy má význam také dynamika objemů nahromaděné těžby pro nové vrty (tedy jaké množství ropy se dá získat z tohoto vrtu za celou dobu jeho fungování). Jednoduše jsou nové vrty lepší nebo horší než předcházející? Tento ukazatel může růst a stejně klesat, přičemž data z různých zdrojů jsou občas také odlišná.

Nahromaděná těžba z vrtu může zase záviset na dvou faktorech: za prvé na kvalitě pozemků pro vrty (skeptici říkají, že se stávají horší, optimisté, že kvalitních je ještě víc než dost), za druhé na zvláštnostech vrtání. Úspěchy a nahromaděné zkušenosti umožňují zajistit lepší seřízení, což se kladně projevuje na produktivitě vrtu. Důležitou roli hraje také délka vrtu a počet provedených hydraulických fraktur, ostatně při analýze produktivity jsou tato data obvykle normována.

Z výše uvedeného je jasné, že takové množství faktorů předpokládá vysoký stupeň neurčitosti, v některých případech také manipulaci s rozborem perspektiv těžby ropné břidlice.

Dnes se ale nejvíc diskutuje o tom, jak budou rozděleny peníze z činnosti ropných společností. Skeptici si myslí, že je třeba splácet dluhy (na to peníze stačí) a také by nebylo na škodu začít vracet peníze akcionářům v podobě dividend. V tomto případě peníze nezbudou, což znamená, že nebude zač vrtat nové vrty. To vše zabrání podstatnému růstu těžby.

Daný faktor by se skutečně mohl stát kritickým pro vyhlídky „břidlic“, kdyby nebylo jedné věci. Nesmíme totiž zapomínat, že se toho účastní dva ropní a plynoví obři - ExxonMobil a Chevron.

Jsou to nadnárodní společnosti, ale amerického původu a se sídlem také v USA. Již dříve jsme porovnali plány těchto obrů na zvýšení těžby ropné břidlice v USA. V těchto plánech se celkový nárůst „břidlic“ odhaduje na minimálně půldruhého milionu barelů denně do roku 2023.

V tomto kontextu chceme upozornit na výprodej aktiv těchto společností po celém světě. ExxonMobil oznámila program snížení aktiv o 15 miliard dolarů.

Uvedeme několik čerstvých příkladů:

• společnost prodává svá aktiva v Malajsii, jež mohou vynést až tři miliardy,


• již se domluvila na prodeji těžebních aktiv v Norsku za 4,5 miliardy,


• v seznamu prodejů jsou další (nikoli všechna) asijská aktiva (Thajsko, Vietnam, Indonésie, Austrálie),


• ExxonMobil hledá kupce podílu v ropném ložisku v Ázerbájdžánu. Mimochodem totéž činí Chevron, která chce získat za svůj podíl na tomto ložisku dvě miliardy dolarů.

Nemůžeme tvrdit, že absolutně všechny tyto peníze půjdou do „břidlic“. I když se obě společnosti plánují víc soustředit na „domácí“ těžbu, nesmíme zapomínat, že kromě břidlicové existuje také hlubinná těžba v Mexickém zálivu. Část prostředků bude vydána na jiné účely. Ale břidlicovou těžbu rovněž podpoří.

Navíc je cena úvěru pro nadnárodní korporace přibližně dvakrát nižší než pro břidlicové společnosti, což rovněž usnadňuje financování.

Musíme si přitom uvědomit, že poměrně nevelké břidlicové společnosti nahromadily za tato léta skutečně velké zkušenosti. Také proto, že konaly pokusy, nevrtaly jenom v optimálních místech, ale šlo jim o získání zkušeností. Je to případ, kdy jsou zkušenosti získávány metodou pokus-omyl. A společnosti to stálo právě ty peníze, které dluží investorům.

Kdyby se dalo zapomenout na staré dluhy, ale zachovat zisky, vypadala by ekonomika „břidlic“ slibněji. K bankrotům možná nedojde, avšak zkušenosti národních břidlicových společností přeberou tím nebo jiným způsobem nadnárodní korporace. Média například nedávno psala o tom, že Chevron již založil hned několik společných podniků a partnerství se společnostmi na těžbu ropné břidlice.

Mluvíme-li o celkovém obrazu na celém trhu, konsultingová společnost Rystad Energy prognózuje poměrně nevelký pokles investic do „břidlic“ v letošním a příštím roce 2020 (oproti 2018) a také následující menší nárůst.

Na začátku letošního roku jsme mluvili o tom, že prognózy růstu americké těžby ve výši přibližně jeden milion barelů denně vypadá v letošním roce celkem rozumně.

Rok ještě neskončil, ale dnes se celková těžba v USA odhaduje na 12,6 milionu barelů oproti 11,7 milionu na začátku roku. Tedy zatím to vypadá tak, že tento milion barelů denně bude dosažen.

Co bude dál? Je jasné, že situace není pro ryze břidlicové společnosti mírně řečeno slibná. Účast amerických nadnárodních ropných korporací však jejich těžbu podpoří. Opatrná prognóza na nejbližší léta může činit za nynějších cen ropy maximálně 0,5 milionu barelů denně (za rok). Čísla se mohou různit, avšak mluvit o reálném pádu těžby ropy z břidlic a vůbec o začátku konce břidlic v první polovině dvacátých let je předčasné.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.